Možná už jsem to tu kdysi prezentovala - píši již mnoho let pro jeden místní časopis a soustřeďuji se na tzv. úvodníky. Pro letošek jsem čtenářům slíbila vyprávět o čtyřech ročních obdobích, jak je mýma očima prožívá láska. Jak se narodí, dospívá, zraje a stárne. Jak pár, který si lásku vpustí do svého života, pracuje a funguje, co s ním ten nejkrásnější cit dělá a naopak jak se cítí právě samotná láska, když je tam, kam právem patří.
Tedy jsem se rozhodla, že by byla možná škoda nedat mé příspěvky i sem, na blog. Po čtyři následující články budete mít i vy, moji milí návštěvníci, možnost přečíst si, o životním cyklu lásky a "jejích svěřenců". Tady je první díl, ten jarní ...
Tak už jsem tady, moje milá. Stavila jsem se ještě cestou pro krabici lechtivek motýlích křídel, pro dvoje růžové brýle, pro klíč od vzdušného zámku a pro přesýpací hodiny s nekonečným množstvím droboučkého písku. Určitě jsem na něco zapomněla, ale to se stává, protože začátky jsou vždycky složité a na věku vůbec nezáleží. Zvláště, když to přijde najednou a já se narodím zcela nečekaně. To je teprve šrumec … jako teď. Ach … zapomněla jsem na růž na tváře a zvedače ústních koutků, ale zkusím si svou brašnu pořádně prohledat; možná tam něco takového objevím.
Je to překvapení, viď? Nikde nic a najednou jsem tady. Čerstvá, voňavá, zajímavá, lahodná, neokoukaná, nepoznaná … kolik jen mám přízvisek? Nespočetně. Mnoho moc. Stejně tolik, kolik má probuzená třešen nových kvítků. Jsem láska a právě spolu prožíváme mé jaro. Zjišťuješ, že nepotřebuješ jíst, protože o práci v břiše se důkladně postarají právě ty lechtivky, co jsem Ti přinesla. Vidíš jen to, co je Ti milé, skrze okuláry, jež Ti dovolují shlížet na svět a hlavně na objekt Tvých citů, jenž stejným způsobem sleduje Tebe. Odháním od vás alespoň na pár chvil vše, co by narušovalo vaši představu ideálu a potají se modlím, aby procitnutí nebylo ostré a řezavé, šokující a plné zklamání. A daří se mi - na podobné činnosti já jsem tuze šikovná! Abych nezapomněla - ten klíček od místa, ve kterém si své sny budete žít, kde nebudou starosti, jen já a vy, mi potom schovej pod rohožku, abych si ho uklidila zpátky do skříňky, až už ho nebudete potřebovat. Nechci Ti kazit náladu, protože jsem sama celá rozechvělá z toho všeho krásna kolem nás tří, ale už jsem si svým jarem párkrát prošla a vím, že se mnohdy ani léta nedočkám a to je mi tolik, tolik líto. Snad proto cítíš občas z mých gest trochu trpkosti, ale já vím …
Co dál? Ty hodiny, ano. Ty si noste s sebou, budou vám připomínat čas, který spolu strávíte fyzicky i v myšlenkách - proto jsou ostatně nekonečné; vždyť já vám oběma vaše hlavinky zamotám natolik poctivě, že na nic jiného nebudete mít ani pomyšlení. To já totiž umím obzvláště dobře, začarovat lidem mysl, aby v ní měli jen mě a toho, do kterého se tolik zamilovali. Jééé … a poslyš, chceš vědět tajemství? Aniž bych se to kdekoliv učila, stala jsem se i - jak se to v člověčím světě říká? - vizážistkou? Proto ta tvářenka, kterou obarvím vypnutou pleť nebo i vrásčité líce, já si nevybírám. Mám-li přijít a být spojníkem mezi dvěma, pak mě nezajímá, koho budu líčit, hlavně, že mám práci J. A musím uznat, že Ti to tuze sluší, celá záříš a vydáváš ze sebe všechnu tu radost, která Tebou prostupuje, tak tak. Tak je to v pořádku.
A na závěr ještě ty zvedače, jistě uhádneš, nač jich je třeba. Těmi Ti totiž oba koutky úst přichytím tak, aby tvořily milou kolébku, jež se bude houpat třeba i bezdůvodně, pouze pro pocit štěstí, pro ty šimránky v oblasti žaludku, pro ty oči, které vidí svět náhle celý zahlcený do pastelových něžných barev, pro prostor, ve kterém není jinak než božsky. A také pro zrníčka písku, která jsou nepatrným důkazem, že i Tobě čas utíká, ale ne nijak obyčejně, nýbrž zaláskovaně. A to je úplně něco jiného. Pak se není čemu divit, když náhle zčervenáš, ať už z počátečního studu nebo ze vzrušení, jež má mnoho důvodů a Ty máš ten dar je teď všechny začít poznávat.
Trochu jsem se při té práci unavila, ale nemusíš mít obavy, já Tě neopustím. Stále mezi vámi budu, prozradila jsem Ti své fígle, podle kterých poznáš, že jsem vzhůru. A budu se těšit, že se s vámi dočkám i léta, to chutná totiž úplně jinak a přitom je to stejná lahůdka jako zamilovanost.
Tak moje milá, zatím nashledanou.
Tvá láska ♥♥♥
Reni, popsala jsi tu naprosto přesně a navíc moc krásně. Nádherně, úplně stejně nádherně jako je nádherná ta první-jarní fáze lásky. Těším se na léto.