Přesně devět let uplynulo v neděli na státní svátek ode dne, kdy se narodil můj druhorozený, milovaný Hanýsek. Tady, na blogu, už jsem o něm psala nesčetněkrát stejně jako o Ondrovi. Kluci jsou pro mě to nejdůležitější v životě, uvědomuji si to čím dál víc, snad je to tím, že stárnou ... nebo že stárnu já? Nevím. Ale čím dál víc si užívám momentů, kdy si např. lehnu na zem a zeptám se, kdo si ke mně vleze pod deku. Přiženou se oba, každý z jedné strany, nepohodlí jim nevadí, hlavně že jsou u maminky. Načež se začnou přetahovat o přehoz, jednomu kouká půlka zadku, druhému obě nohy ... škádlí se, hašteří, ale jsou tam se mnou a já s nimi a to nám nikdo nevezme.
Původně jsem měla naplánováno, jak se sejdou babičky, dědečkové a tetičky a společně Honzův den oslavíme, ale nakonec vše dopadlo jinak a mejdan se přesouvá až na listopad. To ale neznamená, že Honzíka ošidím o dort, to tedy ne! Sice jsem se po loňském dezertu na zakázku vrátila zpátky k ručním pracem, ovšem vše jsem míchala, šlehala, krájela a zdobila s láskou. Jak také jinak :-). Měla jsem představu, měla jsem štěstí a měla jsem i radost, když finále dopadlo dle mých představ a Jeníček po výtečném obědě nedočkavě podupával, aby mohl vyhlížet gratulanty a přijímat upřímná přání všeho dobrého a na závěr všeho pak i sfouknout svíčky a přát si něco tajného a určitě krásného. Jiná ani dětská fantazie neumí být.
A jak se dort povedl? To by vám měli říct všichni mlsalové, kteří si na něm pochutnávali - nikdo neprotestoval, mnozí si přidali a já byla ráda, že jsem "očůrala" recept, když jsem zjistila, že nemám kysanou smetanu, ale jen smetanu ke šlehání. Nakonec byl krém tak lahodný, že tento postup zkusím i příště. A hospodyňkám vřele doporučuji přidat do piškotového těsta i trochu citronové trestě, která korpus fajnově navoní a na chuti je to sakra znát. Pro hnidopichy přiznávám - ozdůbky z mandlovky jsem kupovala stejně jako potahovou hmotu, ale veškerá čokoládová dekorace je tvořena jen a jenom mýma rukama. A teď už dost povídání, přidávám pár obrázků, abyste věděli a viděli, když už okoštovat nemůžete:
... a teď už jen se pořádně nadechnout a zbavit svíčky plamínků ...
Škoda, že během focení bylo takové přítmí, ale lépe to v tu chvíli zařídit nešlo.
A protože překvapení má rád každý, ať už slaví nebo ne, s dovolením jsem si na závěr jedno pro vás připravila i já. A to právě zásluhou Honzíčka, který je hlavním aktérem a zpěváčkem. Dejme tomu, že níže uvedené video je malým dárečkem od něj pro vás :-).
Komentáře
1Mi-lada | Web | 29. října 2012 v 19:18 | Reagovat
Honzíkovi přeju všechno nejlepší k narozeninám.
Ten dort vypadá nádherně. Moderní, vtipný a určitě nezbyl ani kousiček.
Já vím, že moje telefonické přání bylo hodně málo, jinak to prostě nešlo, ale až se uvidíme, tak ho pomačkám, to on ví. Po mě to pečení rozhodně nemáš, já bych mu uvařilo svíčkovou nebo cokoliv, i něco sladkého bych upekla, jen po mě nikdo nesmí chtít dort. A Honzík si ho zaslouží, tisíckrát.
A ten jeho dárek - kapka nemá chybu
Pro jednoho nudná paní z vesnice, pro druhého aktivní maminka. Mám ráda společnost, ale často toužím po naprosté samotě. Mám ráda živo, ale často toužím po klidu. Mám ráda všechno, ale často toužím po ničem. Co ale miluji ze všeho nejvíc, jsou moji dva synové a můj milý. Za ty bych dýchala. ♥
Honzíkovi přeju všechno nejlepší k narozeninám.
Ten dort vypadá nádherně. Moderní, vtipný a určitě nezbyl ani kousiček.