close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Čtvero ročních období lásky - ZIMA

20. listopadu 2012 v 18:29 | renuška |  Jak to vidím ...
A je to tu. Poslední díl mé vyprávěnky o čtyřech fázích lásky. Psal se mi ze všech nejhůř, protože určoval konec, který může - prada - být startem jiného začátku, ale v tomto případě jsem závěr udělala definitivní. Bolavý, ale bezbolestný, bez ran, které se těžko hojí, ale které patří k životu. Snad mi rozumíte. A snad se vám mé krátké povídání líbilo.
Stejně, jako bych mohla prožívat dva druhy podzimu, mohla bych žít dvě zimy. Nemám ale ráda ani jednu z nich. Ta první, protivná a studená, kdy už vůbec nehřeji a netěším ty dva, kdy jsem vyhaslá jako smutné ohniště v krbu, který už dávno přestal hořet. Kdy jeden k druhému už necítí ani špetku ze mě samotné. Tak tuhle zimu opravdu nenávidím. A přitom vím, že chodí daleko častěji než ta, kterou teď sdílím s tebou.
Zůstal jsi tu sám, i když jí je kolem tebe ještě pořád dost. Skříně plné jejích šatů, mýdly proložené ručníky i oblíbený puntíkovaný hrneček na kafe, které jste si tak rádi dávali. Smutníčků už jsi posmrkal tolik, že z krabičky nestíhám podávat nové a další; prázdnorána se snažím vyplňovat odvarem ze vzpomnínkovky a nezapomnělu, do myšlenek ti přimíchávám obrázky vašich společných úsměvů a příhod. Jen sem tam zahlédnu ve tvé tváři úlevu, ale zatím stále převažují oči plné bolesti a já mám co dělat, abych ty nešťastné vrásky zahladila korekturkou výplňkovou. To aby ostatní neviděli, jak se trápíš. A během celé té naší, o jednu duši zúžené, společnosti ti nenápadně našeptávám, jakého zázraku ses právě dožil. Jaké krásy se Ti dostalo, jíž mnohý za celou svou návštěvu tady na Zemi nepozná.
Teď ještě přes tu čerstvou ránu, přes ten šok ze ztráty milované ženy nevnímáš mou sílu, kterou ti dávám, ale až do přejde, věř mi, že ti uvnitř zase bude dobře. Ty si to třeba ani v té záplavě emocí neuvědomuješ, ale my tři společně jsme pro každého z nás udělali to nejvíc, co umíme. Dali jsme si to nejkrásnější a žili jsme tak až do konce. Ty jsi jí umožnil vrátit se zpátky nahoru tak, že byla šťastná, že mohla vykřičet do každičkého obláčku, do každého chomáčku chlupatých sraženců vody a vzduchu, že byla milovaná. Že milovala. Že prožila většinu svého života s člověkem, který jí byl vším. Je si vědoma toho, že tu teď trpíš stejně tak, jako by trpěla ona, ale to vše je jen proto, že jsi přišel o ten nejvzácnější poklad, jakého se ti kdy mohlo dostat. Vždyť jste si mockrát povídali o tom, že největší cenností je to, pro co po její ztrátě truchlíme.
Slibuji, že tu s tebou zůstanu a budu ti pomáhat. Připomenu ti období navlékání růžových brýlí i stavění vzdušných zámků, připomenu ti celou tu zásobu lechtivek a šimránků, lahvičky s výdržinkou tolinkou i radůstkovou šťávou. Páni, takových pomůcek jsem si na vás připravila, tolik jste jich použili a podívej, kam jste došli! Do cíle, k němuž vedla naprosto fantastická cestička, po které jste ruku v ruce kráčeli. Porazili jste dokonce mého zlého bratra Rozchoda, který se k vám snažil vetřít, ale to by bylo! To by bylo! Zjistil, že jste příliš silná dvojka na to vpustit si ho mezi sebe. Dokázali jste táhnout za jeden provaz a bojovat spolu proti nepřízni okolí, i když i hádaničky se občas přihlásily o slovo. Jenže po bouřce přichází jasná obloha a vaše srdíčka zabalená do láskového kabátku ze sametové něhy upleteného se zase mohla tetelit, že mají pro koho bít.

Až půjdeš spát i ty, poskládám si zbytky plechovek a falštiček, karaf a krabiček, trumpetek a nesmím zapomenout ani na klíče. Všechny své propriety si pěkně doplním, abych jich měla akorát tak dost pro další dva, kteří mi dovolí být s nimi a ukázat jim, jak krásné je mít někoho skutečně a opravdicky rád. A co vím? Třeba jim zrovna, až budou tiše oddechovat po vášnivém milískování za horké letní noci, budu vyprávět o jedné Jí a jednom Něm, pro které mi bylo ctí být jejich společnicí a neviditelnou přítelkyní. Zatím ale nemusíš mít strach … nikam od tebe nespěchám a jsem si jistá, že si tady spolu ještě nějakou tu chvilku pobudeme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mi-lada Mi-lada | Web | 21. listopadu 2012 v 11:11 | Reagovat

Reni, tohle povídání je stejně hezké jako ta předchozí, i když trošičku smutné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama