close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Modelová matka?

12. června 2012 v 10:14 | renuška |  Jak to vidím ...
Už jedenáct let se učím být správnou mámou. Bez příruček a manuálů, prostě instinktivně vedu své kluky k tomu, aby za něco stáli. Aby to nebyli hlupáčci a nešikové, které kam postavím, tam je najdu. Pozoruji ostatní rodiče, kopíruji jejich způsoby tehdy, kdy se mi zdají vhodné nebo se naopak vyvaruji chyb, které dělají a které se mi nelíbí. Například od své vlastní maminky jsem si vypůjčila "ošklivý pohled", který zmůže vážně víc než dříve mnou hojně využívaný křik a hubování, ale navíc zastane i plácanec na prdel. Ačkoliv když jde do tuhého, tak zkrátka musím zakročit - pro drzost fackou přes tvář, pro neposlušnost a extrémní zlobení "vařečkovým pohlazením", ale to je opravdu zřídkakdy. Naštěstí ...
Snažím se omezit pocit nedostatků na minimum, i když vím, že nejedu na sto procent jak fyzicky a duševně, tak i materiálně. Dlužím sobě i klukům dovolenou u moře, které se určitě společně jednou dočkáme, ale proti tomu se snažím s nimi navštěvovat různé dětské akce, chodit do přírody na krátké tůry, i když brblají, že se jim nikam nechce. Zatím si neuvědomují, jak vzácné je trávit volný čas společnou aktivitou, protože právě to jsou body, ke kterým se zpětně v budoucnosti budou vracet v podobě vzpomínek. Na nějakou hru v počítači (což je dle mého současný největší nepřítel všech ratolestí a s kluky máme dohodu, že bez dovolení ani ránu a když svolím, tak max tři hodinky týdně) nebo film (většinou vybíráme rodinné, na které se znovu díváme všichni dohromady) ze dne na den zapomenou, ale zážitky se z hlavy vypaří daleho hůř, možná vůbec. Mrzí mě, že moc nesportujeme, ale na vině bude nejspíš má nepříliš sportovní povaha. Vyrovnáváme to právě pobytem venku stráveným např. hraním kroketu, házením s míčkem na "sucháč", badmitnonem, brzy snad i cyklistikou, v zimě v rámci možností lyžováním nebo návštěvou krytého bazénu. Není to nic extra, nic, z čeho by člověk spadl na zadek, ale přece jsem i za tu trošku ráda.
A během toho všeho, počínaje legráckami a konče požadavky na pomáhání při úklidu bytu, kdy kluci zcela samozřejmě luxují, povlékají, uklízí si prádlo, zametou schody nebo zalejou květiny či vynesou odpadky, si přeji, aby i přes respekt, který ke mě bezesporu musí mít, cítili, že jsem nejen jejich máma, ale hlavně kamarádka, které se nemusí bát svěřit s čímkoliv. Které se nemusí stydět, když se jdeme večer koupat a všichni si sundáme spoďáry, ke které si v neděli ráno vlezou pod peřinu a vůbec nevadí, že se musí o místo dělit ještě s mým milým - zkrátka si kluky rozdělíme, jeden u mě, druhý u pana Té a je nám dobře. Vím toho o svých dětech hodně a mohu za to být vděčná právě tomu, že jim jsem zcela otevřená a nebráním jim, když mi chtějí vyprávět, jak se mají. Poznávám tak jejich charaktery a jejich sny, díky nimž pak můžu ke každému synkovi přistupovat tak, jak je to správné. Díky nimž pak můžu lépe chápat jejich rozhodnutí věnovat se takovým koníčkům, které je opravdu baví a přináší jim naplnění na rozdíl od toho, do čeho jsou nuceni a co je pro ně jen ztráta času.

Mohla bych takhle pokračovat donekonečna, protože o mateřských pocitech se dá opravdu mluvit docela hodně, ale proč to všechno vlastně píšu? Protože aniž bych byla tyranka, kuřačka a alkoholička, aniž bych kluky odbývala a nevěnovala se jim nebo jednoho upřednostňovala před druhým, stalo se mi, že jsem byla označena špatnou mámou. Což mě - přiznávám - docela rozhodilo, protože si nejsem vědoma toho, že by to mělo tak být. Jistě, z pohledu jiné osoby, která vychovává odlišně, dělám asi chyby, ale ty dělají všichni. I já bych mohla kritizovat, ale proč? Za to, jak se děti projevují, jsou v první řadě zodpovědní rodiče a já až na maličké nedostatky, respektive zlozvyky (né a né je odnaučit, což mě fakt štve, to bez debaty!) jsem na chování Ondráška a Honzíka pyšná. Oba jsou sví, rozumní, nechovají se s prominutím jako debilové, umí se smát, ale i přemýšlet, umí si udělat snídani i pohlídat mladší sestřenici. Jsou to kluci pohodáři, do nepohody, pomalu přicházející do puberty, ale přece dobropřející a milí, umazlení a hlavně ... hlavně jsou to zdraví chlapáci s ohromným srdcem na tom pravém místě. Mají své mouchy stejně jako každý člověk do jednoho, takže není dobře jim to mít za zlé, protože jejich dobrých vlastností je naprostá převaha.
Už několikrát jsem o Honzovi a Ondrovi tady na blogu psala, takže je asi zbytečné podotýkat, že jsem skutečně hrdou matkou. A třebaže spoustu věcí nedělám tak, jak by ostatní vnímali jako ideál, stojím si pevně za svou výchovou a rozhodně nesouhlasím s tvrzením, že jsem špatnou mámou. To opravdu ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laluš Laluš | 12. června 2012 v 12:25 | Reagovat

Nejsi špatnou mámou, ba naopak, stokrát naopak. K ten, kdo má o tobě opačné mínění ať hodí kamenem, jestli je bez viny.

2 Lada Lada | 13. června 2012 v 8:25 | Reagovat

Reni, máš pravdu, společné chvíle jsou základ. Na společných chvílích se staví budoucnost vztahů. Miluješ je a určitě jsi dobrá máma, nenech se rozhodit.

3 Vendea Vendea | E-mail | Web | 13. června 2012 v 11:18 | Reagovat

Ti kteří vynáší takové úsudky by si nejdříve měli zamést před vlastním prahem...po všem co jsem za dlouhou dobu návštěv tvého blogu viděla a četla můžu říct, že jsi skvělá máma a úžasná ženská ;-)  :-)

4 Lucka Lucka | 19. června 2012 v 7:22 | Reagovat

Že by tebe taky kdosi nazval lemplyní? O_O  :-D

5 Lenka Lenka | Web | 17. července 2012 v 20:10 | Reagovat

Sice Tě neznám osobně, ale trošku Tě znám, Reni. Nejsi špatná máma!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama