Je to více než rok a půl, kdy jsem se z určitých, hodně vážných důvodů vydala za svou velice dobrou přítelkyní a současně jasnovidkou a léčitelkou reiki. Ačkoliv jsem tam šla pro radu ohledně zdravotní situace, odcházela jsem s mnohem více odpověďmi a ta jedna z nich mi stále připomíná, proč se věci nyní dějí právě tak a ne onak. Dostala jsem se hluboko do minulosti, abych pochopila určité souvislosti pojící se k tehdejší situaci, jež se postupně vyvíjela až k dnešku a určitě ji ještě nějaký ten postup čeká. Co mě ale překvapilo, že jsem se "tehdy" setkala i s člověkem, za kterého bych ještě před dvěma lety dala ruku do ohně, ale dnes mi jeho blízkost nahání husí kůži a cítím se velice nepříjemně. Pozorný člověk možná zaznamenal rubriku, do které patří i dnešní článek a které dominuje jistá postava v mém životě, o které jsem si - bláhová! - myslela, že je mým andělem! Jaký nesmysl! Možná při mě kdysi stál, byl mi oporou i dobrým kamarádem a skvělým průvodcem a pomocníkem v práci, ale teď? Je to jeden z mých největších nepřítelů, je to bytost se zlým srdcem, arogantní a namyšlený muž, jež umí velice dobře dát najevo, kdo je tady pánem. Sebemenší chybička, třeba jen přeřeknutí z mé strany na jeho tváři vyčaruje odpornou masku, ze které lze vyčíst, jak mnou pohrdá a jak jistý si v ten moment je ubohými vtípky směrovanými k blondýnám. Jakoby čekal na osudný okamžik, kdy v nervozitě z něho plácnu nesmysl, jako by se tetelil nad tím, že nevyjádřím na první dobrou to, co mám na mysli. Bože! Kdybych měla já k němu přistupovat stejně, asi by se divil!
Příkladem budiž například dnešní rozhovor nad fakturou týkající se chladících kapalin. Nebudu vás zahrnovat technickými údaji, jen stručně vysvětlím, že se jedná o chemikálii, která se používá v určitém ředění s vodou do chladičů automobilů, aby vůz v zimně nezamrzl, tedy motor. Jeden rok má barvu zelenou, podruhé modrou, příště žlutou, zkrátka jak to dodavatel namíchá, tak my to prodáváme. Pak ale existuje ještě druhý typ této tekutiny, který má výhradně barvu červenou, zpravidla se s vodou neředí, nalévá se přímo do takové nádobky a jeho prodej je proti předchozímu produktu u nás velice minimální, téměř až žádný. Poněvadž k tomuto technicky nevím téměř nic, spoléhám na odbornost svých kolegů, kteří mi dosud ochotně vyšli vstříc, pokud jsem potřebovala něco konkrétního vědět. Bohužel, Jaroslav mi dnes opět jasně naznačil, že jsem asi úplná kr*va, když nevím, že ta G112 (červená) se používá pouze do HLINÍKOVÝCH MOTORŮ! Co je to vůbec za drzost, že jsem tak neznalá??? Jak si to dovoluji??? Laicky jsem se mu snažila vysvětlit, že pokud mě pamět nemýlí, tak toto zboží je celoročně téměř bez pohybu, že si ho většinou dáváme do firemních aut, mmj. i já do Fabie, kde je pod kapotou právě taková kulatá nádrž s ryskami a odkud, pokud tedy vše funguje tak, jak má, tekutina téměř vůbec neuniká. S ošklivým posměškem mi odvětil, ať nemám strach, že ON si ten sud prodá! O to mi ale vůbec nešlo, chtěla jsem pouze vědět, jak konkrétně mám produkty zavést do skladové evidence ... a vyklubal se z toho příběh "O panu Dokonalém a slepici."
Vím, ono ve finále jde o blbost, nad kterou by možná stačilo mávnout rukou, ale když během celého dne máte nedaleko sebe člověka, který je pořád jako kakabus, mlátí dveřmi, je mu mizerně rozumět, víceméně pořád jen bručí a normálně mluví s minimem osazenstva ... Když vidíte ten rozdíl, jak se chová k těm, které rád nemá a pak k těm, které rád má ... Když si uvědomím, jaký byl mezi námi prima vztah, než ... A to je právě ono. Než co? Dosud nevím, co se tenkrát na konci jara stalo, že mě Jarda začal urážet svým chováním, začal být rýpavý a jízlivý, přestal komunikovat atd. Mám svou teorii, vlastně jsem o tom tady už možná kdysi psala, a čím dál víc se - i vzhledm ke své "cestě do minulosti" - přikláním k názoru, že zkrátka nepřenesl přes srdce změnu v mém osobním životě. Více se k tomu rozepisovat nebudu. Toto je pravděpodobně poslední článek patřící do rubriy "Ze života J.A.R.". Myslela jsem, že to, co jsme si spolu před mnoha desítkami, stovkami let prožili, už je za námi, ale evidentně se nám nedaří ani nyní a nestane-li se zázrak v podobě procitnutí, kdy Jarda konečně pochopí, že naším největším štěstím je, jsou-li šťastní i ti kolem nás, bude ono lidské dusno mezi námi pořád. A na rovinu, té energie jsem mu už dala tolik, že vlastně vůbec netuším, jestli o jeho kamarádkou tvář ještě stojím. Nevím, totiž, zda se mu dá skutečně věřit ... Ale asi ne.
Asi mu došlo, že o něj nestojíš... (možná jsi mu řekla: "Budeme jen kamarádi." A to je to nejhorší, co může muž od ženy slyšet.