Setkala jsem se s tím poprvé v životě a i tak jsem jen přihlížela, když čert vážil hříšné duše mých synků. Během přidávání závažíček na decimálce nenápadně lomcoval s celou váhou a k tomu komentoval fakt, že si kluci po sobě neuklízí, že určitě občas zlobí ... jako by s námi žil :-). Děti se na podstavci třásly, ale to jen právě kvůli tomu čertovu hrkání, o respektu z bubáka nemohla být ani řeč, i když znovu slibovaly hory doly jako v prosinci.


Zastávka u čertiska byla totiž jednou z etap tradiční červnové procházky Pohádkovým lesem v nedaleké vísce. V lese i na louce jsme potkali spoustu nadpřirozených bytostí, například:

* Asterixe a Obelixe, kteří si malé Gally vyzkoušeli ze sběru "bylinek" do posilujícího nápoje nebo z hodu obeliskem


* nebo zelenou bachratou housenku, která toužila po kvalitní poezii a děti stojíc před stromem přednášely. Honzovi se ovšem nedostalo kdovíjakých ovací, protože na říkanku:
"Rolničky, prdlačky,
Batman je pako,
skočil salto do hnoje
a smrdí mu sako. Hej!"
housenka jen odfrkla, že tohle se jí teda vůbec nelíbí, že je to prostě hrrrrrrůza.
Ani Ondra to moc nevylepšil kratičkou recitací:
Včela
autor neznámý
Včela.
Bzzzzzzzzzz.
Už uletěla.
Tady zase zelený hmyzák konstatoval, že moderním veršovánkám ani zbla nerozumí. Ještě že nás zachránila neteřinka s říkankou o dětech, kterým uletí v aprílu hlava z bláznivého počasí :-).
A šlo se dál ...

* taťka Šmoula se Šmoulinkou chtěli sázet a sbírat houby do polévky. Co na tom, že byly to byly mochomůrky z plastu?
Sto šmoulů, sto chutí ...

* kouzelníci nechali malé nezbedy lovit z bedny předměty k hádání podle hmatu a když měli náladu, začarovali s "kouzelnou hůlkou" nad košíkem u stromu a v něm po odkrytí deky děcka mohla vidět krásného hnědého králíka "úplně dovopravdicky živýho, mami!"


* a skoro nakonec trénink na letišti pod dozorem Rampy McKváka. Kluci i holky kličkovali mezi kupkami s jakýmisi kousky sýru; tu dekoraci jsem moc nepochopila, ale na mně zas až tak nezáleželo, důležité bylo mírné přistání a to se zdařilo.
A jsme skoro v cíli - ještě zbývá pomoci nasbírat Máje a Vilíkovi med a s ovečkou Shaun si zahrát golf (bez snímánků) a hurá pro odměny - sladké i materiální aneb stříkací pistolky s dobou životnosti max dva dny to jistí. Každé prtě ještě vyfasovalo buřta k opečení a bylo. Spokojenost s organizací i s počasím byla zcela na místě, i když jsme chvilkami nepatrně promokli. O to víc jsme se pak divili, když nám bylo doma řečeno, jak prý všude lilo ... Inu, asi jsme si uměli lépe vybrat - lokalitu i program :-). A pro úspěch samotný je téměř tutovka, že za rok půjdeme za pohádkou znovu a uvidíme, jestli zase náhodou nepotkáme pracovitého drvoštěpa, nenechavé loupežníky, zeleného vodníka nebo ... nebo třeba zvědavého čerta, který dětem umí zvážit jejich hříchy :-).
Hezká akce. A tomu vážení dušiček. Děti na tu váhu mohou ještě beze strachu, jen někteří dospělí by se asi zvážit nenechali.