27. ledna 2013 v 21:29 | renuška
|
Člověk postižený tímto problémem si v podstatě žije naprosto stejně jako ostatní, téměř nic ho nelimituje, nic ho neomezuje, nic mu nevadí ... dokud si nejde koupit boty. To potom ty limity jsou sakra znatelné a mám takový dojem, že by se dalo hovořit i o diskriminaci vůči osobám s poněkud širším chodidlem, než bývá běžné. Přidá-li se k "blátotlačkosti" ještě vysoký nárt, tvoří tato dvojka opravdu nemilého a protivného nerudu, který pak majiteli podobných nohou pěkně zaváří. A že vím, o čem píšu!
Jsem taková poctivá baculka a odpovídají tomu nejen proporce vhodné Venuše z Věstonic, ale třeba i buclatější prsty nebo právě ony zatracované kachní nohy. Kdyby mi někdo nabídl, že mi bezbolestně upraví chodidlo tak, aby bylo krapet uzčí, možná bych neváhala. Možná určitě. Poněvadž pak bych nemusela:
- Dva měsíce trpět v nových balerínách, které se častým nošením sice povolí, ovšem než k tomu dojde, je to boj urputný!
- Zkoušet doma fígl, který si pamatuji z dětství, že stačí vzít si ponožku, voňavku, nastříkat si odérovou vodu na fusekli a tu pak navlečenou na ťapce násilím vrazit do nové boty. Prý to funguje a ona bota se pak lépe přizpůsobí, ale ... přiznám se, moc mi tato metoda zatím nevycházela.
- Míjet regály s popelkovskými střevíčky a omezit se na poměrně menší nabídku, která se zdaleka nepodobá těm něžným botkám, v nichž ženská nožka vypadá ještě křehčeji a jemněji, než bez nich.
- Netrpělivě čekat na léto a tzv. žabí období, kdy dnes a denně obouvám vietnamky rozličných barev, třebaže vím, že nejsou zdaleka zdravotně vhodné jako třeba sandále od značkových výrobců.
- AKTUÁLNĚ: Snášet bolestivé křeče do chodidel uvězněných v nových lyžácích, které po zkušenosti z minulého týdne nechávám upnuté volněji, což se mi dnes náramně vyplatilo a já v nich vydržela 2,5 hodiny!!! sjíždět zachumelený kopec.
Na druhou stranu si zase říkám, že v dnešní moderní době je to s obutím pro tento typ nohou daleko lepší než dříve, kdy se člověk musel spolehnout tak akorát na důchodky nebo na holínky. A pozor! Ony ani ty holínky dneska už nejsou, co bývaly a o rezervě navíc pro ponožku už si můžu tak akorát snít. O to víc mě v poslední době překvapilo, jak snadno jsem pořídila teplé botičky na zimu - tam je jako v bavlnce, nic nemačká, nic netlačí. A tenisky se též shánějí poměrně dobře - ostatně to mě čeká také - ty své "rozcápnuté" jsem si vyšetřila na zumbu, ty ještě "rozcápnutější" si obouvám, když vyvážím kolečka se sutí, "baťobotasky" nejsou na kdovíjaké velké chození. Vyhlídla jsem si Conversky, k sukénce i k džínům, do práce i do přírody, na nákup i na procházku. Červené budou, nízké, hezounké a hlavně dost ŠÍÍÍÍROKÉÉÉÉ!
Nejsou marné, což?
Nejsem marnivá, což?
Na závěr si dovolím vložit jednu ukradenou fotografii, kterou jsem při pátrání o vhodném obrázkovém doplnění tohoto článku objevila. Upoutala mě na první pohled a ačkoliv se zde nejedná o údy mé, nýbrž nějaké dámy, které určitě žádný lékař nestanovil diagnózu "Kachních nohou", čímž pádem ani potíže se sháněním bot nemá, moc mě pobavila a přišla mi úplně akorát. Že tu nebude nikoho tlačit, mačkat, dřít, škrtit, ale že sem padne jako prdel na nočník nožka do střevíčku.
Tak nohám ZDAR! A těm kachním KÁČKÁČKÁČ!
Reni, nejsem typická baculka, ale s přibývajícím věkem potřebují stále širší botičky na stále nižším podpadku. Ach jo. Tvoje stýskání tedy plně chápu.