Každá otázka má svou odpověď
1. října 2012 v 10:09 | renuška | Jak to vidím ...Už od začátku, co jsem zjistila jednu konkrétní věc, jsem měla podezření. Byla jsem téměř na sto procent přesvědčená, že důkazy svědčící proti obhajobě jsou skutečně ty správné a že já tudíž mohu mít tu výhodu se o ně opřít. Spoléhat se na ně a být si jistá, že daná skutečnost je opravdu taková, jakou jsem ji tušila. Ale přece ve mně hlodal malý červík nejistoty, který mi stále vnucoval myšlenku, abych jisté osobě třeba nekřivdila neprávem. Jsem nerada nespravedlivá, takže jsem potřebovala ten zbyteček do celku, abych se utvrdila v mých odhadech. A dočkala jsem se. Sice po dlouhé době, ovšem trpělivost mi ony růže nyní přinesla ... protože určitě vím. Náhody neexistují, vše má své důvody a nic se neděje jen tak, takže teď je už jasné, že se nemusím stydět. Že člověk, jehož určitou činnost jsem dosud jen tipovala na základě jistých indicií, je skutečně tím, jehož jsem si vydedukovala a logicky vyselektovala z těch, kteří v daný moment přicházali v úvahu. Dalo by se říci, že se mi tím zodpověděla další z mých otázek a opět se mi potvrdilo to, co stále tvrdím, a sice že: "Každá otázka má svou odpověď."
Mohla bych mít v tomto směru klid, ale jako bych z jednoho levelu pokročila do druhého, ve kterém bliká nová tabulka na monitoru, a v ní rudě svítí: "A proč to dělá, co z toho má?" Většina toho, co člověk koná, má svůj určitý důvod, svůj význam i cíl. Mnoho z vyjmenovaného je logickým postupem, ale něco se pochopit nedá a to je právě ono ohraničené pole se dvěma vrátky, kdy jedno je vstupem do levelu č. 3 a druhé vstupem z levelu č. 1. Někdy stačí jen jedna branka a kruh je uzavřen, ale tady v tomto případě pátrání pokračuje dál a já si skutečně nemohu na rozdíl od předchozího úsudku nijak poskládat, jaké výhody nebo znalosti nebo co ona činnost dotyčnému přináší. Je to zkrátka nepochopitelné a pokud se budu chtít na chvíli převtělit a stát se tím jedincem, asi bych se necítila moc dobře, protože bych si víceméně vyčerpávala energii na záležitosti , které mně osobně nic nedávají a třeba by mi v hloubi duše i docela ubližovaly. Já tím člověkem být ale nechci, proto se nejspíš nikdy nedozvím, jaký popud ho žene vpřed. Jen vím, že mně samotné by z toho dobře nebylo. A vlastně ani netuším, zda vůbec o odpověď na výše uvedenou otázku "A proč to dělá, co z toho má?" stojím.
Omlouvám se za tak složitý článek, ale vlastně jsem ho psala z radosti. Z radosti z toho, že jsem nebyla nefér a nevinila nespravedlivě. Že jsem dala na svou intuici, která by nikdy svého nositele neměla podvést a která mi docela upřímně naznačila spoustu maličkostí, dílků, z nichž jsem - obrazně řečeno - teprve nyní doskládala puzzle. A sami víte, že dát dohromady mnoho rozličných kousíčků tak, aby vytvořily skutečný obraz, dá docela zabrat. A já to zvládla ... a s čistým štítem. Slibuji, že příště budu psát o něčem čitelnějším a srozumitelnějším, ale i zamotance a šmodrchy patří do mého života a podaří-li se je rozvázat, určitě stojí za to se o to podělit s ostatními. Tak vzhůru do otázek - odpověď čeká na každou z nich! (Jen je třeba počkat na správný okamžik a nespěchat! Ostatně ... tak to vlastně funguje v celém našem životě ... ale o tom opravdu třeba někdy příště.)
Komentáře
Reni, konání některých lidí nepochopíš, protože jejich myšlení jde jiným směrem než Tvoje. To co Tobě ubližuje, jim přináší uspokojení.
A mně se právě potvrdilo, že jsou i otázky, na které tu odpověď znát nechceme
Zajímavé zamyšlení...