29. ledna 2013 v 16:00 | renuška
|
O tom, že jsme se pustili do rekonstrukce příštího našeho domova, kterýžto nyní nachází se ve stavu příšerném a šíleném, jsem už párkrát psala. Taktéž o výhledech do budoucna, co interiéru se týká, i přiložení rukou k práci ne zcela holčičí, leč nutné a dobré i k tomu, abych to neměla všechno "zadarmo". Protože není krásnějšího pocitu než takového, kdy si člověk sklízí, co zasel než když mu obilí spadne rovnou do náruče. Jsou teď na pořadu dny spíše hektické a fyzicky náročnější; babička, po které byt předěláváme, by žasla, kdyby viděla, kam se poděla její kuchyňská podlaha, kde zmizely příčky od spíže nebo proč komora plná jejích "pokladů" už komoru vůbec nepřipomíná. Asi by ji překvapilo, kdyby zjistila, že se v obýváku bude bourat otvor pro nové dveře a že všechna okna už dávno nejsou špaletová, nýbrž plastová. Že kotel nestojí na svém místě a umakartové obložení v chodbě už je dávno pasé. A že vyvedení odpadu od dřezu, které jí jakž takž fungovalo, nám teď pěkně zavařilo, protože se jaksi celé rozhodlo zkorodovat a voda, která měla odcházet do jímky, pouze sákla do prostoru kolem sebe a jímka jako taková se zatím nějak zasypala a je prostě nepřístupná. Čili toto je sakramentsky velký průser, který je třeba teď vyřešit, abych vůbec mohla v nové kuchyni mýt nádobí. Safra!
A protože je třeba si po stavebních pracech nejen opucovat ruce, ale i uklidnit rozbouřenou hladinu myšlenek a emocí, chodívám se kochat. Zpravidla na webové stránky, kde se dají sehnat tu dveře, tu kliky, tu záclony; baví mě pravidelně nahlížet skrze fotografie k různým hospodyňkám domů, které se chlubí tím, jak mají uspořádaný nábytek, jakým doplňkem ozdobily knihovnu či co dokázaly uháčkovat nebo ušít. Zvláště toho si vážím, protože toto sama neumím (kde jsou ty časy, kdy jsem na střední škole háčkovala tehdy moderní bílé krajkové límečky, které jsme pak nosily frajersky uvázané třeba na svetříku či triku ... mám dokonce fotografii, kdy oblečená v tzv. "plísňákách" a černé halence s ramenními vycpávkami mám jednu takovou parádu kolem krku, přičemž se ještě odpudivě tvářím - toto vše v tandemu se sestřičkou). Současně s tím mi ale čím dál víc vadí, jak se módní trendy v bydlení stávají jakýmsi černobílem, který nemá skoro žádný rozlet. Buďto je vše přemrštěně moderní, sklo - chrom - hrany - sterilnost, nebo na vás z každého koutku dýchne vintage styl, bílá - šedá - béžová - retro - venkov. Nepopírám, vše má svůj vlastní půbav a originalitu, ale když je deset z deseti obrázků z různých míst téměř stejných ... Přikláním se samozřejmě k té teplejší variantě, ale dovolím si ji narušit a přesně už vím, jak. V představách ... No dobrá, dobrá, něco už i pořizuji, nedá mi to. Ale jsou to veskrze takové drobotiny - hodiny do obýváku, tabulka do chodby, snad i staré lyže bych měla míti a připravenu mám už také židli pro pohodlnější nazouvání obuvi a čelo skříně, které bude sloužit jako věšák a také komody. A vším tím dohromady se mi snad podaří vytvořit ne jednobarevné, ale krásně duhové "doma".
A až to bude všechno hotové, až na záspi bude stát stolek a vedle něj budou permanentně k dispozici dvě židličky, až budu mít muškáty a jinou květenou osázené džbery od dědy z půdy, až se vedle nových vstupních dveří bude houpat kovový zvonek, který jsem od své "skorodcery" dostala před rokem k narozeninám, tak potom ... potom s chutí vezmu třebas hrábě a půjdu obracet seno. Horší už to bude s krmením králíků, slepic, daňků (rodiče mají na zahradě místo ovcí daňky a je to něco naprosto fantastického - napadá mě, že by nebylo marné o nich vytvořit nějaký článeček) - protože třebaže jsem díuče ze vsi, mám jeden velikánskej strach, který se na venkov vůbec, ale VŮBEC nehodí, a ten se jmenuje: myši a krysy. A takových potvor bývá ve stodolách plno, možná i dvě plna! K tomu, abych se stala tou opravdickou selkou, mi tedy nebude stačit navléct si suknicu se zástěrou a vlasy schovat pod šátek, ale přestat se bát těch potvor, co mají odporné zuby, drápky na nohách, zbytečně dlouhé holé ocásky, oči jako korálky a úplně, ÚPLNĚ zbytečnou potřebu se vůbec objevovat člověčenstvu na očích. Mám na to odnaučování (= přizpůsobování se) ještě tak čtyři měsíce - jestli tedy vymyslíme, jak vyzrát na ten zrádný odpad v kuchyni!
PS: Velký dík, tati, bez Tebe bych nic z toho nezvládla! ♥♥♥
Taky jsme řešili na starém baráku odpad,koupili jsme velký tříkomorový septik a je to vyřešeno.