close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Lyžák 1.

11. února 2013 v 16:30 | renuška |  Přišla Múza
... a po dlouhé době je tu další příběh na pokračování ...
Alice
Mám toho akorát tak dost! Zbývají nám ještě dvě hodiny času, Matylda si rozjančeně skáče kolem svojí krosny s "empétrojkou" v uších a je úplně v pohodě, kdežto já tu zcela bezcílně procházím naším 2+1 a marně se snažím vybavit si, jestli máme všechno nebo ne. A to jsem na rozdíl od Tyldy už dospělá a navíc kantorka, která by měla mít v pořádku naprosto všechno včetně zavazadla na hory. Omyl, vážení! Učitelka sice jsem, ale poprvé jedu jako dozor na lyžák s bandou puberťáků; neexistuje utéct před nimi po pěti vyučovacích hodinách denně zpátky domů, do ticha, do "normálního" světa, tady prostě budu muset fungovat 24 hodin denně jako výchovný prvek, jako kamarádka, jako uklizečka, jako zdravotní dozor, jako všechno. Jako matka. Matylda - dcera - jede se mnou. Je jen o pár let mladší než "moje děti z áčka", snad zapadne. Je dost komunikativní a přizpůsobivá, takže tady problém nevidím, horší to bude se mnou. Mám skutečně ráda svou hodinku relaxace a tak nějak si zatím neumím představit, jak v mrňavém, palubkami obitém pokojíčku s dvěma dvoupatrovkami, uzoučkou skříní a malým oknem kamsi do lesů vypnu, aniž by mě nerušil ten typický kravál obsahující lidský hlahol, vrzání podlah, cinkání sklenic (samozřejmě že bez kapky alkoholu!!!), zavírání neskutečně uvrzaných dveří a bouchání jedněch lyží o druhé při jejich ukládání do sklepa. Dost pochybuji totiž o tom, že by horská chata měla natolik kvalitně udělanou izolaci, abych si svou samotu mohla nerušeně dopřát.
Konec naříkání, madam, nebo se nikam nedostaneme! Sahám po pečlivě sepsaném seznamu věcí, které na hory potřebuji dovézt a kontroluji a počítám a skládám do komínků současně s odškrtáváním každé jedné položky, aby to všechno bylo tip ťop. Lyže jsou v pouzdře společně s hůlkami, boty, brýle, helmy - to všechno už je připravené ve škole, kde bude autobus čekat. Zbytek mačkám do dvou kufrů, Tylda se mi směje, že se opět stěhuji na měsíc pryč a táhne za sebou z půlky prázdnou krosnu s tím, že nemám zapomenout nabíječku na mobil (máme oba stejný typ a přece by, mami, bylo zbytečný brát ty nabíječky dvě, no ne? A foťák, máš?). V deskách úplně navrchu nechávám přihlášky všech účastníků, kopie zdravotních karet, vybranou sumu peněz, kterou po nás správce chaty chce ještě teď, v moderní době, platit hotově, bankám prý nedůvěřuje. Takže si to člověk dokáže spočítat, jak příjemné je mít u sebe cizích pomalu sedmdesát tisíc ... Fajn, ještě lékárničku (snad na ni nedojde), křížovky (kdyby náhodou) a pytlík BonParů a je to. Cestovní horečka stoupá a já zcela otevřeně přiznávám, že už se těším, až se studenti rozpočítají, rozsadí do sedaček, až řidič naloží to úplně poslední zavazadlo a dveře autobusu zasyčí těsně před doklapnutím a pak už děj se vůle boží. Ostatně on ten týden uteče jako voda.

Marek
Já toho Láďu přerazim ... kamarád! Na poslední chvíli to nechal, že prej o tom nevěděl, ale něco že ta jejich kuchařka má s rukou nebo co, takže to znamená vzít si na tejden dovču, jasně, že šéf trochu držkoval, ale co už. Láďa je dobrej kámoš už od školy, kde teď řediteluje schodou vokolností, takže já s tím problém prostě nemám. Jindy ho potřebuju já a taky je k ruce. Říkal, že mě naberou cestou, takže si nemusím lámat hlavu, horší s jídlem. No, maj snad plán, že by to tam měla přivíst ňáká dodávka, že to hned přes internet objednáme, až budeme vědět na místě počet lidí a všechno mi tam podle norem hoděj. Jídelák jsem si sestavil večer, kuchařky mám, noťas, hadry, kudly (ty cizí, to je na pendrek, to si radši vždycky vemu svoje). Jak si tak vzpomínám na ty svoje lyžáky, byly dva a oba bez sněhu, ještě klika, že jsem tenkrát bral s sebou kytaru - sice ty starý odrhovačky jsou málo "hustý", ale pro tu atmosféru to vždycky uďálo svý. Tak i když Láďa nezmiňoval, bus těch pár zpěvníků uveze a to moje "banjo" milovaný taky. Si připadám jako herec nějakýho filmu, jak tam pak tak hrkaj na těch sedačkách a všichni bručej "Stánky" nebo "Panenku", hlavně aby už byli na místě. Jestlipak to na pětce pořád tak drncá a hopsá jako za mejch mladejch let? Ostatně, mladej sem pořád, to zase jako prrrr! 38 žádnej věk. To horší číslo nosím na sobě, protože ta moje kuchařská vykrmená figůra - ale tak co už. Mám mít dvojsedačku, vejdu se tam i s báglem s proviantem - to abych si u mládeže šplhnul, tak jsem doma trochu nařízkoval. Sice si každej poveze z domů, to je jasný, jak to tam zavoní tím chlebem a mastnou strouhankou, těma vokurkama, ale takový řízky, jako já dělám! Pěkně se sejrem zapečený, s kari posypaný, takový si daj rádi a ještě se budou voblizovat. Pěkně jsem je nakrájel na nudličky, aby se to jedlo jak jednohubka ... bože, jak můžu bejt hubenej, když na to žrádlo furt myslím? Postiženej profesí? Ale tak, co už, hlavně že je sranda, Máro, no ne? A taky ty holky vychrtlý, co to na nich všechno visí, holý pupky jim lezou ven z gatí ozdobený těma cingrlatama, všechno je to propadlý, nepoznáš, kde to má záda a kde kozy hrudník, na tohle já jsem dobrej doktor. Já si fakt nevzpomínám, že by se mnou chodily někdy do třídy takhle hubený ženský, vždycky to byly pěkný baby, sem tam jo, nějaká víc štíhlá, ale jinak prostě všechno kde má bejt a nic špatnýho.
Konec rozvahám, kolik máme času? Dost, dobrejch deset minut, ještě stihnu záchod, jak mi maminka dycky říkala, "než někam jdeš, Marečku, koukej se jít vyčůrat, ať pak pan řidič kvůli tobě nemusí zastavovat". A že sem poslušnej kluk, tak teda du a dám si záležet - hahaha. No tak, sem tady sám a dělám vtípky? Že by ta cestovní horečka na mě dolehla? Kdepak, jen se docela těším, až vypadnu a dostanu se do jinýho prostředí, ono nakonec to vůbec není marný, že mě Láďa takhle poprosil, člověk příde na jiný myšlenky, tak ho ta změna trochu rozproudí a vůbec. To by bylo, aby se Mára kuchař někde ve světě ztratil!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Coco Coco | Web | 11. února 2013 v 17:23 | Reagovat

Nojo, lyžák :D
hezounký blog :)

2 Kristy Kristy | Web | 11. února 2013 v 20:01 | Reagovat

To je hezký =) Až budeš mít další "díl" tak mě prosím napiš, ráda si to dočtu ;) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama