7. září 2012 v 12:34 | renuška
|
Bylo jedno z těch sobotních rán, kterému předcházel deštivý pátek a toto neznačilo nic jiného než skutečnost, která je v momentálním obodobí velice vzácná. A sice že si vypijeme ranní kávu já a můj milý společně před domečkem a užijeme si pocit, že ani jeden z nás nemusí spěchat do práce. Mám tyhle okamžiky moc ráda, ostatně ... psala jsem o nich nedávno. Většinou nám ještě asistuje Máša a pak i Honza, který se později k nám přidá. Tentokrát ale zůstal doma a počkal tam na nás s otázkou: "Tak jaký to bylo venku?" A my říkáme, že fajn, proč se ptá? A on na to: "No a byla tam zábava?" Inu, zábava, asi by ho to s námi nudilo, normálně jsme si povídali o všem možném, nic až tak zásadně směšného jsme nezažili. A takto jsem mu i odpověděla, ale stále mi vrtalo hlavou, proč má takové otázky. Nakonec z něj vylezlo, že: "No vy vždycky, když jste spolu, tak to je velká legrace!"
Tato příhoda mi připomněla jednu slečnu, kterou znám - tato se kdysi zamilovala do jednoho temperamentního mladíka a když jsme se jí ptali, co jí na něm tak imponovalo, sdělila nám jednoduše: "Je s ním sranda!" Tehdy jsme tyto důvody považovali za docela dětinské a příliš nedostatečné na to, aby se na nich dal stavět vážný vztah (mmj. funguje jim to spolu už dobrých deset let, i když občas dojde i na potíže, ale kde nejsou?) Mnohem důležitější se nám zdálo něco typu je hodný, umí vydělat nějaké peníze, můžu se o něho opřít, když je mi těžko, máme společné zájmy ... prostě takové ty běžné body, podle kterých si vybíráme partnery pro trvalý život v páru. Že by humor měl být na jedné z prvních ne-li na té úplně top příčce hodnot, to nám přišlo nemyslitelné.
Jednže ouha, když se do vztahu vkrade nuda, stereotyp, minimum osobní konvezrace a jakási "suchost". Pak najednou vtípky a směšné dialogy či situace jsou vyhledávaným šafránem a ne vždy se je podaří objevit. Ne vždy k nim vede cesta a pak ona věta: "Je s ním sranda!" má úplně jinou barvu. Jinou chuť. Jinou váhu. A my víc než nabušené konto potřebujeme mít úsměv ve tváři, bolest v břiše způsobenou záchvatem smíchu z toho, co se tomu druhému přihodilo, co vyvedl, co se mu nepovedlo a nás to pobavilo (ne škodolibě, ale tak mile, lidsky). Někdo si pomáhá vtipy z druhé ruky, někdo dobře podanými zážitky svými nebo cizími, to už je na každém. Podstatný je výsledek a tím je uvolnění, naladění na stejnou vlnu, prostě vytvoření prima atmosféry. A pak už vůbec nevadí, že nastane ticho, protože to ticho nepřišlo do dusna a napjata, ale do vesela a do pohodova. Chutná sladce a během té němé chvíle se stačí třeba na sebe podívat, zlehka zvednout koutky úst směrem nahoru a beze slov si říct, jak je nám spolu dobře.
A proč o tom píšu? Inu, protože mě tak napadlo, že kdyby se mě někdo zeptal, proč mám svého milého tolik moc nejvíc ráda, tak bych mu možná úplně klidně řekla, že je to dobrý člověk, hezky se mi s ním žije, má srdce na svém místě a ano, i peníze vydělat umí. Ale hlavně, hlavně je s ním sranda! A to teda je! A veliká!
Je zajímavé pozorovat, jak se nám v průběhu života mění priority :)) Ať je s NÍM sranda i nadále, Reni