close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sázka 5

16. května 2012 v 14:50 | renuška |  Přišla Múza
... asi to není moc obvyklé, ale tuto kapitolu bych ráda věnovala své drahé Mil. Ladu, mám Tě moc ráda ♥ ...

Dnes se na náměstíčku koná další z "Kutitrhů". Je to pravidelná čtvrtletní prodejní výstava pořádaná pod záštitou starostky městyse, která by se pro "svoje" lidi rozdala a snaží se pravidelně přispívat něčím novým a obohacovat tak nejen trh samotný, ale vlastně i probudit zvláště teď na jaře lidi k činnosti. Mnozí z nich mají u svých domků zahrádky - jako my - ale většinou se sem sjíždí hospodáři z okolních vesnic, kteří se domů vždy vrací s pořízenou. Lída - starostka - ví, že se na mě může kdykoliv obrátit už jen proto, že jsem zaměstnaná v PR agentuře a mám již letitou praxi s propagací podobných akcí. Takže ve finále mám z úspěchu radost i já; maximálně mě těší to, že má práce nepřijde vniveč a má význam. Máme s Lidkou moc hezký vztah a i když na sebe nemáme tolik času kvůli jejímu vytížení i mým povinnostem, jsme rády, když se jednou za čas sejdeme a poklábosíme. Teď si tak říkám, že ona jediná by mě asi pochopila. Mě a fialku ...

Většinou se tu jen otočím, omrknu v rychlosti sortiment nabízenýho zboží, vystojím frontu u stánku s langošema a s trdelníkama (tentokrát žádná z mých holek na dietu a figuru nehledí a já nechávám dvě stovky postaršímu pánovi ve staročeském úboru, který se s rukama umatlanýma od kynutého těsta snaží motat, péct a válet, co mu síly stačí). Michala nic podobného nezajímá, je rád, když všechny čtyři vypadneme a on je doma sám, i když bych kolikrát tak ráda, aby šel s námi. Postál před tribunou a vyslechl novinky ze světa skleníků a pařenišť ... připadám si teď jako odnož Přemka Podlahy, ale ti nadšenci, kteří se podobnými činnostmi zabývají, jsou moc příjemní a pokorní, vděční za pozornost a ve výsledku i za slušné tržby. Každý rok Lída zkouší nějaké novoty v podobě kulturní vložky, nic neokoukaného. Minulý rok - vzpomínám si - tu byli heligonkáři, kteří nehráli klasickou dechovku pro důchodce, ale docela slušný bigbít a myslím, že tím nejen mně vyrazili dech. Stálo to fakt za to. Tentokrát dorazilo kvarteto studentů z lidovky se snahou bavit účastníky trhů muzicírováním "Á Capella" a znovu musím smeknout před Lidkou, že vsadila na neobvyklou zábavu, která stojí za povšimnutí. I za vyslechnutí, to především.

S košíkem plným sazenic muškátů a begónek se pomalu loudám ven z náměstí; s Klárou a Týnou jsme se rozloučily už před dobrou hodinou - byly domluvené s kamarádkami, že ještě zajdou na zmrzlinu a pak se staví u jedné z nich doma kvůli nějakým novým filmům o upírech, nebo co to povídaly ... Rozárka se mě drží za pravou ruku a pozorně si všímá - daleko víc než já - vystavovaných pomocníků, sazenic, zvířátek, zkrátka všeho, co jí zaujme. A já žasnu nad tím, že jako první zaznamená maličký nenápadný stáneček, ve kterým je k dispozici nepřeberné množství různobarevných ... fialek. Takových, o kterých jí předčítám z encyklopedie. Takových, jaké je jen možné si vybavit - od hladkolistých až po krepaté, od bílých přes modré až k temně vínovým, jedna hezčí než druhá. Oči mi přebíhají z květináče na květináč a já zbrkle hledám takovou, která by se jen trochu podobala té "mé", načež si uvědomuju, že vlastně vůbec nevím, jakou barvu mají její květy. Teď teprve mi dochází, že jsem si nikdy nevšimla, když kvetla a zajímat mě začala až v době jejího umírání ... Jaký paradox! Většinou člověka přitáhne půvabnost než uvadlost, zvláště pak u květin. Asi jsem výjimka ...

... co? "Můj "vozíčkář"? On prodává fialky? Takovej chlap a sedí za pultem s kytkama, vřele se usmívá na kolemjdoucí a tím pádem i na mě a já si v duchu říkám, jestli si vzpomíná na nedávné milé setkání v kavárně, přičemž vůbec nevnímám škubání ruky, když se Rozi snaží mi něco říct. Modlím se, abych nezčervenala, protože jsem najednou úplně někde jinde - duchem i fyzicky. Protože jinak bych přece cejtila půdu pod nohama, respektive vydlážděnou ulici.
"Mami, mami, ten pán se tě na něco ptá! Ty ho neslyšíš???", nepřestává se mnou Rozárka třást a já se vracím zpátky, protřepu hlavu, aby začala pracovat a omlouvám se jí i jemu. Jemu i jí. Co potřebuje? Prý co potřebuju já. Vtipálek ... Nalévá si kafe z termostky a potichu si mě prohlíží, aby mi vzápětí nabídl nějakou ze svých sazenic. Ale já takovou nechci, i když malá škemrá, že když už o nich tolik víme, měly bychom si také alespoň jednu pořídit, čímž upoutává vozíčkářovu pozornost a vzápětí vysvětluje, jak maminka najednou přinesla domu velikou a těžkou knížku o těchhle kytkách a že si s ní moc ráda večer prohlíží obrázky a že si vždycky vybírá, jaká by se jí nejvíc líbila. Prý růžová s bílým vnitřkem a tmavě fialovými rozstřepenými kraji, co je až skoro úplně na konci toho čtení, ale takovou pan prodavač stejně nemá, takže se asi takový kytičky nevyráběj. Směju se holčiččině bezprostřednímu povídání a on taky. Současně s tím se omlouvá, že takovou na pultu opravdu nenajdeme, že měl tuto barvu jen jedinkrát v životě, ale protože je to složitě vyšlechtěná rostlinka, je podstatně náročnější se o ni starat a ani jemu, coby odborníkovi, se to moc nedaří.

Já už ničemu nerozumím.

Rozloučili jsme se, ačkoliv bych tam asi zůstala stát mnohem déle, ale ... co se to děje? Co se to se mnou děje? Vracím se z trhu, unavená, uchozená, ale zvláštně roztěkaná a protože Rozárka jde se mnou, stíhám ten den květinku v sousedově okně pozdravit jen mrknutím oka. Aby věděla. Včera jsem jí spočítala už pět! zdravých lístků, to je takový úspěch! V myšlenkách si třídím cestou ke vstupním dveřím dojmy a při putování v úvahách zjišťuji, že sex je najednou to poslední, co potřebuju. Že dětinská sázka s umírající květinkou byla pro mě povzbuzujícím elixírem dodávajícím mi jakousi podivuhodnou chuť k životu. Nejsem takhle náhodou zralá k návštěvě psychiatra? Nepatřím do svěrací kazajky, když takhle přemýšlím?

V rychlosti Michalovi popisuji průběh milého odpoledne, uťapanou dcerku dávám spát a schovávám se do kuchyně k lince, abych si uvařila heřmánkový čaj na uklidnění a měla prostor konečně jen sama pro sebe. A přišla třeba na to, co to všechno má znamenat ...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mishaha mishaha | 16. května 2012 v 16:24 | Reagovat

Krásné!

2 Lada-mi :-) Lada-mi :-) | 17. května 2012 v 16:20 | Reagovat

Reni, děkuju, děkuju, děkuju nastotisíckrát. Úplně jsi mě dojala. A víš Ty co? Právě v těchto dnech přesazuju a rozsazuju svoje nejoblíbenější kytky-fialky. Daří se mi pěstovat jen ty fialové s bílým okrajem, ale mám je doma i na oknech kanceláře. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama