close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sázka 4

15. května 2012 v 9:56 | renuška |  Přišla Múza
... říkala jsem jednou týdně, ale zatím se intervaly spíš zkracují ... a dovolují nám rychleji se vrátit za Stáňou ...

Slavím, teda slavíme. Ale asi by vypadalo hodně blbě, kdybych stála s flaškou šampusu v jedné ruce a konvičkou vody v druhé, opřená o roh domu s drolící se omítkou a nadšeně hodnotila poslední měsíc, během kterýho se spojily naše životy tichou dohodou. A tak si sedím v kavárně, vybrala jsem si opravdu miniaturní stoleček s pohodlným křeslem, stranou všemu hluku, pěkně při okně s nádherným výhledem do parku. Popíjím naprosto fantastické café latté a nespěchám. Holčičky jsou až do nedělního podvečera na vlastní přání u babičky v Peci, Michal odjel na třídní sraz do Prahy a vrací se až zítra a já mám volno. Jindy bych chvátala domů stejně jako každý všední den, ale teď s důvodem navíc, že mohu nerušeně vycídit celý byt, aniž by po mě kdokoliv cokokliv chtěl. Žádný teplý večeře, žádný pohádky, žádný fotbal, žádný plány a žádný "Stáňo, nevíš ... ?". Na místo toho si usrkávám voňavou kávu a mlsně pročítám jídelák, protože když luxus, tak i se zákuskem. Protože když oslava, tak pořádná. Protože když ...

Proč na mě tak kouká? To je přesně ten pocit, kdy jeden nikam nemusí hledět, aby poznal, že ho někdo druhý sleduje. Většinou je to do zad, ale on sedí přímo proti mě a vůbec se nestydí? Má bradu podepřenou dlaněmi obou ruk, postavených na loktech a zírá. Já hledám mezi medovníky, palačinkami a štrůdlem ten správnej "tlamolep" a ruší mě to vědomí, že jsem se stala zorným úhlem úplně cizímu chlápkovi. Jsem z toho celá nervozní, navíc servírka právě přijímá objednávku a já nevím vůbec nic. Nakonec vítězí horké maliny bez zmrzliny s domácí šlehačkou a lázeňskou oplatkou a já se zavřením nabídkového listu otevírám oči k protějšímu stolu a jen se ze slušnosti pousměju na ...

vozíčkář? On je vozíčkář? Takovej pěknej chlap. Ježiši marjá, tak jestli jsem předtím byla v divné formě křeče, tak teď je to ještě horší. Uhnout pohledem je zbabělství, civět je neomalený a ... tak jen zvedám nepřítomně hrnek s kafem a gestem naznačuji něco ve stylu "Na zdraví!". A pak nenápadně přecházím zase zpátky ke své činnosti, kdy místo sortimentu nabízených lahůdek studuji v encyklopedii fialek na straně 36 roztočíky, háďátka a třásněnky, abych byla připravená na škodnou. Vždycky je lepší znát nepřítele dřív, než nám ukáže svou pravou tvář, protože se na něj můžeme náležitě připravit. V tomto případě zakoupením příslušných přípravků. Chmm ... to latté je fakt vynikající. Co pije on? Nepatrně zvednu oči od stolu, on právě srká cosi z velikého pullitráku, asi čaj, myslím si. Tahle kavárna je vyhlášená vynikajícím tea z čerstvé máty, s plátkem limety a pořádnou dávkou tekutého žluťoučkého medu. Klárka i Kristýnka ho milují, jednou za čas si spolu uděláme dámskou jízdu a stavíme se tu právě na tuhle dobrotu. Vypadá to, že i pan vozíčkář si na něm teď pochutnává a k tomu uzobává koblihy. I ty tady mají výborný. Tady je výborný úplně všechno, jen ten čas, kdyby tu taky zůstal stát.

Slízávám poslední zbytky malinové šťávy smíchané s rozteklou řídkou šlehačkou a chystám se platit. Pořád nespěchám, ale ještě za světla se chci pozdravit s fialkou a popřát jí k jubileu, poděkovat jí a těšit se spolu s ní na další naše společné krůčky spojené s naší sázkou. Dnes jsem do práce jela s kolegou, počkal na mě ráno u vrátek, takže jsem jí ani nestihla pošeptat krásného dne. Sice se dnes sluníčko moc nepředvedlo, ale i tak je docela příjemně. Na duben ... Květinka mi dělá velkou radost, už včera jsem měla pocit, že se děje něco pěknýho, ale pro ten ranní spěch jsem si musela ujištění nechat až na později a přesvědčit se, že už na mě mávají čerstvě zelený lístky celkem tři. Jde jí to. Jde jí znovu žít a svou touhou po zdraví mi dává naději i na mé uzdravení. Ačkolilv se od tý doby, "co se známe", necítím zdaleka tak blbě jako dřív. Nepopírám, že nemalou zásluhu na mé rozjařenosti má například dnes na svědomí ten cizí invalida, se kterým jsme na sebe při mém odchodu z podniku ještě zlehka kývli hlavou. Bylo to milé, intimní a zcela nečekané setkání s někým, koho už nejspíš v životě nikdy neuvidím, ale chutnalo mi to. Možná víc, než voňavá káva a trpké ovoce se sladkým kopcem bílých kalorií. Ten zájem, ten pohled, ta situace ... Zkrátka mám za sebou jeden z nejhezčích slavnostních dní, které jsem dosud prožila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mishaha mishaha | 15. května 2012 v 15:28 | Reagovat

Příjemně se to čte, vážně dobře napsané!

2 Lada Lada | 16. května 2012 v 13:36 | Reagovat

Reni, smekám, krásně píšeš. A ten popis mlsání, úplně mě to dostalo. Navis právě popíjím kávu a mlsám belgickou čokoládu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama