Duben 2013

Znám jednu dívku, ta má ...

16. dubna 2013 v 16:00 | renuška |  Snímánky
... tedy měla dukáty, měla dukáty a chalupu a chalupu dostala od táty ... :-)

Další článek, který začíná textem známé písničky, tentokráte z Prodané nevěsty. Nevěstou už jsem jednou byla, kdoví, zda si to někdy zopakuji ... prodaná také nejsem ... ani prodejná! Ale chalupu, tu teda mám! A pořádnou! Od jednoho z nejdůležitějších mužů mého života. A taky chaloupku mám. Malinkou, vysněnou, vytouženou, vlastnoručně "postavenou" jedním z nejdůležitějších mužů mého života. Jen do této chaloupky se na rozdíl od chalupy nevejdeme. Ale ona se vejde naprosto bezpečně společně s námi do té velké chalupy. V té chalupě si žijeme já a moji nejdůležitější muži života a také jedna žena, která je neméně důležitá. Vždyť bez maminky by mě nebylo ♥.





Ten malý papírový domeček mi Ondra postavil už asi dva roky nazpět. Ví, že mým snem je mít chaloupku a že mám takovéhle krásky moc ráda, takže když mu jeden hodný pán poslal tašku plnou papírových modelů a mezi nimi byl právě i tento, neváhal a v hodinách modelářského kroužku stříhal a lepil a spojoval ... aby mi nakonec přinesl tento překrásný dárek. Ostatně, překrásné dárky nosí stále - během posledního měsíce mu přibyly dvě zlaté a dvě stříbrné medaile ze soutěží pap. modelů a já nestačím chválit, jaký je to šikula.
Ten velký zděný domeček tatínek sice nepostavil, ale i tak na něm bylo práce jako na kostele. Z chlévů a stájí vznikly obytné pokoje a hospodářství se zmenšilo o pořádný kus. Přesto je tu ale stále k vidění velká stodola i přilehlé garáže - typické stavby pro vesnice. Je to dům, kde jsem prožila celé dětství, odkud jsem se stěhovala na necelých dvacet let jinam, abych se sem nyní znovu vrátila se svou rodinou a navázala tak na přetrhané kořeny, které jsem zde coby malá renuška zapustila. Tak mi držte pěsti, ať těch uzlíků je co nejméně a spoje ať jsou co nejhladší ...



První noc v novém bytě ...

12. dubna 2013 v 10:59 | renuška |  Jak to vidím ...
... co se ti asi zdálo?

Říká se, že když člověk spí někde poprvé a něco se mu zdá, prý se mu sen vyplní. Nevím, jestli se tato pověra vztahuje i na nás, kteří jsme ne v bytě, ovšem v domě jako takovém, spali už před onou "první nocí". Každopádně i kdyby na sny došlo, nic bych z nich neměla, neboť jsem - ač unavená po celodenní stěhovačce, měla starost o Mášu, která právě v sobotu, kdy jsme přemisťovali interiérovou všehochuť z bodu A do bodu B, od rána zvracela a vydrželo jí to až do pondělka. Naštěstí už počátkem nového týdne zase byla při chuti a po nevolnostech ani památky. Nu trápení to bylo mizerné, ale jinak je všechno to nejhorší za námi a já souhlasně přikyvuji těm, kteří tvrdí, že lepší je snad vyhořet než se stěhovat. Nechci se ale rouhat, takže si toto myslím jen docela potichu a jsem skutečně ráda, že je ona náročná činnost víceméně hotová. Tím "víceméně" rozumí se zbytky, které jsme ještě ve starém bytě nechali s tím, že je postupně roztřídíme a odvozíme do nového. Tím "víceméně" rozumí se především hračky. Bože, těch je! Tím "víceméně" rozumí se všechny ty vázičky, skleničky, hřebíčky, balící papíry, doklady čekající na zařazení do nových krabic, kabelky ... zkrátka všechno to, co se uklidí až po základních věcech. A ty už bydlí. Stejně jako my ;-). Posledním "víceméně" je doklizení starého bytu, abych ho mohla s čistým svědomím a dobrým pocitem v pondělí předat majiteli. Uff.
S úsměvem ve tváři nechávám v mysli plout mou naivní myšlenku, která se mi tam vnucovala několik dní před samotnou akcí, že to všechno bude vypadat jako z amerických "slaďáků", kdy vzorná hospodyňka má předpisově připravené kartonové krabice popsané tlustou lihovkou. Tu je nápis "nádobí", tam zase "knihy", "prádlo", "příbory". Přehled na prvním místě, aby jí to pak při vyrovnávání a uspořádávání šlo pěkně od ruky a aby věděla, co kde má, a to i v případě, že si v jakémsi mezičase vzpomene, že nutně potřebuje najít vlhčené ubrousky pro své dokonale ukázněné dítě. Pak přijede před dům ohromný stěhovací vůz se sexy řidičem, do kterého se ona žena zamiluje a který jí ochotně pomůže nejen s naskládáním zavazadel a beden na vlek, ale i s vynešením do nového obydlí ... Tedy toho sexy mužíčka bych nepotřebovala (můj nejkrásnější traktorista na světě, pan Tomáš, je mnohem lepší, heč :-D ), ale ostatní by se mi docela hodilo, protože když si vzpomenu, jak to bylo v reálu ... Tři šišky sekané upečené den předtím čekaly na partu příbuzných čítajících dobrých deset duší, které z počátku celkem solidně sbalené věci odnášely k autům s tím, že pokaždé musely absolvovat 30 schodů nahoru a dolů. Holt, bydlet v prvním patře má něco do sebe ;-). A najednou to přišlo - tajfun, uragán, tornádo - všechno vzhůru nohama, velké napřed, malé pak, tohle sem, tohle tam, v jedné tašce mix stejně jako v dalších dvaceti. O den později jsem s radostí podobné vánočnímu nadšení rozbalovala novinové listy chránící kořenky, skleničky, kompotové misky, aby se během transportu nerozbily. Až na jedno něco, co už si ani nepamatuji, je vše bez újmy, což značím jako ohromný úspěch.

Co bude dál? Zdaleka není hotovo, zdaleka není vyhráno, ale už teď jsme vítězi, protože jsme celou tu práci, rekonstrukci, nástrahy starého bytu, uspořádání "z velkého do menšího" zvládli poměrně rychle a dobře. Z těch zásadních bodů nám zbývá ještě obložit venkovní část fasády palubkami, které by měly navodit atmosféru chalupy; v chodbě bude brzy stát opravené čelo staré skříně, do které přijdou namontovat vintage háčky na svrchní oděvy a celek bude tedy jedna velká šatní stěna. Také staré ski je třeba připevnit na zeď! A venkovní parapety! A časem, až se bankovní účet bude tvářit vlídněji a veseleji, pustíme se do rekonstrukce toalety a alespoň částečné obnovy koupelny. Ale to skutečně až časem. Brzy totiž začne jaro, to opravdové, teplé, louky se zazelenají čerstvou trávou, kterou bude třeba posekat, usušit ... Pole budou potřebovat péči zrovna tak jako záhonky na zahrádce, květináče osázet barevnými surfiniemi ... Bude zkrátka třeba věnovat se i jiným záležitostem. Každopádně za to, co už máme za sebou, nám všem zúčastněným maluji megaobrpalec nahoru. Jsem na nás totiž opravu hrdá!

PS: Až se vše opravdu uklidní a hektičnost ztratí na aktuálnosti, jsem s fotoaparátem připravena k zachycení toho našeho nového bydleníčka; články bych chtěla pojmout formou PŘED/PO - tak je nejlépe vidět pokrok a především změna, ke které během uplynulých několika měsíců postupně docházelo :-) Pevně věřím, že to nebude dlouho trvat.