2. září 2012 v 21:35 | renuška
|
Jako bychom neměli toho výletování za letošek ještě dost, rozhodli jsme se stejně jako minulý rok využít celostátní akce, známé pod termínem
"Hradozámecká noc", vyrazit do jednoho z nedalekých zámků, abychom si ho prohlédli za úplně jiné atmosféry, v odlišném časovém rozpětí, než je běžné. Loni padl los na Opočno, kde jsme ale kvůli malé informovanosti prošli pouze panský dvůr a rozhlédli se po ohromné zahradě, jejíž půvaby kvůli pozdní hodině už byly viditelné jen minimálně. Tentokrát jsme nic neponechali náhodě, včas jsme si zarezervovali vstupenky, a tak jsme měli příležitost stát se na 45 minut vzácnými hosty přenádherného
zámku v Častolovicích.
Jak jsem již podotkla, přijeli jsme později, takže jsme neměli moc příležitostí pokochat se upraveným parkem, zvěřincem a rozáriem (toto si dopřejeme někdy jindy, za bílého slunečného dne). O to víc jsme ale vychutnávali pohled na nesmírně útulné a přesto historií naplněné nádvoří, jehož poloviční část tvořily do ornamentů zastřižené dřeviny a klece s ptactvem a druhou pak kavárenské stolky se slunečníky, ozářené plamínky ze svíček. Lucerny byly i na centrální kašně, na lemech chodníků u keříčků odkvetlých levandulí; vysoké zdobené lampy a světlo ze všech zámeckých oken dotvářelo celou atmosféru společně s reprodukovanou klasickou hudbou, naprosto vhodnou do podobných prostor. V takovém prostředí se nedalo cítit jinak než kouzelně.
V podobném stylu se pak nesla i celá prohlídka upravených, bohatě vyzdobených komnat, okořeněná historkami, které se vázaly k jednotlivým majitelům. Skutečně bylo na co se dívat a když jsme na závěr vstupovali do "Rytířského sálu", v němž hrála slečna na piáno typické komorní skladby, zdálo se neuvěřitelné, že už je konec. Viděli jsme další kus historie českého státu a já dodatečně smekám před dědičkou, jejíž rodinné kořeny sahají ve vztahu k Častolovickému zámku až do roku 1694, hraběnkou Sternbergovou onen pomyslný klobouk za to, že měla a stále má potřebu a chuť své sídlo opečovávat a dávat do pořádku nejen pro sebe, ale i pro obyčejné lidi, jako jsme my. Děkuji ...
Honzík na nádvoří ještě v čase, kdy bylo trochu vidět. Za ním jsou již hůře zřetelné fresky, které byly po obvodu všech venkovních stěn.
Židličky vybízely k posezení stejně jako "podprdelníky" položené na širokých obrubnících, které, jak nám bylo řečeno, bývají k dispozici i během všedních dní, a to z rozhodnutí majitelky, hraběnky Sternbergové. Ta tímto zrealizovala své přání, aby už vstup na samotné nádvoří vnímali návštěvníci jako součást prohlídky zámku, jakýsi "první pokoj", a aby se zde cítili více než báječně.
Výhled z balkonku do zahrady ... a také na Honzu, Ondru a moji mamku, která s námi absolvovala už první "Hradozámeckou noc" a věřím, že v této, dnes již tradici, bude naše (minimálně) pětka pokračovat i v příštích letech.
Společných fotek máme zoufale málo, většinou jsme obě spíš za objektivem než před ním. :-)
Vkusně rozmístěné lucerny dotvářely kouzelnou atmosféru okamžiku a hřejivé světlo svíček teprve v noci ukázalo, jak nádherně umí malovat do tmy zářící obrazy.
Je po prohlídce.
Kluci jsou unavení, ale ještě zvládají zapózovat před, do příjemné vlahé noci zahalenou, kašnou. Společně pak opouštíme místo, kde nám bylo moc dobře a které v nás především zanechalo krásný dojem a další z mnoha milých vzpomínek na společný zážitek.
Moc děkuju, že jste mě letos vzali zase s sebou, celý večer s vámi byl super a doufám, že si Častolovický zámek prohlédneme ještě minimálně jednou za denního světla. Bude to mít jiné kouzlo, určitě ne menší, prostě jiné.
Klobou dolů před paní majitelkou a také před tebou. Takhle hezky bych náš výlet nepopsala.