17. prosince 2012 v 19:28 | renuška
|
Podlesíčko je vlastně taková maličká pohádková vesnička plná překrásných roubených chaloupek, které patří tu Karkulce, tu Rákosníčkovi, tam zase bydlí kovář Matěj. Dokonce tam mají i "nebíčko" a "peklíčko". Nachází se v oblasti Vysočina, přímo v centru Žďárských vrchů, a patří k hotelu Podlesí, kde jsme uplynulý víkend já a můj milý strávili. Chvílemi mě mrzelo, že jsem kluky a současně s nimi úlohu matky nechala u babičky a jela "jen" jako partnerka, ale přesto tvrdím, že opustit občas známé prostředí a v páru pobýt někde na cizím místě je úžasným zpestřením běžného průběhu života. Ale zpátky k "Podlesíčku". Každý den při průchodu hotelem jsme obdivovali to pohádkové kouzlo, kterým na nás nezvyklá výstavba působila. Zvláště pak v noci, kdy každý domeček byl osvětlený světélky, v oknech se svítilo (tipuji, že v každé chalupě byli ubytováni hoteloví hosté, bylo jich tam totiž skutečně hodně), na střechách bohatá vrstva sněhu, kterážto odolala i nemilosrdnému dešti. Zkrátka atmosféra jako vymalovaná. Nemohli jsme si tudíž nechat ujít prohlídku každé jednotlivé stavby i seznámení s jejími obyvateli - tedy těmi původními, vyřezanými ze dřeva, kteří si své území hlídali a tiše pozorovali život kolem sebe.



Hned první domeček patřil ševci. Však měl i své řemeslo na cedulce přidělané blízko u vchodových dveří. Kdoví, jestli to nebyl právě ten z Pyšné princezny?
V ručně vyřezávaném masivním betlémě byl k vidění typický obrázek - společnost narozeného Ježíška, Panny Marie a svatého Josefa. Poprvé v životě jsem tyto "osoby" viděla bez obvyklých hávů, v obyčejném kožichu, šátku, holínkách ... S dovolením jsem se s pánem vyfotila. Snad to jeho drahé polovičce nevadilo (s tou má naopak snímek můj milý, ovšem tento je uschován v renuščině archivu :-) )
Z večerníčků víme, že Rákosníček bydlíval přece jen kapku blíže k nebesům; tady měl nedaleké jezírko na stejné úrovni s chaloupkou ...
Zdravím od Karkulky :-D. Nikdy jsem netušila, že kromě červeného oblečku měla stejně barevné i rámy kolem vstupních dveří a okýnek.
Kdo by neznal Pařezovou chaloupku a Křemílka s Vochomůrkou? Ani ti zde nemohli chybět, natož pak jejich ojediněle architektonicky řešené bydleníčko :-).
Na návštěvě u kováře Matěje ...
... a pohled od úlů směrem do kraje. Škoda nepříznivého počasí, které má na svědomí občasný rozmazaný flíček na fotografiích, což není nic jiného než kapky deště. Snažila jsem se moderní techniku chránit, ale přesto jsem ji před nebeskými slzami neubránila.
V Podlesíčku bylo k vidění ještě alespoň jednou tolik chaloupek, než kolik jsem jich vložila do svého článku; některé se mi nepodařily správně zachytit, u jiných pózujeme a tyto jsou určeny jen očím nejbližších. Přesto doufám, že vás moje povídání i snímánkování potěšilo a že třeba někdy, až nebudete vědět, kam na výlet, využijete právě tohoto tipu. Věřte, stojí opravdu za to! A příště se podíváme o pár kilometrů dál, kde byly k vidění zase úplně jiné poklady našeho kraje ...
O Podlesíčku mám u mne na blogu upoutávku:
http://intuice.blog.cz/1211/pohadkova-vesnicka
Ale Tys tam byla na živo a ještě v zimě! Jsem ráda, že jsem tě zahlédla naživo! Sluší Ti to!