close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sázka 12

1. června 2012 v 9:42 | renuška |  Přišla Múza
Nechápu to, ale v pondělí ráno cestou do kanceláře jsem si všimla, že fialka zmizela. Že už na sousedově okně prostě není. Zůstalo po ní jen kolečko v prachu, nic víc. Možná, že ji soused jen přesadil nebo chtěl opláchnout a až půjdu zpátky domů, zase tam bude, doufala jsem. Ale omyl ... ani v úterý, ani ve středu, parapet zeje prázdnotou a do ulice kouká už jen zašedlá záclona a pár mušinců na skle. Nevěřila bych, jak mě tohle dokáže rozhodit a čím dýl se s květinkou nevidím, tím víc se zabejvám myšlenkou, co to? Přičemž bych se měla věnovat něčemu zdaleka, zdaleka důležitějšímu, protože ...

... protože v pondělí večer jsme si s Michalem otevřeli lahev vína, počkali jsme, až všechny tři naše děti půjdou spát a sedíc proti sobě u jídelního stolu (proč jsme nešli do obejváku? Vždyť to je centrum našich rodinných setkání bez ohledu na počet účastníků!) vyložili jsme si ty svý pomyslný karty na stůl a řekli jsme si konečně z očí do očí, jak nás vidíme. Jak sami sebe vidíme a jak cítíme svůj postoj proti tomu druhýmu. Michal mi pak řekl, že mluvil s Martou a dozvěděl se, že mi prozradila jeho tajemství a prej se s ní dost pohádal, protože mu vadí, že se Marti vměšuješ do našeho života. Já vim, že seš naše kamarádka, ale tohle sis mohla fakt nechat pro sebe. Já to Stáně ňák řeknu, protože mě to taky sere, jak to je, já je mám všechny rád, ale Květu prostě miluju a neumím žít dvojí život, na to nemám. Už tak jsem vyčerpanej, Marto, a ty si k tomu přidáš ještě sdělování senzacechtivých klepů z první ruky. Myslel jsem, že ti můžu věřit. No můžu, můžu, jsi moje přítelkyně, Stánina taky, ale já sem to fakt chtěl doma říct ... časem ... jo, já vim, chlapi jsou zbabělci. Posraný dokonce! No prosim. To ti děkuju za podporu. Jo zavolám ti, jak to dopadlo. Ale chvíli mě ještě nech, počkám, až Stáně bude líp, jakoby nestačilo, žes to na ní vybafla ty, dyž jí nebylo dobře. Jo ... jo ... fajn, tak ahoj. Pozdravuj doma a já pak třeba napíšu nebo mě Stáňa předběhne, no uvidíš. Tak čau. Čau.
Takže můj manžel už má rok poměr s jistou Květou, slečnou středního věku, která má svůj malý domeček a jsou už spolu domluvení, že budou bydlet tam. Tedy mi zůstane náš domek; auto a tři čtvrtiny peněz si nechá Michal a budeme vyrovnaní? No docela si to hoch připravil, ale na rovinu, nic proti jeho návrhu nemám. Holky asi budou v mý péči, protože jeho práce je daleko časově náročnější ... On mi prostě předložil hotovou verzi toho, jak to bude dál a víceméně mě nechal, abych si ji promyslela a řekla mu, co a jak. A čekal taky, jak budu reagovat. A já ho asi zklamala stejně jako tehdy Martu, protože zase nic. Spíš se mi ještě ulevilo, že jsme to dokázali řešit s chladnou hlavou, v klidu a hodně hodně rozumně. Zpětně si tak říkám, že to je snad poprvý za dlouhou dobu, kdy jsme se normálně bavili o našem životě, i když tohle nebylo zrovna příjemný téma, ale snad tím potřebnější. Nelítaly talíře, netrhaly se vlasy, nepůlil se gauč, prostě u stolu seděli dva lidi, co se kdysi vzali a žili spolu dost dlouho na to, aby poznali, že už jim to stačilo a že si zase půjdou každej po svým.
Tak moc jsem si všechno připouštěla v klidu, že mě pak překvapilo, když jsem šla spát a z očí mi začaly týct slzy. Já vůbec nevím, jestli to bylo úlevou nebo pocitem, že jsem zklamala. Že se ode mě očekávalo a já sama si to tak o sobě myslela, že prostě budu jednou z těch šťastných ženskejch, co si vezme chlapa z lásky a zůstane s ním a se společnýma dětma až do konce života, že si budou pohodově žít a že ... že prostě budu mít to, co má máma s tátou. Ten láskyplnej dlouholetej vztah, to procházení se ruku v ruce i v letech, kdy už se mluví o podzimu života, to scházení si, když je někdo na pár hodin pryč. Ty hrnky teplýho kafe s mlíkem ke snídani a vůni čerstvých novin, co jsme si teď, když chodíme do práce, nemohli pořádně dopřát sami, natož pak dohromady. Asi mě to všechno přišlo líto, že jsem to ztratila. Tu iluzi, představu, sen, roky ... Nedošlo mi v ten moment, že se mi naplnila jedna etapa mýho života a že už není nic, co by ji mohlo dodělat, je prostě hotová a víc nepotřebuje, jen skončit. Aby mohla začít nová.
Doufám, že ráno nebudu mít pytle pod očima, protože vysvětlovat v práci, že se budu s mým mužem rozcházet, nepotřebuju. Jiný je o tom v duchu přemítat a jiný je to vzít jako samozřejmej fakt, jako něco, co se stalo a tak. Spíš budu ráda, když mi to konečně dojde a já si oddychnu, protože by to stejně nemělo smysl, což jsem beztak věděla už dávno. Takže jde vlastně jen o to maličko si "zaktualizovat" svůj život a tečka.
...
Teď je středa a mně se dejchá mnohem líp. A asi i proto mám prostor věnovat se víc tomu, co mě docela hodně zajímá. Proč tam ta fialka není? Komu mám šeptat, že brzy budu mít schůzku s člověkem, který má nádhernej rukopis a kterej byl minule nedostupnej, ale teď už se snad opravdu setkáme? Komu mám tichoučce říkat, že jsem zvědavá i přes ty kotrmelce, co se mi teď dějí? Komu se mám přiznat, že jsem možná zamilovaná do člověka, o kterým nevím vůbec nic? To všechno si musím nechat pro sebe a čekat, až se spolu s květinkou zase setkáme. Je to naše tajemství a naše sázka a brzy bude i jasný, kdo vyhrál. Docela se na to naše soukromý finále hry těším, i když bude bez medailí ...

PS: Ze zdravotního hlediska jsem naprosto v pořádku, pan doktor byl spokojený, že prý kdyby každá jeho pacientka přistupovala takto zodpovědně k domácí léčbě jako já, pak by se obyčejné záněty močáku nemusely táhnout tři tejdny, pěkně v teple jako vy a bylo by. Ale znáte ty mladý holky, paninko, voni si vemou tenkrý krátký triko, ještě kratší bundu a dou s holejma zádama ven, pak se divěj, že maj bolení a dyž jim řeknu, že to je na dvacet dní nejmíň, začnou frflat, že musej támle na disko a támle na disko a pak jim něco vysvětlujte. Vy máte svůj věk, svůj rozum a tak asi proto ste to tak pěkně zvládla. Tak vás uschopním a vy se opatrujte a nezapomeňte si pohlídat termín na prevenci, ju?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lada Lada | 5. června 2012 v 8:48 | Reagovat

Jsem tu a napjatě čtu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama