Když jsem mému milému chtěla v březnu k narozeninám udělat dort, původně jsem si myslela, že zůstanu u své oblíbené klasiky, tedy piškot, tvarohová hmota, ovoce. Než mě drahá "tričková" Katka přesvědčila o tom, že tisíckrát lepší je domácí Tiramisu. Nikdy předtím jsem si ho netroufla vyrobit, protože mě odrazovaly zvláště suroviny, které se na vsi sehnat zkrátka nedají a do města se mi kvůli nim jezdit extra nechtělo. Navíc jsem měla k zahraničnímu dezertu jakýsi respekt a obavy z toho, že bych ho zvrzala, mi zkrátka bránily v tom pustit se do jeho zhotovení. Když jsem ale vyslechla návod, kdy Mascarpone lze úplně s přehledem nahradit obyčejným starým dobrým Pomazánkovým máslem a že bohatě stačí káva a granko, není nutný likér ... no zkrátka jsem si svou premiéru při oslavě narozenin mého miláčka odbyla a současně s tím přijímala chvály na nijak přeslazenou, ale přesto lahodnou mlsůtku, po které se doslova zaprášilo. Totéž se pak opakovalo ještě několikrát - "Ošizené Tiramisu" bylo pokaždé spořádáno během chvilky a mlsné jazýčky protestovaly proti malé formě, ve které dort tuhne. Já však zastávám názor, že čeho je moc, toho je příliš, proto nemíním v kuchyňských potřebách utrácet za větší nádoby a zůstanu u té, do které se vejde zrovna akorát velký pytlík piškotů, krém ze dvou "pomazánkových" a jedné kysanky. Vím, že nebudou zbytky a že poměry přesně odpovídají tomu, co potřebuji vyrobit. A basta!
Zdá se ale, že největším problémem bude samotná surovina, ze které dezert připravuji. Slavné české Pomazánkové máslo. Rádi ho kupujeme s příchutí i bez, na chleba, na obloženky, za sladka na krémy, Ondra miluje křenové, táta šunkové, mně je to jedno. Dobře se roztírá, v pečivu s uzeninou chutná výtečně a je i cenově dostupné. A oni ti sviňáci z EU (dle Ondrových slov jsou líní a vymýšlí jen samé blboviny místo důležitých věcí!) nám ho chtějí vzít. Tedy jen název, protože mají tisíce důvodů a řečí, že máslo je máslem tehdy, obsahuje-li určité procento té či té suroviny. Což pochopitelně to pomazánkové nemá, ale to my, Češi, přece víme. Víme, že není tuhé, v kostce a na smažení. Víme, že je upraveno tak, aby se dalo roozetřít po krajíci poctivého čerstvě upečeného chleba a také víme, že když si ho chceme koupit, tak zkrátka sáhneme po vaničce nebo mističce s voňavým krémem. Nejsme ani hloupí, ani negramotní a mnohdy už "jdeme" po paměti. Navíc zvláště pak v tomto případě je dle mého názoru daleko důležitější přídavné jméno než to podstatné. A tak když už nás hubují a peskují zahraniční politici, kteří mají v náplni práce jen to dobré pro všechny lidi patřící do států Evropské unie, navrhuji, ať tedy respektují když už ne podmět, tak alespoň jeho rozvíjející část a nechají nám torzo názvu, ze kterého si každičký vlastenec vyčte, že nekupuje sýr ani margarín, ale jen a jenom "POMAZÁNKOVÝ ..." Inu, uvidíme, jak tato směšná aféra o másle skončí ...
Původně jsem měla v plánu požádat o článek na téma "Pomazánkové máslo" Ondru, protože když jsme se včera společně dívali na večerní zpravodajství, tak se tam právě tato kauza probírala a Ondřej, jedenáctiletý kluk, se rozčiloval jako starý kmet a hořekoval nad tím, že jsou to akorát hlouposti a že by se ti lidé měli věnovat skutečně závažnějším problémům, než je tradiční český mléčný výrobek. Možná, že ho pobouřilo, že v reportáži byl záběr i na jeho nejoblíbenější křenové PM, to nevím, ale zlobit se vydržel docela dlouho. Vadilo mu i to, že se nenašel nikdo, kdo by jim, těm komisařům z EU, vysvětlil, co a jak, kdo by obhájil to, co my, Češi, máme rádi a považujeme to za "naše". Ondrův proslov mě natolik zaujal, že jsem ho vyzvala, zda by pár řádky nedal najevo svůj názor a on kupodivu souhlasil a nic nenamítal. Načež se ozval Honzík, že teda neví, ale že má strach, aby na nás pak nepřišli! Ptala jsem se, kdo by na nás měl přijít a on že policajti, když takhle nadáváme! Vysvětlila jsem mu, že si můžeme říkat a psát, co se nám chce a že tohle se ani policie netýká. Že by na nás museli leda poslat někoho z té Evropské unie a že o tom dost pochybuji. Takovým je totiž v tomto směru renuščina rodina úplně u pr... . Ono je to totiž asi vzájemné. Ale přesto jsem pro jistotu nakonec článeček napsala já. To kdyby na nás náhodou přišli!
Jednem můj známý bloger navrhuje ať tomu říkáme "mázlo"... když prý komedie tak komedie.