27. února 2013 v 17:00 | renuška
Kluci synáčci, dostali pod stromeček od babičky a dědy každý po jednom tabletu. O jejich radosti převeliké netřeba psáti stejně jako o tom, že ostatní praktické i méně užitečné dary časem omrzely, ovšem černé destičky s displayem reagujícím na dotek jsou v permanenci neustále. Dokonce už si Ondra s Honzou za našetřené korunky objednali SD karty s větší pamětí, aby v tabletech mohli mít i obsáhlejší množství filmů, hudebních klipů, fotek (které nejsou nikterak kvalitní, ale to jejich uživatelům a autorům v jednom nevadí). V případě možnosti připojení přes WiFi aktualizují nainstalované hry, rozšiřují levely, případně stahují hry nové. Přes počáteční chvíle strávené se "vzteklými ptáky" (Angry Birds) se postupně zaměřili na hrátky s kočičkou (žádné prasárny, prosím!, jedná se o opravdové zvířátko, které opakuje slovo od slova, co mu řeknete) a ani jim se nevyhnula mánie zvaná "Pou", což je jakási beztvará hmota s očima, která má hlad, kouká, co kde lítá a dá se oblíkat. Takhle ovšem vypadá Pou, když je zcela nahý:

(Zapomněla jsem - Ou,
že i ústa má ten Pou!)
A když už hry omrzí, stačí vytáhnout anténu a zkusit pobíháním po bytě naladit televizní vysílání. Toto zatím vyšlo jen jednou, neboť do té doby si oba synáčci mysleli, že daná služba funguje jedině s přidáním oné SD karty, na kterou čekají, až jim ji prodejce doručí. No, kdyby si přečetli návod ...
Za krásná vysvědčení v pololetí i za výsledky ve škole (Ondra si tento týden přinesl další medaili z papírových modelů, tentokráte stříbrnou; Honzíka zase čeká v pátek vystoupení s dramatickým kroužkem a brzy i s partou tanečníků) jsem dětem slíbila, že jim na tu jejich hračku také něco pořídím. A jako správná žena sáhla jsem do oblasti oblečků a šatiček a objednala jim pouzdra. Každému jiné, pochopitelně. Zatím si své ta-ble-ty nosí v tenkých textilních sáčcích a v plastových obálkách "na cvok", což je skutečně řešení chvilkové, avšak brzy už dostanou slíbené obaly s moderním designem. Tedy brzy ... ono je to tak - v jedné z mnoha nabídech slevových portálů bylo zhruba to, co by se mi líbilo a bylo to i za cenu relativně přijatelnou, vč. poštovného. Usoudila jsem, že kup je to výhodný a objednala dva kusy, takový:
a takový:
Na pohled zdály se mi pěkné, stylové, moderní, klučičí, atraktivní, kvalitní - kluky snad i potěší. Oni totiž dosud nevědí, co že jim přesně přijde. Co jim přesně přišlo. Jednomu z nich. Dneska totiž dorazila pošta - světe, div se!!!! - pro renušku až z Hongkongu! Netušila jsem, co bych zrovna s tímhle velkoměstem měla mít společného, nic nás k sobě neváže a asiatských obchodníků máme tady u nás dost na to, abych je vyhledávala i ve světě. To jsem ale ještě něvěděla, že obchodní partner firmy,ve které jsem zboží nakupovala, je právě z Číny. Inu, zvědavost mi nedala a já obálku rozdělala a v ní - tygří oči se na mě měkkce dívaly, ale pavoučí nohy nikde. Ty dorazí v jiné zásilce - že prý tak je doprava levnější a výsledná cena produktu nižší. Nu, asi tam, v dálavě, umí lépe počítat než my Evropané.
A tak teď babo, raď! Mám vyčkat na další žlutou obálku se štítkem, adresovanou mé osobě, odeslanou z druhé části zeměkoule, abych kluky podarovala najednou, nebo mám jednomu nadělit už teď a druhému někdy příště? To mi žádný klikyhák na cedulce ani majitel jména Chen Rixian, který zásilku předával letecké poště, nepoví. Asi budu čekat. Vydržela jsem měsíc, vydržím dva. A pak budu mít všeho tak akorát - pouzder i pozdravů z Hongkongu.
嗨 - Ahoj
Dobrá objednávka. :)