23. června 2013 v 15:42 | renuška
|
Jsou to už dva týdny, co se mi tato příhoda stala. A nebylo to nic moc příjemného, protože ... šlo doslova o život a to si, bohužel, nedělám legraci.
Chystala jsem se tehdy k odjezdu ze schůzky pořadatelů jedné významné akce naší obce, když jsem zjistila, že mám auto z obou stran docela slušně obestavěné - vpředu stála připravená zábrana "Zákaz vstupu", která sice byla přenosná, ale zatraceně těžká, no a vzadu za mnou zaparkoval kolega šikovně svou frézu s malým vlekem, se kterou jsem také nemohla nijak hnout. Nezbylo mi tedy nic jiného, než pomaličku několikrát opakovat kombinaci "popojet - vycouvat", pokaždé trochu upravit "rejd" ... však to znáte. S tichou hrdostí, že umím auto ovládat i za pomocí bočních zrcátek (v autoškole nám tehdy starší studenti kladli na srdce: "Koukej se hlavně do zpětnýho, policajt se tam při zkouškách rád dívá!" a učitel zase zapomněl jaksi zdůraznit, jak důležité je naučit se couvat právě díky bočním zrcátkům, tudíž jsem řidičák udělala, aniž bych tuto techniku ovládala) jsem pomaličku vycouvávala do volného prostoru. Tipuji, že moje rychlost mohla být tak 3 km/hod, jela jsem opravdu krokem a hodně opatrně - plechy měly zůstat v původním stavu a ne abych vůz vracela odřený a pomačkaný :-). A právě díky tomu nedošlo k neštěstí, protože kdybych jela jen trochu rychleji ...
Jak se dívám dozadu, náhle vidím za autem pohyb, byť jsem ještě pár chvilek předtím stála venku a kontrolovala prostor, načež jsem zjistila, že nikdo nikde. Odnikud kde se vzalo, tu se vzalo asi tak roční kudrnaté děvčátko, které samozřejmě není pro svou velikost vidět, kráčí-li přesně za vozidlem; ovšem kdo vidět byl, byla jeho maminka. Matka. Holka pitomá. Husa jedna nevycválaná. Koza nedomrlá. Prostě kráva. KRÁVA. Při těch třech kilometrech v hodině prudce zabrzdím, otevírám dveře a volám jen:
"Panebože! Víte, co se mohlo stát za neštěstí!!!"
A ta pinda (promiňte, ale já prostě musím) na to jen takovým ledabylým ukňouraným (nikoliv zděšeným a omlouvajícím se tónem, jak by se dalo čekat) vrzne:
"Promiňte."
Nepochopím to, nepochopím. Komunikace, ze které se vyjíždí přímo na silnici, kde v tu dobu byl docela provoz a ona tam nechá volně běhat malé děvčátko s tím, že staršího potomka nese v náručí. Je jí absolutně jedno, že mohlo dojít k opravdovému průseru. Měla stejně rozklepané ruce jako já? Měla tlak o sto procent vyšší než je běžné? Uvědomila si, jaké následky by mohla taková havárie nést?
Nenechala jsem si příběh pro sebe, podělila se o něj druhý den s kolegy, kteří, aniž bych přesně popsala onu nezodpovědnou osobu, hned věděli, o koho se jedná. A že je to žena poněkud jednoduššího ražení, která sice nevypadá, ale tupá že tedy je. Nevím, jestli je to pro mě nějaká zásadní informace. Asi ne, protože pokud to jen trochu půjde, budu dělat vše možné, abych se kontaktu s touto osobou vyhýbala (což není zase až tak velký problém, protože jsem ji viděla poprvé v životě a není důvod ani možnost ještě se s ní někdy setkat). Daleko spíš doufám, že jí časem docvakne, že by se měla chovat trochu zodpovědněji a na křižovatkách nebo v místech, kde je provoz, svým dětem zajistit dostatečnou ochranu a péči, aby jí zase nevběhly pod auto :-(.
Jeden z problémů dnešního světa je, že dítě může mít každý, i největěí debil.