5. listopadu 2012 v 17:48 | renuška
|
V jednom malém městečku v Krkonoších je hřbitov. Ten hřbitov stojí v kopci blízko centra, je odtud úžasný výhled do krajiny. Ten hřbitov je plný malých i velkých hrobů, luxusních i obyčejných, opečovávaných i osamělých. Na tom hřbitově je zvláštní to, že dobrá třetina pomníků patří lidem německé národnosti, kteří v městečku kdysi žili. Už dávno za nimi nikdo nechodí, po živé květině nebo zapálené svíčce není ani památky. Kámen pomalu ztrácí na půvabu a obrůstá tenkou vrstvou mechu, skleněné desky se jmény těch, kteří odešli na druhý břeh, nemají pamětníky a chybí jim oči, které by vyryté texty četly. Přesto je z torz hrobek cítit majetnost těch, kteří je kdysi pro své předchůdce pořizovali. Ten hřbitov má své zvláštní duchovní kouzlo a právě tyto hroby jsou toho velkou příčinou. Snad se mi alespoň trochu té zvláštní atmosféry a tajemna podařilo zachytit ...
Jde z toho pocit marnosti i když ty fotky mají své kouzlo.