close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Cenzurant

3. srpna 2012 v 10:23 | renuška |  Přišla Múza
... povídka ...

Muž splývající s davem. S trpkým výrazem ve tváři a pevně semknutými rty, s výrazem prozrazujícím přísnost a autoritu procházel pravidelně ulicemi města se zastávkou v knihkupectví. I přes vysoké částky za literaturu si pokaždé odnášel v papíře zabalený výtisk nejnovějších děl současných autorů - nechtěl zůstat pozadu a kromě jiného i vypěstovaná touha po znalostech mu ani nedovolovala připustit si, že by neměl přehled o všem, co na pulty a do výloh knihkupci vystavují, aby přilákali nové a nové čtenáře. Miloval čerstvou vůni mnohdy pevně slepených stránek, jež mají tu čest být otevřeny rukama majitele, jež je s posvátností sobě vlastní téměř laskal. Než ...
Antikvariáty proti tomu ignoroval, vadila mu atmosféra a především pak zápach zašlých listů a poškozených vazeb, zatuchlina postarších regálů a vrásky prodavačky. Ženy, která v něm paradoxně probudila právě onu lásku ke knihám a teprve až ve svém vysokém věku, sic věrna své vášni, ale přece jinak prožívané, rozhodla se po odchodu do důchodu naplno žít. Tedy ne být pouhou profesorkou češtiny a literatury, nýbrž být médiem, zprostředkovatelem, sdělovačem, který ostatní přímo navede tam, kde hledají odpovědi. Ve starých a mnohdy i historicky vzácných knížkách a encyklopediích, o který jedni nestáli, aby je mohli druzí uznávat. Libovala si při procházení mezi policemi, vazby uspořádané podle velikosti, roku vydání, abecedy - její preciznost byla naprosto unikátní a bezchybná. Běda zájemci, který do tmavého obchodu zavítal se zájmem porozhlédnout se po něčem zajímavém! Tento měl starou dámu okamžitě v závěsu a během její přednášky o životech zemřelých spisovatelů a básníků marně pátral po starých notových zápisech pro svou manželku, která z nich doma vyráběla půvabné dekorace. Vysoké letní teploty pak byly proti dusnu v krámečku slabým odvarem, vždyť "historie, pane, ta práce mistrů, třebaže psaná v notách, stejnou má hodnotu jako zaznamenání slov, řádků a veršů! Vy chcete plýtvat na bezduché tvoření tímto pokladem? Zbláznil jste se??? Není možná, pane! Jste břídil a takoví do mého svatostánku nepatří! Sem vcházejí jedinci chtiví a touživší po vůni osahaných listů, po staré dobré češtině, jež s tou dnešní modernou má pramálo společného! Tací, kteří milují svůj národní jazyk a uctívají ho!"
... ten muž s přísnou tváří svou matku miloval, ale její vzrušení s ní neprožíval. Dokonce jím opovrhoval, přestože díky ní našel cestu ke svému koníčku. Od malička byl veden k pravopisu, k příkladnému vyjadřování, k preciznímu slohu a k téměř stoprocentní slovní zásobě, kterou získával nejen z pravidelných půlhodinových rozhovorů s matkou na daná témata těsně před spaním, ale především pak z četby. Číst se naučil již v pěti letech a od té doby měl na každý jeden týden určený limit, který musel splnit a který měl být startem k jeho jedinečnosti. Současně s tím ve volném čase psával diktáty, které se s jeho stoupajícím věkem prodlužovaly a ve finále, když mu bylo cca 20 let, psal dvoustránkové diktované opisy z děl ruských spisovatelů. Chyby dělal zřídka a z pochvaly za dobře vykonaný úkol míval větší radost než z kladného hodnocení studia ve škole. Žena, která mu dala život, pro něho byla větším učitelem, než její kolegyně a kolegové, kteří za svou práci byli placeni. Ona to dělala pro sebe. A pro svého syna, pochopitelně. Dokonce si ho zvala ke svému stolu, když opravovala písemky a slohové práce svých žáků, aby mu ukázala, "jací lemplové jsou moji studenti!? Jak plýtvají slovy, která bezmyšlenkovitě sází na papír, jak neúhledné je jejich písmo!!!" a podstata práce bez významu tak kolikrát končila rudou pětkou s několika vykřičníky. Obzvláště si pak vychutnávala maturitní ročníky, které z obav z její fanatičnosti nestudovaly žádný jiný předmět než ten její, což se pak projevilo jejich neznalostmi zbytku zkušebních otázek z nejrůznějších oborů. Nebyla snad pomstychtivá, chtěla jen dokonalost.
Ano, ten muž s přísnou tváří svou matku opravdu miloval. Ale nenáviděl ten smrad, ten odporný nevyvětraný pach bytu, podpořený právě letitými tiskovinami, byť jejich autory byli světoznámé osobnosti. Nesnášel návraty domů, které začínaly odemčením dveří, jež na čerstvý vzduch pustily těžkost nevyvětraného bytu obloženého vysokými zrenovovanými knihovnami zaplněnými do posledního místečka. Tolik podobného antikvariátu v centru města, jež jeho maminka provozuje. Ta nechuť byla asi příčinou toho, že se odstěhoval do nedalekého pronájmu, kde žil sám, ale přesto měl byt plný. Nových hladkých regálů z Ikei, taktéž zcela plných, na rozdíl od svého rodného domova, neochmataných knížek, které byly nové svým vydáním, nikoliv dobou vzniku jejich obsahu. Miloval vracet se k Shakespearovi, k Hemingwayovi, k Tolstojovi, k Christie ... Byl jediný, kdo za pomocí olíznutého prstu otáčel bělostné listy a nechával své oči plout po řádcích, které občas narušovala ostře žlutá, zelená nebo růžová barva zvýrazňovače se seříznutou špičkou (ideální pro jednorázové zabrání větší polochy; není třeba každé "nevhodné" slovo škrtat víckrát než jednou!) , která s původem tisku neměla nic společného. Taktéž poznámky podél okrajů listů psané titěrným malým, avšak perfektně úhledným písmem dávaly znát, že majitel má k dílu co "říct". Čím novější spisovatel, tím více záznamů, tím více podtržených slov a vět, tím více vlastních nápadů, které se od sebe lišily barvou. Nesouhlas, který onen pán projevoval tímto způsobem, byl častokrát přepisován až do finální verze, se kterou byl spokojen a pak-li že se k četbě té oné knihy ještě někdy vrátil, nevěnoval se originálnímu textu, nýbrž tomu, který svou cenzurou upravil k obrazu svému. V jeho soukromé knihovně neexistovala publikace, která by neprošla změnami, nebylo takové, kterou by uznal za vhodnou, třebaže veršování v poetických sbírkách je přece tak těžké měnit! I tam si našel prostory, které nebyly pro jeho vnímání zcela ideální a jal se vyhledávat vhodné vazby a slovní náhrady tak, aby smysl básně nezmizel, ale její podání bylo ... zkrátka lepší.
Pro svůj život nepotřeboval manželku, děti, sex ... stačil mu stařičký ušák umístěný v rohu skromného obýváku, za nímž se tyčila vysoká štíhlá ultramoderní lampa, která ostře kontrastovala s půvabným křeslem po otci. Po levé straně na malém stolečku stál vysoký plastový kelímek s fixami, propiskami, tužkami a gumou. Odkládal si tam také sešit na poznámky, který po té, co ho popsal, označil pořadovým číslem a zakládal do hlubokého šuplíku k ostatním blokům. I k těm se vracel, aby si připomněl své názory a změny, jež se do zápisů v knihách už nevešly. Bylo to jeho království, ve kterém nebylo jiného panovníka než jeho samotného. On nosil pomyslnou korunu cenzuranta s neomezeným právem, on vévodil trůnu i všemu bohatství, jež se v jeho maličkém panství nacházelo. On byl tím, který svůj názor povyšoval nad všechny ostatní, včetně fantazií spisovatelů, kteří se jeho mánii nemohli bránit. Neměli ani tušení, že na světě existuje člověk, který jim bez jejich vědomí zasahuje do práce, častokrát nedoceněné a někdy i velice těžké. Do práce, které věnovali spoustu času a myšlenek, která jim často způsobila hodně potíží a své slávy se dočkala až po jejich smrti.
O jeho zmutované a zparchantělé vášni k literatuře neměl ponětí vůbec nikdo, ani jeho matka ne. A ví jen Bůh, zda-li by rozdýchala způsob, jakým její jediný opečovávaný a dokonale vychovaný syn přistupuje "k té kráse, k tomu půvabu, kterýžto nachází se v obsahu zavřeném mezi pevnými deskami. Pohleď, synku, z okna. Vidíš ty mraky, ta nebesa, jež se nad zemí tak velkolepě pnou? Ony jsou svědkem, že všecho to psaní je skutečné, že není nikoho, kdo by uměl víc než mistři pera. Není lepší kopie než originálu, vše je dokonalé svou jedinečností a neokopírovatelností. Co jednou bylo psáno, nikdy nemůže být dáno jinak než jak je známo světu. Každá kniha má svou danou podobu a my k ní vzhlížíme a vážíme si jí. Pamatuj, synku, na má slova! Neexistuje osoby, jež by měla právo likvidovat ... neexistuje!" Tahle slova ho doprovázejí při každém nákupu v knihkupectví, aniž by tušil, jaká oběť tentokrát padne do jeho očí, ale kdy v duchu už dávno ví, co ho čeká po návratu domů. Srdce mu horoucně tluče, dlaně se potí a on netrpělivě a rychleji než lidé, které míjí, kráčí tam, kde ho čeká vyvrcholení. Snad jen ... raději se ještě zastaví v papírnictví na rohu, neb měl minule pocit, že žlutý zvýrazňovač ztrácí na intenzitě sytosti barvy. Není dobře mít věci v nepořádku!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lada Lada | 6. srpna 2012 v 10:28 | Reagovat

Doufám, že takový člověk existuje jen v Tvé fantazii. Popsala jsi ho tak mistrně, až mi leze mráz po zádech.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama