close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jmenuju se FANY

8. ledna 2013 v 16:30 | renuška |  Jak to vidím ...
Původně jsem chtěla vložit jen komentář k článku u "Intuice", ale nakonec jsem se rozhodla napsat těch slov víc. Protože jsem pořád plná dojmů a mám za sebou něco ohromného, co nejde jen tak přejít ...
Kdo mě dobře zná, ví, že jsem víceméně kulturní břídil, protože co se české kinematografie týká, mám značné mezery. Například filmovou klasiku a současně jeden ze skutečných pokladů, snímek "Na samotě u lesa" jsem poprvé viděla minulý rok, ve svých 35-ti letech. A byla jsem jím - pochopitelně - unešena. Pokud se nemýlím, tak takové "Postřižiny" jsem nikdy nedala celé a například "Světáky" znám jen z fotografií zveřejňovaných jednou za čas v periodikách. Ale to je pouze namátkově, co mě právě nyní napadlo. Daleko jednodušší je, když se proti mně postaví skutečný znalec a začne mi nabízet titul za titulem a já jen kývám, zda znám či ne. Tedy spíš ne, což bývá utrpením právě pro toho, kdo mi ony otázky klade a zároveň nestíhá skrývat údiv nad tím, že jsem tak "zaostalá".
Nyní jsem si ale napravila reputaci, a to z vlastní vůle a ne zcela náhodou. Bylo po vánocích, někam jsme se chystali a já měla chvilku volna. Pustila jsem si televizi a tam právě začínal film Karla Kachyni - Fany. Věděla jsem přibližně, jaký děj se mi nabízí a protože se mi svým tématem hodil do mé nálady, nechala jsem ho "běžet" a zakoukala se do života dvou sester - Jiřinky a Fanynky. Naše společné setkání ale trvalo jen pár minut, protože byl nejvyšší čas k odjezdu za rodinou; přesto jsem oběma dámám v duchu slíbila, že se za nimi vrátím a dokoukám si je, neboť už shlédnutá čtvrthodinka mě fascinovala neskutečným hereckým přednesem obou skutečných Jiřin. Nakonec jsem se vracela nadvakrát, tedy jsem se možná okradla o úplnost, ale ten dojem ... žasla jsem nad Fanynčinou hltavostí reklam, zvláště pak "Mistra Propra, co čistí, čistí, až se sami vidíme", nad její čistotou a opravdovostí, nad úžasným projevem upřímné a srdečné lásky ke všemu, nad poctivostí a férovostí ne náhodou podobné dětské duši. Paní Bohdalová byla opravdu skvělá a ačkoliv ji jako herečku nikterak nevyhledávám, tohle mě utvrdilo v tom, že je "fakt dobrá". Když byla šťastná Fany, byla jsem šťastná i já, když jí bylo do pláče, i mně se svíralo hrdlo a když se zadrženým dechem čekala na reakci své nejmilovanější sestry, i já jsem paní Jiráskové visela na rtech. Tak dokonalý přednes lidského charakteru to byl.
Samozřejmě v kontrastu s na první pohled chladnou primářkou Jiřinou bila dobrosrdečnost krotké Fany přímo do očí, ačkoliv možná právě to bylo úmyslem pana Hubače, který napsal k filmu scénář. Jako by obě tyto ženy znal, tak dobře je dokázal napsat, tak výstižně jim vkládal dialogy do úst a tak bravurně je ony dvě herečky převedly v opravdový svět. Byť i ten musel skončit nešťastnou havárií, kdy Fanynka umírá pro svou lásku k "panu Divokému", jehož zachraňuje a sama přitom o svůj život přichází. A paradoxně současně s tím zachraňuje život i své sestře; otevírá jí srdce a umožňuje jí uvědomit si konečně, jaké to je mít rád ... cokoliv ... lidi, zvířata, svět ...

Film FANY se mě opravdu hodně dotkl. Děkuji za něj a současně s tím posílám pozdravení i tam nahoru, kde s Fany loví rybičky už i paní Jiřina Jirásková. Nevím, zda se mohou sejít skutečná a fiktivní duše, ale kdyby mohly, jistě by se rády viděly. A možná, že by si i spolu zatančily "Mistra Propra". Kdo ví?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. ledna 2013 v 21:53 | Reagovat

Jsem ráda, že Tě oslovil film Fany stejně tolik, jako mne i jiné příznivkyně. také pořád na ten film myslím. :-)

2 Mi-lada Mi-lada | Web | 9. ledna 2013 v 7:51 | Reagovat

Krásná slova o krásném filmu. Taky mě okouzlil, tedy už před lety, podruhé už jsem se na něj nedívala, myslím, že je příliš silný příběh na to, aby si ho člověk pouštěl opakovaně a nechal ho tím zevšednět.  Ale třeba by nezevšedněl nikdy, jsou filmy jako třeba právě  Na samotě u lesa, ten můžu vidět třeba stokrát. Nakonec mám tam i dědu Komárka a film mě vrací do dětství. :-)http://mi-lada.blogysek.cz/pro-pametniky/na-chaloupce-na-navsi

3 Sentencia Sentencia | Web | 9. ledna 2013 v 9:58 | Reagovat

co se českých klasik týče, tak jsem barbar taky. Dávají je sice každý rok, ale já prostě už z principu na ty filmy koukat nechci. Takže jsem neviděla třeba: Světáci, Tmavomodrý svět, ani jedny Básníky, černobílé filmy nemůžu už vůbec a Fany jsem neviděla taky + spoustu dalších skvostů. Třeba se jednou k těmto filmům dostanu. Fany ale vidět chci. Jen teď není čas ;)

4 Marie Marie | 9. ledna 2013 v 14:27 | Reagovat

Já jsem zase milovník českých filmů.Máme spoustu skvělých herců,nejen těch v letech,ale i mladých a když jim film sedí,je to herecký koncert.Nemám ráda seriály,jak to má víc než jeden díl, nekoukám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama