8. listopadu 2012 v 15:30 | renuška
|
Už je to pár let, co k nám do firmy nastoupil nový kolega a já jsem si o něm, třebaže jsem ho znala z dřívější doby, udělala dost nelichotivý obrázek. Nesedl mi svým chováním, snad mi až vadil svými gesty, slovy, vyjadřováním, pohybem - byla jsem plná averze vůči němu, v čemž mě velice ochotně tehdy podporoval Jarouš. Dala jsem na špatný první dojem a ten se se mnou vezl dobrý rok, možná i dva. Onen pán mi opravdu k srdci nepřirostl. Nevím přesně, kdy se to změnilo, ale dotyčný se zapracoval, následkem určitých okolností na sebe převzal kupu zodpovědnosti, naučil se samostatnosti a, dá-li se to tak říct, "vyrostl" mi před očima a stal se z něho chlap. Sice je mým vrstevníkem, ale do té doby jsem ho vnímala jen jako ňoumu a trdlo, leckdy až okatě aktivního hošíka ... a najednou tu stál mužský se starostmi, s unaveným výrazem, ovšem především pak s rozumem na pravém místě. A já jsem se přistihla, že mi jeho přítomnost nevadí, že si s ním ráda popovídám a že už dávno není tím, za koho jsem ho považovala. Oblíbil si ho i můj milý, kterémužto je blízkým pracovním partnerem a oba si rozumí i po stránce lidské, což je nenahraditelná výhoda. Když už člověk s někým dělá, tak ať je to osoba fajnová a príma, aby byla i taková atmosféra.
Proti tomu zde čerstvě, tedy pár měsíců, pracuje další hoch. Nemá za sebou ještě ani čtvrtstoletí, ovšem chytrosti v sobě nosí jako starý kmet. Všechno ví, všechno zná a sakrovat umí jako málokdo. Hezoun první třídy, jenž o sebe dbá 24 hodin denně a je si vědom toho, že je to pohledný člověk. Uvítala jsem omlazení kolektivu a přišlo mi milé, jak rychle se ten pán zařadil do skupiny lidí, kteří jsou na sebe již léta zvyklí. Z počátku mi nepřišlo nápadné, že se až příliš často zastavoval u mě v kanceláři na pár slov, ale později mi čím dál tím víc začalo vadit jeho věčné "Co děláš?", "Máš hodně práce?", "Co to je?", "Kdo volal?", "Co chtěl?" ..... Měl potřebu být jedním zadkem na ne dvou, ale snad třech místech naráz, aby o nic nepřišel. Ne pro získání vědomostí, ale drbů. Jak jsem z něho byla nadšená, tak mi teď vadí několikanásobně víc než jeho o pár let starší, výše popisovaný kolega. Nevím, jak přichází k určitým informacím, jejichž začátek i konec mají totožné centrum, jen oblast zájmu je daleko širší a já se tedy pak dozvídám věci, které jsou založené na něčem, co je možná jen smyšlenkou. Nebo třeba také faktem, který ale má zůstat na svém místě a ne se posouvat šeptandou dál a dál. Nelíbí se mi takové chování a nelíbí se mi ani styl, jakým se snaží dosáhnout své oblíbenosti.
Čekám teď na jednu odpověď, která by mě měla ujistit v mé intuici ohledně dosti osobní záležitosti, ve které má prsty právě asi náš "hezoun". Pokud se vše potvrdí, nebudu litovat jen jednou, že jsem se spletla v odhadu člověka, ale rovnou dvakrát. Odhadovala jsem pokaždé příliš rychle, nechala se unést okolím a nedala na varování i čas. Na druhou stranu mohu být ráda, že vše přišlo dříve než později a že mám ještě příležitost si své mínění poupravit. V duchu se omlouvám tomu, komu jsem křivdila a současně s tím doufám, že zmetek, jež se jevil přítelem, dostane spravedlivě přes prsty. Třebaže to nebude hned. A snad se i poučím vlastními chybami a příště neunáhleně a správně rozeznám dobré(ho) od zlého.
Ne vždy je první dojem ten správný, přestože nás nějaký čas dokáže hodně ovlivňovat...
Ale v tomhle asi neexistuje poučení pro příště...