10. září 2012 v 19:53 | renuška
|
... za devatero horami a devatero řekami byl kraj, kde člověk vyskytl se jen zřídkakdy, vždy však na vyzvání. Nikdy nepřišel sám, ale trpělivě čekal, až nastane ta správná chvíle a na vývěsních tabulích v širokém lidském okolí objeví se vyhlášky z pohádkového království, jenž takto oznamovalo, že s radostí přivítá všechny malé i velké návštěvníky. Jediný den v roce určen jest a to takový, kdy mnozí doma odpočívají a tedy mají možnost zpestřiti si svůj víkendový čas. Račte tedy spolu s renuškou vstoupiti i bez bot sedmimílových tam, kde zázraky se dějí a nadpřirozené bytosti nejsou ničím zvláštním, ba naopak!
Na startovní čáře v plné zbroji připraven zbrojnoš Jan a tři dvorní dámy Luciána, Daniéla a Éliška. Krasavice si však své bohaté šaty pro tento den ponechaly v šatnách a oblékly praktičtější oděv, jež snesl čmouhy od trávy i od hlíny. A že těch omalovánek ke konci pěkného dne bylo!
Víly z kraje lesa u skal poztrácely korále a jejich táta, mocný vílák Honzíka si zavolal a s ním i malé pomocnice. Naštěstí se vše odehrávalo v sobotu - v neděli jsme měli brambory k obědu :-).
"A madam, pročpak nelétáte?" ptala se Danielka (dvorní dáma v zelených teplácích) slečny Berušky, do které byl tolik zamilován pan Ferda, mravenec Ferda. A že prý to berušce nelétá, tak to zkusila alespoň napodobit a dovedla děti za Makovou panenkou, které pak pomáhaly najít klobouk motýla Emanuela. Pohádkové děvenky si musely vystačit samy, jejich partneři byli kdo ví, kde ...
... Jeníček si tedy sedl na lopatu, jak baba Jaga chtěla, ale naschvál z ní padal a ještě se babici potají smál, jak je hloupá. A tak to čarodějnice vzdala, dříti se s hochem nechtěla, perník mu ještě do rukou vrazila a záda dlouho rovnala, neboť těžká váha je těžká váha. Na to jsou i pohádky krátké.
Na panském dvoře se podávalo všelicos ... třeba melounové žvýkačky, které měly opravdu lahůdkovou barvičku :-).
Temperamentní Káča už má v parádě další skupinku dětí, ale čert ochotně zapózoval s našimi ratolestmi. A právě během tohoto okamžiku si Honza, co je málem králem, vysloužil ďábelské pohlazení po celé tváři.
Bez princů a princezen není královstí a bez pohádek není dětství. A ten, kdo pohádky nezná, nemohl jít dál. Naše mrňátka jsou ale šikovná a poradila si se všemi citáty, které si z váčku od kudrnatého panovníka vylosovala.
... a maminka nejmladšímu Honzovi sbalila na cestu pár buchet, vyšla ho vyprovodit před dům a popřála mu šťastnou cestu. Však on si, Jeník, tam v tom velkým světě poradí ... "
Brekekekeke, zakvákala madam Vodnice, popadla šátky a náhle byla tma, jen dušičky čekaly, až je dětské ruce odhalí a poznají, koho že si to vodní lady schovala do hrnečků.
" ... sova, sova, mamííí, je to sova? ..."
Aramis? Porthos? Arthos? D´Artagnan? Tady byli mušketýři jen dva, ale jeden hezčí jak druhý. A že po boku neměli kordy, ale vzduchovku? Co na tom sejde? Vždyť v pohádkách je možné všechno ...
... třeba i jízda na saních, ačkoliv ještě vůbec nenapadl sníh a o zimě je ještě hřích přemýšlet.
Zkrátka je to tak - pohádkový svět je svět neomezených možností, nevídaných jevů a neskutečných zážitků a sáňkování v létě je pak vlastně úplně normální záležitost :-).
Tak děti, zazvonil zvonec a pohádky je konec. Sluníčko se už schovalo za mraky, tma přišla blíž a vy už máte nejvyšší čas jít spát. Zachumlejte se pěkně do peřin a ... a nechte si zdát třeba o takovém království, v jakém jsme byli nedávno my. Uvidíte, že se vám tam bude tuze líbit! Dobrou noc :-*
Krásně převyprávěno, Renuško!
Snad jen kvůli podobným radostech bych si měla pořídit vlastní děti... 
Na své cesty lesem pohádek si vůbec nepamatuju, ale prý jsem také několikrát byla. Na několika jsem však byla jako velká, coby doprovod, a jsou to fakt krásné akce. Jako z pohádky!