close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Doživotní poslání: "Hrdá matka"

14. listopadu 2012 v 17:13 | renuška |  Jak to vidím ...
V pondělí jsem si prošla poprvé tzv. rodičákem pro žáky druhého stupně. Ondrovým přechodem z páté do šesté třídy skončilo poměrně rychlé popovídání s třídní učitelkou a začal maraton po třídách a kabinetech, kde jednotliví kantoři čekali na rodiče svých svěřenců, aby jim povykládali. Celé dvě hodiny jsem strávila střídavě postáváním po chodbě školy, kdy jsem měla možnost pohovořit si s lidmi, které třeba během roku moc nevídám (zpravidla to byly maminky stejně starých dětí, jako mám já) a nebo jsem vysedávala v lavicích a vnímala každičké slovo, kterého se mi dostávalo od jednotlivých Ondrových učitelů. A věřte mi, vstoupit do třídy a mezi podáním ruky a usedáním slyšet pokaždé: "Ondra je v podstatě premiant třídy, z kluků je nejlepší a i jinak se učí velice dobře, je vnímavý, schopný, inteligentní, hodně toho ví ... ", to byl takový balzám na duši, že snad ani lepšího není. Ať už zeměpis nebo dějepis či přírodopis, což jsou předměty, které Ondřeje doslova "dostaly" a které ho baví nadmíru, nebo "volnější" fyzika, klasika v podobě jazyků českého i anglického či, jak řekla droboučká "pančitelka" matematiky, "tichá voda", která se projevila zcela nenápadně a zapadla do nejlepších počtářů ročníku. Až na drobné detaily jsem skutečně vyslechla samé dobré zprávy, které završil ředitel školy a vyučující výtvarné výchovy v jednom, jenž spokojeně a pochvalně prohlásil, že Ondra má zcela jasno ve svém budoucím povolání a způsob, jakým se nejen výtvarně prezentuje, tomu zcela odpovídá. Jedinými muškami jsou mému staršímu synkovi jeho občas lajdácké chyby, kterých se dopouští s vědomím, že to, co načerpá ve škole, mu dostatečně stačí, aby dostával jedničky. Což je sice fakt nezpochybnitelný, ovšem sem tam dojde na ťafku v podobě, dejme tomu, trojky, protože zkrátka něco se našprtat musí, ať už člověk chce nebo ne. Ale právě až na tento nedostatek je opravdu radost veliká sdělovat pak netrpělivě čekajícímu potomkovi zprávy, ze kterých je potěšen nejen on a já, ale právě i učitelé, kteří mají - zcela logicky - takové žáky v oblibě (byť už jen proto, že se s nimi lépe pracuje).
Proti Ondrovi byl pohovor s Honzíkovou třídní časově titěrné nic, ovšem i do těch pár minut se dalo naskládat zase a opět samé kladné hodnocení na téma studium, pozornost, chování. Jen pár malých upozornění, o kterých já i Jeníček víme, ale výsledek zůstává na svém místě, že i mladší synátor není hlupák a učení mu jde dobře. Jako bonus si potom může připsat pochvalu za dobrý hudební i slovní přednes, čehož škola ráda využívá k prezentaci na různých soutěžích a nebo, jak tomu bude tento víkend, na oslavách, kde Honza dostává prostor k tomu, aby předvedl, jak je šikovný. Nemá obavy předvádět se, i když všude vykládá, že "šašky dělá jen tam, kde všechny zná". Přičemž nás čeká výroba kostýmu pro dešťového panáčka na taneční kroužek a na stole mu leží scénář, ze kterého se má naučit veškeré pasáže určené vodníkovi. Toho zase bude hrát ve vystoupení kroužku dramatického, kam se po doporučení mém i ze strany vedoucí odhodlal přihlásit. No není to nádhera?
Vím, píšu zde o dětech samé hezké věci a možná se i často opakuji, ale ono to zkrátka jinak nejde. Jednak je miluji, což se od maminky očekává a je to naprosto samozřejmé, a druhak je to prostě tak. Oni takoví jsou. Šikovní, vnímaví, nejsou to troubové, které nic nezajímá (třebaže mnohdy od nich slyším, jak je všechno nuda), jsou udělající a chovají se slušně. Mezi kamarády jsou oblíbení a učitelé si je také pochvalují. A proto potom rodičovská sdružení pro nás nejsou stresujícím zážitkem, ale víceméně jen potvrzením toho, co o Ondrovi i Honzovi vím. Že jsou to třeba někdy uličníci a lumpové, lajdáci a neposlechové, ale to je nic proti tomu, že jsou prostě oba dva ZLATÍ NEJZLATĚJŠÍ ♥. A to je na tom to nejlepší :-).

PS: Aby vše nebylo tak nadýchaně růžové, přikládám včerejší historku: Šla jsem se vykoupat a Ondra se ke mně připojil. Mezi řečí jsem si všimla, jak má levou horní paži samou modřinu. Vím, že s Honzou občas hrají naprosto praštěnou hru, že se pěstmi mlátí do jednoho místa pod ramenem a že prý koho to bude bolet víc, ten prohrává. Což mi tedy děsně vadí a také jsem jim za to vyčinila, ale prý je to ohromná zábava ... tak nevím :-(. Každopádně Ondrovi povídám, z čeho ty "hrči" má, zda je to z té jejich podivné hry, a on na to, že ne. Nakonec jsem z něj dostala, že prý mu to udělali čtyři jeho spolužáci, kteří na ONDRŮV NÁVRH!!! bouchali do jeho ruky a Ondřeje to VŮBEC!!!!!! nebolelo. "To je, mami, viď? Ono to fakt nebylo ani cejtit, mám prostě nízkej práh bolesti," konstatoval ještě a usmíval se u toho, že se z té věci tak čílím. Těžko mu vysvětlovat, že žádná správná máma nesnese, aby se jejímu dítěti ubližovalo, byť je to třeba jeho vlastním přáním. V těchto chvílích nakonec docela dost pochybuji o tom, zda je Ondřej skutečně tak vyspělý a inteligentní, jak ho páni učitelé a paní učitelky vidí, poněvadž tohle vědíc, možná by svá slova vzali zpět. Je snad i dobře, že je teď zima a tedy je třeba nosit dlouhé rukávy ... a do léta, doufám, Ondra své nápady trochu poupraví :-D.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 14. listopadu 2012 v 17:52 | Reagovat

Buď ráda, že máš tak šikovné kluky a že Ti dělají jen a jen radost. To se pak chodí na rodičáky! :-P hra by se mi taky nelíbila, ale co s tím naděláš. Třeba přijde k rozumu sám! :-)

2 Vendea Vendea | E-mail | Web | 14. listopadu 2012 v 19:34 | Reagovat

Ono na druhou stranu, kdyby byl jen vzorný a sem tam "neulítl", tak by to mohlo být podezřelé. Rovnováha je třeba :-)  ;-)

3 Mi-lada Mi-lada | Web | 15. listopadu 2012 v 8:54 | Reagovat

Jsi hrdá poprávu a já Ti to moc přeju. Vždyť na tom máš velké zásluhy. :-)

4 renuška renuška | Web | 15. listopadu 2012 v 16:27 | Reagovat

A co mi dělá tuze dobře, tak jsou slova češtinářek, které projevily nadšení nad Ondrovým psaným projevem ve slohu. Že by se pomamil :-D???

5 mardom mardom | 22. listopadu 2012 v 9:25 | Reagovat

No nechci ti brát iluze, ale mého manžela baví dodnes (už má po 30) si občas způsobovat bolest - prostě klidně jen tak (se slovy - to je boží) hlavou bouchá do zdi a ne jemně, ale tak, že já už bych měla rozbitou hlavu - naštěstí to nezkouší na mě a když se občas z legrace přetahujeme a "bijeme", tak má práh bolesti zcela jinde (a to ho mám na ženskou docela posunutý). Prostě je to můj beran s tvrdou palicí, který prostě bude chtít tu zeď zbořit vlastní hlavou. Jak mi řekl, není nic, co by mu v tom zabránilo, ani má přání, max. jednou za čas, kdyby to bylo moc destruktivní, může odložit destruktivní jednání nebo ho nahradit jiným na mou žádost. Naštěstí tohle nedělá často - řekla bych max. dvakrát do roka, jinak je to úžasný chlap do nepohody, něžný a milý. Zprvu jsem byla v šoku, ale tak nějak jsem si zvykla - vzhledem k tomu, že mu fakticky nic není. Jeho mamka se už několikrát zmínila, že se diví, že se s jeho živostí dožil dospělosti. Tak snad je to u Ondry dočasný jev :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama