Nestíhám, nesvačím, nestihnu to, nestačím - mám toho prostě plno, a tak se na blogové články nedostává tolik času, ale v zásobě už se krčí reportáž z módní přehlídky i krátké povídání o návštěvě kurzu drátkování. Dnes ale ze zcela jiného soudku ...
Během krátké doby se mi do rukou dostaly dva letáčky, které měly za účel oznámit světu, že se něco děje. Že někde něco je. Že člověčenstvu stojí za to avizovanou záležitost vidět, slyšet, cítit. Pravda - do poštovních schránek se nám dostane takového tisku, že jeden už neví, co s tím a třeba ani onomu lístku nevěnuje pozornost. Ale právě onu pozornost je třeba připoutat, aby odesílatel dosáhl alespoň malého úspěchu. Jeho energie, snaha, péče, kterou vydal během zařizování a organizování, si zaslouží odměnu v podobě zájmu okolí a mnohdy to ani nemusí stát mnoho peněz, aby lidé skutečně zaznamenali novou věc a stáli o to ji poznat. Stačí nesplácat pár slov na bílý papír, ale nemáme-li dostatek financí na barevný tisk, použijeme jako podklad barevný arch, který není o mnoho dražší než ten klasický "do tiskárny". Do očí určitě uhodí víc letáček bledě modrý nebo sladce růžový, než sněhově bílý, kterým v tomto případě spíš nudíme (není-li tedy barevně potištěn). A když už potencionální zájemce drží onen kus listu v rukou a oči mu běží po textu, chce stručně a jasně číst a tedy i chápat. Chce vnímat přehledné řádky říkající mu, co ho čeká, co se mu nabízí a co by se mu mohlo líbit. Nestačí zvýraznit nadpis a ostatní slova naházet bez ladu a skladu vedle sebe v naději, že takhle je to správně. Naopak, každý důležitý údaj by měl mít svůj prostor, svoje území, aby se do času nevnucovalo místo, aby předmět nevytlačoval případný bonus, zkrátka aby každá podstatná informace zanechala v paměti čtenáře záznam a on s ním mohl do budoucna, pokud možno ve prospěch oznamovatele, pozitivně naložit a tedy využít předložené nabídky na cokoliv.
Tak tedy budiž, vše je tak, jak má být, skromný pořadatel použil např. zelenkavý papír a text pečlivě přizpůsobil lidským vjemům tak, aby jim to bylo příjemné a srozumitelné. Přesto mu ale hrozí z ostudy kabát, protože není-li taková osoba dobrým češtinářem, nezvládne-li v patřičných místech použít intepunkci, nedej bože ještě "naseká" v krátkém psaní tzv. hrubky, je skutečně o hanbu postaráno. Vím, mnozí na takové chyby nehledí, přejdou je bez mrknutí oka, ale - jak se říká "Podle sebe soudím tebe." - jsou i tací, kterým každé špatné i/y přivodí husí kůži doprovázenou nevěřícným kroucením hlavy nad tím, jak někdo mohl tohle! ze sebe vypustit a ještě se tím veřejně ztrapnit. Myslím si, že není nic špatného na tom oslovit např. učitele jazyka českého nebo opravdu dobrého "češtináře" a ten jistě rád vypomůže, aby k ničemu podobnému nemuselo dojít. I toto je totiž krůček k úspěchu. A vlastně je to i samotný úmysl těch, kteří svou prezentaci dávají světu a pak už jen čekají na odezvu, která by měla být co největší.
Pár slovy k těm dvěma letáčkům, které jsem na začátku zmiňovala - oba byly nezajímavé, přeplácané, avšak nikoliv obrázky, ale shluky slov - základní údaje byly v celkovém kontextu málo viditelné a tím pádem snadno přehlédnutelné. Přestože autor lístků měl s jejich tvorbou jistě práci, už na první pohled bylo patrné, že si s tím hlavu moc nelámal a v rychlosti vytvořil něco, co by zasloužilo určitě větší pečlivost už jen proto, že to byla součást reklamní kampaně, která mu měla napomoci k úspěchu ve své činnosti. Nevím, jak v tom jednom případě, ale ve druhém skončila oznámená událost poměrně velkým fiaskem, což mimo pozdního rozeslání lidem bylo vinou právě i obyčejného a odbytého zpracování. O tom, že je to velká škoda a že nebýt tohoto nedostatku, mohlo vše dopadnout podstatně lépe, je snad zbytečné psát. Bohužel.
Nejsem žádným odborníkem na reklamu, ale občas nějaký ten letáček v zaměstnání také vytvořím a snažím se držet výše psaných amatérských zásad. Že méně je více, že přehlednost je nade vše a že úprava a správná gramatika, když už nezaručí 100%-ní úspěch, je alespoň zárukou toho, že se nám pro neznalost vlastního jazyka okolí nebude vysmívat. Sama totíž vím, že když mi občas "ujede ruka" a já nějakou chybu udělám, stydím se opravdu pořádně :-).
Zajímavý text a pro mě docela akuální: Právě dávám dohromady návrh na leták pro svou fotovýstavu, tak uvidím, co si vezmu k srdci