close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tančírna podruhé

24. září 2012 v 13:49 | renuška |  Jak to vidím ...
Když jsem před více jak dvěma lety byla v Praze v Divadle Radka Brzobohatého na báječném představení "Tančírna", nenapadlo by mě, že se můj zážitek bude ještě někdy opakovat. A že i přes znalost tématu budu znovu pohlcena dějem a fascinujícím uměním všech aktérů, kteří tancem dokázali ztvárnit období od počátku dvacátého století až po současnost. Možná jsem už nebyla tolik překvapena jednotlivými scénami a šokujícími momenty, možná mě použité melodie už tolik nepřekvapily (ačkoliv tam, kde smích měl zaznít, skutečně slyšet byl a nejen ode mě; kde člověk měl sedět jako zařezaný, opravdu tomu tak bylo ... ), protože jsem je poměrně nedávno viděla a matně se mi ve vzpomínkách vybavovaly, ale i přesto si troufám tvrdit, že nic tak výborně zpracovaného jsem dosud neshlédla. Nelze porovnávat žánry, to by byl nesmysl, ale už jen skutečnost, že herci ani slůvkem (maximálně citoslovcem, a i toto zaznělo zřídkakdy) neporušili tok děje, kdežto jejich excelentní pohyby těla, obdivuhodné nadání, co se výrazu tváře i postavy týká, kdy toto řeklo absolutně vše ... zkrátka klobouk dolů. Poklona, respekt, úcta ke všem do jednoho. Sobotní večer mi ukázal, že naši herci opravdu své řemeslo umí bravurně a fantasticky.
Na rozdíl od mé soukromé "premiéry" měla ale tato "repríza" poněkud jinou atmosféru. Den před tím měl pohřeb jeden z nejúžasnějších a největších českých herců, současně majitel výše jmenovaného divadla, pan Radek Brzobohatý. Nikdy dřív se mi nestalo, že by mě skon některého umělce tak zvláštně "dostal", ale v tomto případě jsem si nějak neuměla připustit, že zrovna "Mrakomor" a "F.L.Věk" v jednom už není. Nabídka jít do divadla právě v den po rozloučení byla tak náhodná a pro mě tak vnitřně důležitá. Po celou dobu, kdy jsem sledovala umělce, který po RB převzal roli, jsem si živě vybavovala postoj, gesta i pohled a krásu pana Brzobohatého. Melodie, které před dvěma lety do díla nebyly ještě zakomponovány, teď zněly v čase, kdy na scéně zůstal právě jen "náhradní" herec, hledící někam do dálky, osvícený pouze do obličeje. Ať už to byla píseň K. Gotta "Když jsem byl tenkrát kluk" nebo "Mám jizvu na rtu" od Jarka Nohavici - právě tyto dva songy zazněly i na pohřbu a nejspíš není náhodou, že budou nově slyšet i v "Tančírně". Toto byly okamžiky, které mi stahovaly hrdlo a současně s tím umožňovaly v duchu se poklonit člověku, kterého jsem možná osobně neznala, ale přesto mi zvláštně přirostl k srdci.
Velkou emoční chvílí, která se jistě dala očekávat, byl nejen příchod Hany Gregorové na jeviště, kdy během dvou hodin zvládala jeden výstup za druhým zcela v pohodě a profesionálně, ale především pak závěrečná děkovačka. Nebylo člověka, který by během dlouhého aplausu nestál a nevzdával tak hold jedinečnému představení. Přesto mám zvláštní dojem, že ten první potlesk byla forma pocty a díků, úcty a pozdravů, které v první řadě mířily k jedinému cíli, a to tam, "nahoru". Ono bouřlivé poděkování patřilo právě Radkovi Brzobohatému a jsem si jistá, že stejně tak to cítili i herci, kdy mnozí z nich v čele s paní Gregorovou měli na krajíčku. Jejich vystoupení asi patřilo nejen platícím divákům. Dlouhotrvající zvuk tleskajících dlaní spokojených návštěvníků divadla vystřídal ještě jeden taneční přídavek a umělci se poté dvakrát přišli poklonit a rozloučit se s námi. S anonymními tvářemi, v jejichž výrazu bylo čitelné vše, o čem jsem teď psala a co jsem tak i cítila. A já nyní ještě jednou velice děkuji za tuto příležitost, že přišla v pravý čas a dovolila mi prožít okamžiky plné silných pocitů a dojmů. Bylo to neopakovatelné.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laluš Laluš | 24. září 2012 v 15:33 | Reagovat

Líp bych to nenapsala. Třeba se nám někdy příště podaří sedět docela vpředu a tak nám neunike ještě detailnější mimika a gesta.
Jenže to zase nevím, jestli bych zvládla bez slziček např. tanec židovky v podání Vandy Károly, návrat vojáka bez nohy z války, odjezd Čechů do Zámoří s vidinou bohatství a šťastného života, rozdělení republiky, takových silných momentů tam bylo tolik.
Už jsem viděla pěknou řádků kvalitních her, oper, muzikálů malinko, ale ... Tančírna v tomto provedení a obsazení prostě vede.
Doporučuju každému!!!

2 Mi-lada Mi-lada | Web | 25. září 2012 v 8:43 | Reagovat

Vůbec představení "Tančírna neznám", ale po tomhle článku se budu snažit ho poznat.
A Radek Brzobohatý? Myslím, že pro mě zůstene nesmrtelný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama