14. září 2012 v 11:24 | renuška
|
K napsání tohoto článku mě přivedl postřeh během včerejšího večera. Kluci již vykoupaní proběhli obývákem a Ondra se poté uvelebil v křesle a pustil se do čtení. Na tom by nebylo ještě nic tak zajímavého, pokud by si vzal pyžamo, potažmo velké maxitriko, ve kterém oba chlapáci moc rádi spinkají. Jenže Ondřej tak, jak ho Pán Bůh stvořil, zasedl, nohy od sebe, pohodlí nade vše, knížku si opřel o pupík a nechal se pohltit dějem. Co na tom, že mu je vidět pindík? Asi to vůbec neřešil a ... ono se vlastně není čemu divit. Maximálně tak tomu, že se jedenáctiletý kluk zatím pořád nestydí být před námi nahý. Ale proč by měl?
Už od malička jsem byla zvyklá na to, že když vejdu do koupelny, když byli rodiče ve vaně, tak se nic neděje. No a co, že jsou nazí? Proč by se měli před dcerou ostýchat? Stejně tak já jsem si lebedila v teplé vodě a nevadilo mi, když kolem mě někdo z rodiny prošel. Tedy - než jsem přišla do puberty, tehdy za mnou už směla jen mamka, před tátou už jsem nahá být nechtěla. Ostatně ani teď, když se třeba o návštěvních nedělích během letních dní svlékneme do prádla a opalujeme se, tak se moc nevyvaluji, ačkoliv vlastně vůbec o nic nejde. Ale abych to shrnula - vidět své rodiče bez ošacení bylo pro mě naprosto přirozené a určitě mi to nepřišlo nenormální nebo nemorální. A stejně tak přistupuji, co se týká této záležitosti, já ke svým dětem. Nemám problém před nimi být nahatá, ať už ležím v posteli (v pyžamu spávám jen v dobách třeskuté zimy, kdy mi zuby drkotají a baradauky stojí :-) ), nebo po ránu projdu bytem do koupelny či si hovím právě ve vaně. Mnohdy jsme tam i s mým milým dohromady a ani to kluky neodradí, aby nám dělali společnost nebo si k nám rovnou vlezli. To pak vana praská ve švech a jeden neví, čí je támhleta noha a tahle ruka, jak jsme propletení. Ale snad právě tyhle okamžiky, až téměř intimní a soukromé, dávají nám všem najevo, že před sebou nemáme co skrývat a že jsme k sobě zcela otevření.
Vzpomínám si na jednu legrační příhodu z kraje období, kdy jsme začali žít ve čtyřech. Tehdy se pan T. šel vykoupat a jak si tak leží v pěně a já s ním, uslyšíme ťukání na dveře a pak už vidíme zvědavého Honzu, kterak jde k nám s dotazem, zda může být u nás a povídat si s námi. Nikdy jsme kluky od sebe neodháněli, pokud to nebylo nezbytně nutné nebo pokud jsme zrovna nerozebírali nějaké téma, u kterého nebylo vhodné, aby byli u nás. A tak tedy Honzík zůstal, ovšem moc toho nenamluvil, protože se stále díval mému milému ... no, vy víte kam. Na pindíka. Samozřejmě jeho zájem nezůstal bez povšimnutí a pan T. si své ohanbí z legrace ukryl pod jakousi krabičku - jednu z mnoha hraček, které mají oba moji synové všude možně kolem vany. V ten moment se Honza na nás podíval a řekl: "No to je dost, že sis ho schoval. Já už se na to nemoh´ dívat!" :-D Právě tenhle příběh byl odrazovým můstkem pro Jeníčka, který nám začal dělat společnost stále častěji, a to nejen na suchu, sedíc na radiátoru, ale později i přímo ve vaně. A pak se k němu přidal i Ondra a teď je to tak, že se vážně není čemu divit, když si po ránu popřejeme dobrého dne a vyšichni jsme u toho "na Adama a na Evu".
Pokud jste dočetli až sem a stále nejste pohoršení, možná vyznáváte stejný názor jako já. Že "zdravá" nahota do rodiny patří a že třeba i toto může být jedním z důvodů, že máte s dětmi k sobě blíž. Neumím vnímat jako prcek, ale je jasné, že pokud nebudu před syny svou přirozenost skrývat, budu jim zkrátka blíž. Blíž o kalhotky a podprdu, ale taky o kus otevřenosti. A před puritány budu pořád krok napřed.
A protože mě tentokrát hodně zajímá váš názor, můžete využít ankety pod článkem a kliknutím se anonymně vyjádřit k danému tématu. Díky. r.
Renuško, nemůžu Ti odkliknout anketu neb děti už mám dospělé a je něco jiného chodit nahatá před jedenáctiletým klukem a před dospělým mladým mužem. Tam už se to nehodí. Já tedy nahatá tak jedině před vnoučátky.