close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Všechno lítá, co peří má?

30. července 2012 v 14:29 | renuška |  Jak to vidím ...
I když předpověď na pozdější hodiny nehlásila nic moc příznivého, přesto všichni vč. mě doufali, že sobotní zábavné odpoledne pro malé i velké, pořádané v nedaleké vísce v areálu hospůdky proslulé široko daleko, proběhne naprosto perfektně. Sluníčko pražilo již od rána, dobrovolníci připravovali sezení i stánky s občerstvením, kterým vévodil rošt s pořádným prasetem. Hudba i soutěže pro různé věkové kategorie byly připraveny, pořadatelé na čas na svých místech, zkrátka všichni jsme netrpělivě vyhlíželi všechny lidi, kteří zatoužili po odpočinku ve formě návštěvy společenské akce.
Já, jak už to tak bývá, s mikrofonem v jedné a s propozicemi v druhé ruce jala jsem se jakž takž organizovat a současně moderovat průběh příštích pár hodin tak, aby se dospělí ani děti nenudili. Vše víceméně vycházelo až do cca šesté odpolední, kdy se začal z ničeho nic zvedat ohromný vítr, kterému neuniklo vůbec nic. Nejen z řad "zaměstnaných", ale i z hostů bylo rázem na nohou několik desítek lidí, kteří přidržovali tu létající tácky, tu igelitové střechy stánků, které se nebezpečně vzdouvaly a svou silou ničily konstrukci z hliníkových trubek, jež odmítaly při sobě držet a postupně se rozpojovaly (ještě teď jsem ráda, že jsem při jednom z ataků kovové trubičky nepřišla o sklo v brýlích). V ten moment vůbec nic už nevypadalo tak vábně, jako před pár minutami a naděje, že nezaprší, zmizela s prvními kapkami z mraků, na které ani onen ohromný vichr nestačil. Stačila jsem odměnit soutěžící děti za výtvarnou činnost, usadit své syny do suchého sálu v hostinci, ale zavřít okýnka u auta už jsem nezvládla. Strhla se příšerná bouře, během které ještě někteří stateční přinášeli do bezpečí elektroniku nutnou k reprodukci hudby, ovšem z gest majitele bylo patrné, že prudké mokro nadělalo velké škody ještě dřív, než se spustila ta nejhorší smršť, jakou jsem kdy viděla.
Kdo mohl, pospíchal domů, ale mnozí se přesunuli do výčepu i chodby, do sálu, zkrátka všude tam, kde jim nehrozilo nebezpečí. A když píšu o nebezpečí, znamená to opravdu něco, co by lidem minimálně mohlo způsobit odřeninu nebo otřes mozku. Z oken i otevřených dveří bylo vidět skrze husté kapky deště jen málo, ale i to stačilo, abychom zaznamenali letící židle i stoly, stánky s plachtami, lámající se větve stromů, kroupy bijící do všeho možného ... Obraz, který komentovali navzájem cizí lidé, strhl proud názorů, obav, ale i radosti, že jsou všichni v pořádku. Kdyby se stalo cokoliv, měla jsem své dva kluky u sebe a i když jsem byla hodně nervozní (bylo třeba vypořádat se s některými lidmi, kteří víc než to, co se děje venku, řešili, zda jejich ratolest dostane Hořickou trubičku a perník za odměnu) a neměla jsem na ně tolik času, protože jsem chtěla být užitečná tam, kde to bylo víc potřeba, pořád jsem je po očku sledovala, aby mi nikam nezmizeli. Měli jsme tendenci odnést naše věci do auta, ale bylo by to opravdu šílenství, zvláště pak potom, kdy jsem viděla napadané větve všude kolem mého vozu, který jako zázrakem zůstal nepoškozen. Jen mokro v něm bylo, protože spínače na otvírání skel poslední dobou jaksi stávkují.
Když déšť opadl a po silnici se "jen" valila voda, rozhodli jsme se opustit stanoviště a vydat se domů, ovšem ani tento plán nevyšel úplně tak, jak jsme si představovali. Čerstvě popadané stromy a větve ležící na cestách nám bránily dostat se do cíle a mně a klukům nezbývalo jediné, než se částečně vrátit a jet k rodičům, kde byla "pouze" povodeň, jež postihla rizikovou část obce (což už bývá zvykem, bohužel nevítaným a nemilým :-( ). Celou dobu během opatrné jízdy jsme sledovali, co agresivní počasí dokázalo zničit a poškodit, projížděli jsme návaly kamení vyplaveného z polí, míjeli jsme popadané keře a ohromné kaluže vody. Poněkolikáté za poslední hodinu jsme s hrůzou sledovali ony hrůzy a ještě teď, když venku svítí sluníčko a jen tráva v korytě vyplavené řeky dává vědět, kam až sahala hladina nebo polámané pahýly větví stromů prozrazují, že o svou korunu přišly násilým, mě mrazí z toho, čeho jsme byli svědky.

Postupně se doslýchám, kdo přišel o plot, kdo o střechu, kdo má vyplavený byt. Současně s tím však ale přicházejí informace od dobrovolných hasičů, kteří okamžitě přijeli s technikou na pomoc a likvidovali škody, aby se vše dostalo co nejdříve do normálu. Elektrikáři spravují popadané sloupy el. vedení a starostové objíždí svá "kuřátka", aby se poptali, kde je třeba techniky k úklidu po předchozích hrůzách. Lidé si navzájem vycházejí vstříc a v rámci svých možností přicházejí na postižená místa s hráběmi, lopatami a kolečky, aby uklidili nepořádek, jež se na dosud udržovaných plochách objevil. A nezáleží na tom, zda je to pozemek soukromý nebo obecní, pilných rukou je třeba všude. Vážím si takových lidí, kteří pak v podobně vypjatých a emočně náročných chvílích nevidí jen sami sebe, ale dokáží svými silami zabrat i jinde. Smekám před nimi a věřím, že oni, ani my ani nikdo jiný nebudeme muset v příštích několika letech (počítejme je klidně na destíky) být svědky podobných událostí, které stojí ... fakt za hovno. Jinak se to totiž říct ani napsat nedá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lada Lada | 30. července 2012 v 14:41 | Reagovat

A jéje...Tyhle situace jsou mojí noční můrou. Jak trochu víc zaprší běhám třeba i s baterkou  k potoku, k rybníku...nedej bože aby ještě foukalo.....hlavně že všichni přečkali ve zdraví, škody na majetku..... čert je vem...l

2 Laluš Laluš | 30. července 2012 v 14:56 | Reagovat

A víš,co je zajímavý krom jiného? Ze u nás lidi spojuje veliká radost např. z medailí a veliký smutek nebo neštěstí.
To všichni držíme pohromadě a mezi tím je jaksi ... prázdno. Ještě že já osobně mám kolem sebe lidi, se kterými mě prádno není nikdy.
A ještě něco, příroda nám dává pěkně zabrat. Těch pár našich spadaných tašek a ulámaných větví je fakt prd. Jak píše Lada, čert je vem. :-(

3 renuška renuška | Web | 30. července 2012 v 15:05 | Reagovat

Já myslím, že tohle bude další z katastrof, který jen tak z hlavy nevymažu ... stejně jako loni ta chalupa, co hořela kousíček od nás a já to mohla jen bezmocně sledovat :-(, tu zkázu :-( :-(

4 Lenka Lenka | Web | 31. července 2012 v 9:57 | Reagovat

Ach to počasí! U nás se v sobotu také konalo tak, jak jsem ještě nezažila... sotva jsme došli domů a z nebe začaly padat kroupy velikosti kuličkových žvýkaček. A ač jsem to sledovala jen z okna, tak mi z toho úplně dobře také nebylo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama