renuščin nový muž

28. března 2013 v 17:22 | renuška
Naše známost trvá pár týdnů, ale troufám si tvrdit, že dotyčného muže znám již od dětství. Už jako malý mě nesmírně přitahoval, bavil, musela jsem se pokaždé smát jeho hláškám i zkomoleným výrazům, kterým jako dítě nerozumněl a pletl je tak, že třeba z omáčky rajské vznikla "jarská". Když zavítal někam mezi lidi, tedy ono stačilo, aby někoho potkal na cestě z hajnovny do Lážova, hned volal: "Pěkně vítám, a to jsou k nám hosti, posaďte se u nás, ať nám nevynesete spaní!", přestože by se víc hodilo popřát dobrého dne. Je to hoch dobrého srdce, skromného vychování, z nuznějších poměrů, ale o to víc laskavý a věrný Bohu (což se vzhledem k okolnostem dá zcela jednoduše pochopit). Samozřejmé mu přijde pomoci ostatním, aniž by za to chtěl odměnu, nemá rád chválu na svou osobu a jakmile na ni dojde, převádí pozornost na cokoliv jiného, jen aby on nebyl středem pozornosti. Jediné, co mě mrzí, že jeho rodiče i přes tu čistotu duše stále mu nevěří a pochybují o něm, a to až do jeho dospělosti, kdy teprve se mu podaří je "zlomit".
Mám toho člověka moc ráda a ani mi nevadí, že jeho srdce patří jiné ženě, neboť i ta je mi tuze milá. Jmenuje se Zdeňa a je to pro něj ta největší kamarádka v životě už od malička. Momentálně jsou ale v úplně jiném vztahu - rádi by se vzali a čekají, zda rodiče nevěstinky svolí. Tatínek kývá hlavou pro "ano" už dávno, jen maminka, ta má jinou představu. Jsou na vyšší sociální úrovni a ve vztahu k rodičům pána ženicha, mého oblíbence, jsou jejich nadřízenými, ale přesto mezi nimi funguje spíše přátelství, které převažuje nad vším ostatním. Každopádně i přes překážky je láska dvou mladých lidí skutečně ukázková a nehynoucí stejně jako vášen mladíka k hudbě, v níž vynikal již od dětství, kdy chodíval do kostela vypomáhat a na kůru občas zůstal zpívat nebo pak později, když po světě jezdil jako zástupce českých pianistů. Nakonec se však právě kvůli své vyvolené Zděně stává lesním inženýrem ...


Správně tušíte, že nejde o reálnou osobu, i když ... (odborníci o tom stále polemizují, zda tento člověk skutečně žil či ne a tím pádem byl jen dílem fantazie, což by byla velikánská škoda). Je to hrdina dětských srdcí, ale i těch dospěláckých, což se projevilo právě u mně, známý pod jménem

KÁJA MAŘÍK.



Kluk se "sazovýma" očima a stejně tak barevnými vlasy, dobrák od pohledu, milovník brdských lesů, znalec každého stromu, kvítku, zvířete díky tatínkovi hajnému a panu lesnímu, kteří ho k lásce k přírodě vedli od narození. Nemá rád tetu kovářku, které zbyl jen jeden vyviklaný zub a která má jazyk obroušený od klevet, má rád pana řídícího i pana faráře, potají pozoruje pana kostelníka při šňupání tabáku, rád obchoduje s panem Štulcem, který mu za náruč hub nebo hrnek malin dá tu kus provázku, tu pomeranč ... ale nejvíc ze všeho miluje svou maminku. Kdykoliv mu někdo něco poví, Kája bystře zareaguje větou, která pravidelně začíná: "To naše maminka ... " Tato vlastnost vydrží mu až do dospělosti, a proto se i v letech po dvacítce, po studiu v Praze a zahraničních cestách pořád po návratu domů dokáže upřímně podívat matce do očí a ta pozná, že Kája je stále ta čistá duše.

Můj starší syn Ondra dostal předloni pod stromeček od babičky a dědy soubor čtyř dílů o školákovi Kájovi Maříkovi, ale do četby se nepustil, protože způsob psaní je pro něj hůř srozumitelný - jedná se o češtinu používanou z kraje dvacátého století, spoustu slovíček jsem si i já musela vyhledat, abych věděla, o čem mladý hrdina rozpráví (např. o milovaných rozpíčcích, což jsou jakési povidly plněné sladké bochánky vypékané v troubě, které při konzumaci křupají jako oříšky). Přesto mě již po první přečtené stránce děj tak pohltil, že jsem každou volnou chvilku trávila ve společnosti Káji, Zděni a jejich rodin a přátel, známých, nechala jsem se dobrovolně a s nadšením unášet do míst, kde muselo být tak překrásně už jen kvůli tomu barvitému popisování kraje, už jen kvůli lidem, kteří drželi při sobě. Z počátku mě odrazovala velikost knihy, kdy formát A4 nabízel celých 710 popsaných stran, ale čím víc jsem se blížila ke konci, tím spíš jsem věděla, že potřebuji nutně číst dál a dál, ačkoliv nemám další díly k dispozici. I tady jsem si poradila a vím už, že Kája se Zděnou budou chystat veselku. A co bude dál? To se dozvím v "šestce" a "sedmičce" a také v dalších pokračováních od autorky vystupující pod jménem Felix Háj. O tom, že se na setkání s Karlem Maříkem těším, není třeba pochybovat. Já toho kluka totiž skutečně miluji ♥.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lo.Se Lo.Se | 28. března 2013 v 17:38 | Reagovat

yes! :)

2 Lo.Se Lo.Se | 28. března 2013 v 17:39 | Reagovat

I don't know what I write. So this article is really amazing. Why not? ;D

3 Lo.Se Lo.Se | 28. března 2013 v 17:40 | Reagovat

[2]: TO WRITE. ERROR!

4 Betty Betty | Web | 28. března 2013 v 18:26 | Reagovat

:D

5 Mi-lada Mi-lada | Web | 28. března 2013 v 21:49 | Reagovat

Jééé, to mě těší, že i v tomto se shodnem. Káju Maříka jsem kdysi dychtivě četla a myslím, že si přeču znovu. Někde budou všechny díly. Před pár lety jsem je koupila tatínkovi na inzerát od jedné paní.

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 28. března 2013 v 22:43 | Reagovat

Nikdy jsem nečetla, jen název znám. Jsem to ale neznalec, co? :-)

7 mardom mardom | 23. dubna 2013 v 17:57 | Reagovat

Má oblíbená knížka ještě dnes. A možná si ji zase zanedlouho ráda vezmu do ruky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama