V úterý po dopolední šestikilometrové túře přírodou jsme se rozjeli ze stanoviště A do stanoviště B, čili z Tábora (vyhlídky) do Jičína. Počasí bylo opět dusné, ale protože nás nic netlačilo, fungovali jsme na pohodu a to i vzhledem k náročnému výšlapu po snídani. V plánu byla návštěva Valdické věže a prohlídka náměstí, kterou jsme za improvizace doplnili ještě prohlídkou dvou výstav. Že je Jičín opravdu pohádkové město, nám dosvědčilo setkání s živými symboly tohoto prostředí, kteří se procházeli po podloubí a nejeden člověk za nimi otočil hlavou. Nemluvím o nikom jiném než o Mance s Rumcajsem. Škoda, že kluci v tu chvíli byli pohlceni jinou zábavou a o toto shledání tak přišli. Přesto se nám výlet do bývalého okresního města moc líbil a ačkoliv nebyl první ani poslední, užili jsme si ho.
Zde již pár dalších snímánků k prohlédnutí :-) :
Nejprve několik obrázků z "Rumcajsova muzea", které mě doslova dostalo. Mechanické 3D obrázky, mnohé v nadživotní velikosti, které kluci na příslušných místech dokázali rozpohybovat. Nádhera, opravdu nádhera! Kdybych nic jiného neměla vidět, tak tuhle klasiku bych si určitě neodpustila ...






Zazvonil zvonec a pohádky je konec ♥ aneb žili spolu šťastně až do smrti a jestli nezemřeli, žijí dodnes!
(A to tedy žijí, když jsem je na vlastní voči viděla!!!)
Následně jsme využili možnosti zavítat na výstavu historických hraček v zámecké galerii. I tady to bylo prima:



A celé cestování jsme zakončili výstupem na Valdickou věž, ovšem v omezeném počtu účastníků; maminka už byla kaput :-). Kluci statečně vyběhli až nahoru, stihli ještě uvnitř výstavku loutek, a proto je po sestupu čekala sladká odměna - zmrzka a půlhodinka na dětském hřišti, které si z ochozu věže vyhlídli :-).


*****
Toliko ke kultuře a běžným postřehům běžného návštěvníka. Jako bonus ale přikládám poznatek, jak dobře je o čistotu města postaráno ze strany technických služeb. Po uličkách na náměstí pravidelně projížděl vůz s cisternou , který kropil vyprahlé cesty, což uvítali mnozí turisté i místní. I Honza s Ondrou vyběhli z podloubí ven, aby se trochu osvěžili! A dalším nesporným důkazem ohledně péče zaměstnanců TS je tato fotografie:

Seděli jsme právě u kostela před Valdickou věží, když se z náměstí začal přibližovat podivný rámus způsobený něčím, co jsme poznali až později. Po kostkami vydlážděné ulici šla za sebou řada pěti údržbářů v oranžových vestách, tlačících vozíky s nářadím. Ono to teď možná tak nevypadá, ale mnozí lidé si na pány pracanty pokoukali a usmívali se té milé lidskosti a vlastně i náhodě. Všechno to tak do sebe pěkně zapadlo a opravdu se mi tahle příhoda líbila.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :-)
Hezký seriál z hezkého putování.