Po krátké pauze navazuji na články týkající se rekonstrukce našeho bytu po babičce. Už jste mohli vidět růžovou ložnici i zelený obývák a dnes vás čeká modrá kuchyně. V tomto případě jsem využila šikovného truhláře z naší vísky, který mi přesně na míru do pidirozměrů navrhl kuchyňku tak velkou, že se do ní vejde i myčka na nádobí, což bylo moje přání, ze kterého jsem jako z jedno z mála neustoupila. Stejně tak jsem trvala na modré barvičce, která mě doprovázela už v předchozích dvou domovech a tudíž jsem měla mnoho nádobí i doplňků v tomto odstínu. Musela jsem však oželet zděné spodní skříňky, protože na tento typ linky je potřeba podstatně větší prostor, než se dostával nám. To byl ale ve finále pouze detail, protože když se vrátím zpátky a uvědomím si, že z původně zamýšleného nepatrného zásahu v podobě instalace sádrokartonových desek došlo nakonec k úplnému bourání podlah, stěn, příček, odpadů ...
Takhle jsme začínali:
Původní babiččina kuchyňská linka těsně před vystěhováním. Mezi ní a špajzem o jednom regálu je zatím příčka, která již v počátečních představách měla být vybourána, aby se tak zvětšil prostor pro novou sektorku.
Po odstranění omítky jsme zjistili, že vlhkost natažená v kamenných stěnách je natolik zásadní, že bude třeba omítku odbourat všude a zasáhnout i do nerovné podlahy, aby se vybudovala dostatečná izolace a časem nehrozil útok plísní.
Součástí rekonstrukce byla i výměna okna za větší, čemuž předcházelo rozšíření špalet. Asi 80-ti centimetrové kamenné zdi byly jedním z nejtvrdších oříšků celého budování, protože jakýkoliv zásah sliboval slušné fyzické vyčerpání ...
Nové okno je již na místě a na řadu přichází původně neplánovaná likvidace křivých příček a výstavba stabilnější podpory stropu. Ještě předtím bylo třeba nechat vyvrtat nový otvor pro odpady, protože stávající byl v podzemí jaksi zasypán a nebylo možné jej obnovit.
Nové betony včetně izolační vrstvy dokončené, sádrokarton hotový, může se začít pokládat dlažba a malířům je třeba zadat správné odstíny výmalby ...
(foceno průchodem z obýváku do kuchyně)
Tak už jdeme do finále a poslední tóny zní, to všechno se chystá spousty dní, a najednou už jen pár taktů, už se stmívá ... kdepak, žádní kouzelníci, co možná přijdou do televize, ale jen a pouze naše práce, odhodlání, snaha, šikovnost, hodiny a hodiny dřiny, plány, dohady, občas zvýšený hlas ... ale je hotovo. Můžeme začít stěhovat ...
Vítejte v "maminčině kuchyni" :-)
Pod novým oknem pravidelně usedáme ke společným večeřím a víkendovým obědům ...
... kdy nás občas přijde pozdravit i daněk Ferda s rodinou, která se mu letos rozrostla o dvě malá daňčátka.
Místo původního věšáku na svrchní oděvy teď háčky zdobí moje soukromé modro-poklady, které jsem většinou dostala od svých nejmilejších nebo našla na půdách příbuzných ...
Vedle vytoužené varné desky z jedné strany míchadla a metličky, z druhé cukřenka a solnička - moji puntíkatí kamarádi :-).
Ani digestoř není prázdná ... hned se lépe vaří ...
... a jak teprve chutná!!!
Tak takhle to celé dopadlo. V nové kuchyni vařím už čtyři měsíce a náramně si to užívám. Mám radost z toho, že se rekonstrukce takhle povedla, že se podařilo vyřešit všechny potíže, přejít všechny klacky pod nohami, které nám tam naskákaly, ani nevíme, jak. Zatím jsem stále v období kochacím, i když vím, že časem se mi každý koutek okouká a přijde mi všední. Důležité ale je, že mám pro koho vařit, že prázdné talíře i rendlíky svědčí o tom, že strávníkům chutná a když mi pak ještě poděkují a dají hubánka ... to jsem ta nejšťastnější kuchařinka na světě, byť jen v prťavoučké kuchyňce :-).
