27. srpna 2012 v 18:08 | renuška
|
A máme tu staré dobré "Do třetice všeho dobrého i zlého", čiliže poslední díl mé dokumentární práce s tématikou "Naše dovolená". Tentokrát se budeme držet téměř na dosah našeho penzionu, tedy v oblasti obce Chlum, u vyhlídky postavené na místě zvaném Tábor. Jak už jsem psala dříve, místo samotné je na pohled velice půvabné, během jasných dní je nádherný výhled do krajiny a vyšlápnete-li oněch 145 schodů až na ochoz věže, užijete si panorámat ještě daleko více. V den první, kdy jsem fotila, jsem s Honzíkem prožívala kochání sama, příště už se nechal "ukecat" i Ondra, ale to jsem musela zůstat dole a koukat, jak z vrchu plivají :-D a schazují mrtvé mravence, kterých pod zábradlím bylo požehnaně.
Abyste věděli, o čem píšu, zde je příslušná fotodokumentace - Tichánkova rozhledna na vrchu Tábor.
Za námi Lomnice nad Popelkou.
Z levého rohu fotografie se vine cesta, podél níž stojí 14 pomníků tzv. Křížové cesty. Tuto jsme měli v plánu celou projít až ve středu po snídani, protože ale počasí začalo stávkovat a déšť byl k neustání, viděli jsme jen pět desek s výjevy ukřižování Ježíše Krista, které jsme stihli omrknout v rychlosti už v pondělí. Zbytek musí počkat na jindy. To ale nic nemění na tom, že krása a půvab okolí jsou ideální součástí tak atraktivní lokality, kterou vrch Tábor s vyhlídkou bezesporu je.
Allainova věž - jeden z cílů našeho pěšího úterního putování krajem. Škoda, že byla právě v rekonstrukci, její skutečná historická podoba musí být nádherná. Jinak byla důmyslně schovaným překvapením mezi stromovím a byla vidět téměř až přímo od cesty, ač jsme k ní kráčeli z kopce.
Od Allainovy věže pak další cca 1 km vedly naše kroky k "Jezírku pod Táborem" a odtud dalších 1500 m k Allainovu kříži, který s věží úzce souvisí. Tady už jsme měli opravdu dost a to nás podle turistické navigace čekalo ještě další kilometr a půl dlouhé stoupaní do kopce zpátky "domů".
A abychom po sobě nechali památku, postavili jsme někde na půl cesty naší procházky leniiny oblíbené mohylky. Ta vpředu je Ondrova, ta vzadu - podobná sopce - patří Honzíkovi.
Tak taková byla naše dovolená. Poznali jsme plno nových míst, které jsou od našeho domova vzdálené sotva pár desítek kilometrů, ale přece jsme o některých z nich dosud nevěděli. A mám-li za každého z nás říct nejsilnější zážitek, pak s dovolením kluků prozrazuji to, co je nadchlo nejvíce:
- Ondra - pobyt v solné jeskyni. Tady jsme byli všichni tři poprvé a musím říct, že to na nás nechalo opravdu velký dojem. Za zvuků z pralesa a tlumeného světla jsme tři čtvrtě hodiny leželi na lehátkách a snažili se střídavě dýchat nosem a pusou, jak nám bylo předem sděleno. Honza využil bedny s hračkami pro děti ze školek, což Ondru nesmírně rozčilovalo, protože se to k té atmosféře vůbec nehodilo a rušilo ho to. Nakonec se nám podařilo Honzu přesvědčit, ať zkusí zavřít oči a odpočívat jako my, opravdu vnímat jen zpěv ptáků, šum vysokých stromů, vodopád a nakonec i bouřku a déšť. Byla to zkrátka nádhera.
- Honza - čekala jsem rozhodování mezi mnoha zážitky, ale Honzík měl jasno hned: "Že jsem s Tebou mohl přece spinkat v jedný posteli, maminko!" ♥
- renuška - já mám také jasno. Jsem moc šťastná, že jsem na poslední chvíli tuto dovolenou zařídila a užila si sama s kluky tři dny, kdy jsme od rána do večera mohli být spolu. Kdy jsme si společně užívali všechno možné, cestovali, povídali si, hodovali ... Bylo to s nimi moc príma, což ale není ani tak dílem prostředí, ale tím, že mám prostě dva správné syny, se kterými je naprosto bezvadně a které z celého srdce miluji.
- PS: A ještě něco - ve svém nitru jsem sama nad sebou zase o kousek vyhrála a vyšplhala se o stupínek výš nad svoje obavy z řízení auta. Překročila jsem oblast strachu a s jistotou a mapou na sedačce spolujezdce jsem ve zdraví a bez bloudění dojela tam, kam jsme měli namířeno. Hip, hip hurááá :-)
Reni, k řidičskému úspěchu přijmi gratulaci a budiž jím povzbuzena se ani příště nebát někam vyrazit!
A hlavně ta stopa po příjemně strávených dnech, která zůstala ve Vás, za tu to vždycky stojí!!!
A mohylky? No krásnou stopu jste tam za sebou zanechali...