close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Princové jsou na draka

25. října 2012 v 11:51 | renuška |  Jak to vidím ...
Určitě se vám vybaví scéna z pohádky, kdy Ivana Andrlová coby princezna rozbíjí vajíčka do kolečka s maltou, kterou pak zednickou lžící promíchává Jan Čenský s tím, že opraví kus rozpadlé stěny. Nebo to tak nebylo? Zcela jistě ale vím, že si u této na pohádku nezvyklé práce zpívají: " ... upeč třeba chleba, postav třeba zeď ... " Právě na tuhle písničku jsem si vzpomněla včera, když jsem v ruce držela majzlík s kladivem a snažila se odstranit starou omítku nanesenou na kamenných zdech, které dříve patřily chlévu, později jakési velké komoře, kde babička mimo zásob měla i ohromný nepořádek a které nyní, tedy až bude dílo dokonáno, budou azylem mým synům. A protože právě rekonstrukce prostoru, který má být pokojíčkem, je nejnáročnější, začalo se tady. Zatím svépomocí zvládáme vše, co je třeba a je fakt, že nebýt mého táty, těžko bychom vymysleli a udělali některé fígle, které ušetří jak místo, tak i peněženku. Okno, které bývalo nevzhledným kusem špinavého skla, jež nemínilo do místnosti propustit kdovíco světla, bylo vyměněno za nové, větší, praktičtější; rozšíření špalet slibuje ještě více rozsvícení a i když všude kolem koukají kusy cihel a kamení, už tak je v pokojíku vidět podstatně lépe. Brzy bude usazen zapuštěný radiátor a zedník bude moci započít sádrokartonářské práce. Do té doby je však ještě třeba vybouchat ohromnou díru (hloubka 35 cm, délka téměř tři metry, výška cca 180 cm) do široké stěny postavené z pískovcových kvádrů (tak, jak tomu kdysi na statcích bývalo zvykem v případě chlévů a jiných hospodářských stavení), kam přijdou poté postavit regály, sloužící nyní jako úschovna hraček a oblečení. Snad možná právě proto, že se jedná o doupě Ondry a Honzy, zapojují se i oni svou silou, vozí kolečka se sutí, likvidují odpadky a taktéž bourají starou omítku, což - jak Ondra trefně poznamenal - je úplně to nejlepší, protože si tím vybíjí agresivitu :-).
Když jsme se do celého projektu pustili, doufala jsem, že se mi vyhne odstraňování umakartového obložení v chodbě, že nebudu muset stát půl dne nad kupou cihel z jakéhosi zbořeniště, čekajících, až je někdo očistí, že nezvládnu práci s elektrickým kladivem, že nikdy nevylezu na půdu, natož abych se tam zdržovala ... Nakonec jsem rádoby dekorační desky "pajsrem" odlámala naprosto sama a v pohodě, cihly bez známek staré malty jsou už vyrovnané na svém místě, moje břicho ochutnalo otřesy způsobené "ratatata" pohybem těžkého nářadí a půda? Co já se nachodila nahoru a dolů, odklízela tam zbytky starého komínu a asistovala při budování toho nového! Pokořila jsem zase kus sama sebe. Ne snad své lenosti, ale spíš své obavy z toho, že podobné práce nezvládnu. Že to není nic, co bych kdy dělala a necítila jsem se ani dostatečně šikovná. A ono to jde! On to není zase až takový problém! Začínám rozumět i tátovým teoretickým úvahám a plánům ohledně odizolování vlhkých zdí a podlahy, nového rozvodu topení a vody, vím jasně, že je třeba vytvořit překlad v místech, kde se bude bourat příčka, aby bylo více místa pro novou kuchyňskou linku. (Pravda, mám trochu praxi z dob, kdy jsme s mým ex... stavěli náš vysněný dům. Pomáhala jsem trochu na základech, později pak při montáži sádrokartonových profilů a folií i při kompletaci všech vrstev podlahy, při vyměřování výšky pomocí "brnkačky" nebo při výmalbě hotových zdí několika vrstvami krycí barvy. Tady jsem načerpala opravdu kus zkušeností a jsem za to ráda, zvláště pak teď, že nejsem úplné tele.)
Chleba už jsem pekla několikrát a povedl se pokaždé, zdi už jsem také stavěla (a ještě budu). Na rozdíl od vaření, jehož výsledek je pryč ze světa během několika dalších pár hodin, ale stavařské práce mají daleko trvalejší hodnotu. Je vidět každý kousíček pokroku, každé odvežené kolečko bordelu, každá další nová změna, samozřejmě k lepšímu. Mám z toho radost (i když se mi o tom pak třeba zdá celou noc, kdy bych měla odpočívat po všech stránkách). Mám ráda, když se něco děje, když se z ničeho stává postupně docela veliký zázrak, když se špína a prach mění v obrázky slibující moc velké příjemno. A nejsem nadšená jen z výsledku manuální práce nás všech, ale i z toho, že se naučím nové věci, že si rozšířím oblast mých znalostí a nebudu jen obyčejnou blondýnou, ze které si v kdejakém vtipu dělají lidé legraci. A i když možná budu předem odfrkávat při představě povinnosti, která mi moc "nevoní", nakonec stejně půjdu a udělám, co je třeba a budu z toho šťastná a veselá jako ty vánoce, co jsou tu coby dup. Vlastně už za dva měsíce. Co do té doby toho ještě stihneme, no páni! A pak, až sníme bramborový salát a řízky s klobáskou, dárečky od Ježíška budou mít své nové majitele, až zasedneme do křesel a spokojení budeme přemýšlet, co s načatým večerem, je docela klidně možné, že zapneme televizi a tam ...

... tam bude Ivana Andrlová coby princezna rozbíjet vajíčka do kolečka s maltou, kterou pak zednickou lžící Jan Čenský promíchá, aby mohl opravit kus rozpadlé stěny. Nebo to tak nebude? To se ještě uvidí :-).

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mi-lada Mi-lada | Web | 29. října 2012 v 8:18 | Reagovat

Budování domova je tou nějpříjemnější prací kterou znám i když je to někdy velká dřina. Budovali jsme nedávno a já o tom  udělala reportáž.
http://www.youtube.com/watch?v=XZrsWWf4MEY
Věřím, že i my uvidíme nějakou obrázkovou reportáž z tvojí stavby.
P.S. Máš můj obdiv, že se zapojuješ i fyzicky, já stavbu  "jen" řídila.

2 Lenka Lenka | Web | 5. listopadu 2012 v 17:26 | Reagovat

Renuško, mám něco podobného za sebou. Já jsem tyhle práce nenáviděla, ale strašnou radost mi dělaly ty dílčí výsledky. A o tom to je! Jednou z toho bude Váš domov a budete si tam šťastně žít... lepší motivace snad ani neexistuje! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama