close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sázka 15

7. června 2012 v 8:23 | renuška |  Přišla Múza
... a je tu zvonec, co značí příběhu o zvláštní sázce konec ...

"Sliby se maj plnit o vánocích ... " Odrhovačka Janka Ledeckýho, kterou snad žádný rádio nezapomene v čase adventním několikrát denně pouštět do éteru. Teď je červen, utekly tři měsíce od sázky s fialkou a já si moc dobře uvědomuju, že přes to všechno krásno, co se vyklubalo z bláznivýho nápadu jedný nespokojený ženský, mám ještě jednu povinnost.
Na začátku jsem si slíbila, že ať už dopadne výsledek duelu jakkoliv, v obou případech půjdu vedle k sousedovi (který mi byl donedávna zcela cizí a teď je mou láskou, které propadám stále víc a víc; už jen to pomyšlení a já se automaticky rozzářím bez ohledu na situaci, ve které zrovna jsem). V případě, že se fialce podaří rozkvést dřív než mně, když bude svým půvabem krášlit okno zanedbaného parapetu, měla jsem v úmyslu panu sousedovi poděkovat za to, že se jí tak báječně věnoval a že dokázal svým zájmem probudit téměř mrtvou rostlinku znovu k životu. Kdybych vyhrála já, chtěla jsem tam jít proto, abych si puclák s chuděrkou odnesla a zkusila se o ni postarat sama. Jenže jak to teď mám udělat, když ona Saintpaulia trůní už pár dní v mém pokoji?
Občas, když mám kratičkou chvilku jen sama na sebe, vezmu květináč do dlaně, postavíme se spolu před zrcadlo a ukazujeme se sobě navzájem, jak moc nám to sluší. Květinka má dobrých deset něžných rozvitých poupat a já o pět kilo méně a o nesčetně vrásek od úsměvů více. Záříme a jsme šťastné a já vím, že nemluvím jenom za sebe. Rozárka mě sem tam překvapí návštěvou a zvědavě se ptá, kde jsi sehnala, mami, tu kytku? To je přesně taková, jakou jsem si přála, mamko. A to je z krámu? Nebos jí dostala třeba? Nebos jí někde našla, mami? Já to chci věděéééét, prosíííím. A já se jen tajuplně usměju a pohladím ji po tváři se slibem, že jednou, už brzy, se všechno dozví. Nebudou to jenom dobrý zprávy, počítám i se slzami, ale brzy zase bude dobře ... nejen mně. Mám pocit, že Klárka s Kristýnkou už něco tuší, možná jim Michal naznačil, že nás čekají změny, ale zatím jsme se rozhodli mlčet a nechat to až na prázdniny, kdy se holky budou mít příležitost s tím vším novým více sžít, aniž by to ovlivnilo jejich prospěch ve škole. Teď musejí ještě zabrat, aby si pojistily hezký známky na výzo, i když i tak bude výsledek bezvadný, ale fakt je nechceme nervovat. Sami jsme to probírali asi ještě dvakrát a já s úžasem zjišťuju, že si s Michalem mám víc co říct než za posledních pět let, co je Rozi na světě. Jak ta vidina budoucího života plného novot člověka změní ...


Už jsem na to přišla. Když jsem včera na chviličku byla ve sklenících, tlačila před sebou invalidní vozík a současně obdivovala každý jeden květináč, který byl domovem tu fialové, tu bílé nebo různě narůžovělé afričance, tak Pavel mezi řečí, během níž tak zaujatě o svých láskách vyrávěl a kdy mě po celou dobu hladil po rukou, povídal, že musí dnes odpoledne někam za prací. Tak si počkám, až nebude doma a pak teprve půjdu k vedlejšímu domu, zaklepu a počkám ... přijde mi otevřít strýček a asi se bude divit, proč tam jsem a co mu chci. Prý se mu Pavel zmiňoval, ale ne moc dopodrobna. Poděkuju mu za to, jak úžasného chlapa vychoval, jak skvěle zvládnul překážky, které se s postižením synovce mnohem více prohloubily, jak velkou podporou byl člověku, který svůj život zasvětil botanice, potažmo fialkám, skrze ně se dostal až do mého srdce. Skrze které jsem se já dostala do srdce jemu. Poděkuju mu za spadanou hromádku omítky, za nevyprané záclony i neumytá okna, protože v kontrastu s tím mě právě snad proto upoutal špinavý plastový květináč s torzem něčeho, z čeho se vyklubal půvab sám. Asi na mě bude hledět nevěřícně a v duchu si bude myslet něco o praštěných babách, ale to už je mi jedno. Já svým krokem ukončím sázku, která skončila remízou. Která během relativně krátkého časového období změnila životy několika lidí, aniž bych já kdy tušila a čekala, že se něco takového stane. Daleko spíš bych člověk pochyboval o mé zdravé mysli, ale když si vezmu, jak to všechno dopadlo ...

Jsme šťastné, a není to jen fráze, viď, fialko?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mishaha mishaha | 7. června 2012 v 10:56 | Reagovat

Krásný konec, vážne. Nebo bude ještě pokračování? ;-)

2 Lenka Lenka | Web | 10. června 2012 v 20:11 | Reagovat

Renuško, celé přečteno a rozplývám se. Tak nějak se tohle vyprávění hodí k mé současné náladě, takže díky za happy end! ;-)
Krásně jsem si početla a celou dobu si říkám, že tohle by byl tak krásný romantický film! Vidím tam ty barevné záběry na kytičky, představuju si ty dialogy s fialkou a přeměnu a rozkvět dvou květinek.
Máš ohromný talent, Reni, a mrhat jím jen na blogu, je trošku škoda... ovšem pro nás čtenářky dobře! :-)

3 renuška renuška | Web | 11. června 2012 v 8:17 | Reagovat

[2]: Leni, děkuju Tobě i [1]: Míše? i Mil, které jste mi svými slůvky daly najevo, že se vám mé povídkování líbilo. Jsem za to moc ráda, i když vím, že zázraky na počkání udělat neumím, ale psát mě prostě baví. Možná se zase jednou dokopu k nějakému podobnému "dílu", bude to chtít jen nakopnout od Můzy :-). A holky, ještě jednou díky moc za podporu, moc si jí vážím :-*

4 Lada-mi Lada-mi | 11. června 2012 v 15:45 | Reagovat

Reni, přicházím se zpožděním, víkend jsem procestovala, ale už jsem se nemohla dočka, jak si počtu. Máš opravdu telent poskládat písmenka v poutavé a milé čtení. Však knížečka Tvých básniček má čestné místo na mém nočním stolku. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama