close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pic ... nic s "k"

8. května 2012 v 19:23 | renuška |  Jak to vidím ...
Byla to poslední dubnová sobota, na kterou paní Dagmar Honsová slibovala báječné počasí. A nespletla se, protože už od rána bylo opravdu půvabně a přenádherně. Aby také ne, když jsme měli plán, tedy PLÁN. Mí dva malí muži sice nevěděli, co se chystá, ale od samého rána byli připraveni na to, že je čeká překvapení. Sice Honzík zkraje maličko kabonil bradu, když se dozvěděl, že se nejedná o nic "do ruky", ale spíš o požitek, ovšem po chvíli ho bručení přešlo a zvědavě nakukoval do kuchyně, kde vrcholily přípravy k záhadnému cosi. Ondra už tak zvědavý nebyl, ovšem ani on v nejmenším netušil, co máme za lubem my dva velcí. My jsme si "to" totiž již natrénovali na podzim, kdy jsme improvizovali ještě ve společnosti nevlastní dcery a poprvé ochutnali, jaké to je ... A bylo to opravdu nádherné a snad ještě velkolepější, než jsme původně očekávali, k čemuž napomohla především lokalita, ve které jsme se v onu chvíli nacházeli. Ale zpátky k sobotěnce ...
Kuchyňská linka se pomalu zaplňovala miskami s nakrájeným chlebem, okurkami, krůtími řízky, termoskou s kafem, plastovými kelímky, talířem s bábovkou, ostrým nožem, několika dětskými hrami, vlhčenými ubrousky, velikým košíkem a v neposlední řadě ohromnou dekou, na kterou se mělo vejít všechno to, co jsem jmenovala. Scházelo jen pitivo, které jsme pořídili cestou do cíle. Nástup do auta, teď již s tušením, co že to jedeme dělat někam pryč. Vydali jsme se na jeden poměrně známý kopec nedaleko od našeho bydliště, odkud je v případě jasné oblohy vidět až na hory a kde panorámata jsou vskutku dechberoucí. Kupodivu kluci nebrblali, ale těšili se a jakmile jsme zastavili na stanoveném místě, ochotně začali vyndávat všechny důležité propriety, abychom mohli co nejdříve usednout k "prostřenému stolu". Každé odklopené víčko přinášelo vůni dobrého papáníčka a o tom, že v přírodě chutnalo, svědčily právě ony na závěr vyprázdněné misky.
Běžný max půlhodinový oběd se protáhl na parádní dvouhodinovku strávenou v přírodě, místo televize nám do uší zpívali ptáci a naše oči se mohly donekonečna kochat kouzelnou přírodou, zasněženými vrcholky Krkonoš i dováděním motýlů na louce, jež nám poskytla tu nejširší pohovku na světě. Našli jsme si spoustu času na klidné pojedení, na fajn popovídání, na vtipy, hraní her (jen u té prděcí a krkací jsem chyběla :-D), na sebe. Nic nás nerušilo od rodinné pohody, třebaže nás míjeli cyklisté i turisté. I oni zatoužili po podobné atmosféře jako my a snad právě proto byly na místě milé úsměvy i pozdravení, třebaže jsme se dosud nikdy neviděli. Jsem si jistá, že se tato akce letos nekonala poprvé a zároveň naposledy a až přijde ten správný moment, vyrazíme zase. Sedět doma u stolu můžeme dnes a denně, a přece i přes onu samozřejmost je to vzácnost. Ale užít si piknik bez toho, aby nás tlačil čas a okolnosti, to je taková bonusová záležitost, kterou by si občas měl dopřát skutečně každý z nás. Možná kvůli tomu výletu ze stereotypu, možná kvůli té změně, ale hlavně proto zkusit si, jak je to milé. Milé a laskavé vůči naší duši, vůči naší lásce a radosti.

PS: Mimo jiných věcí byl piknikový košík také vybaven fotoaparátem, ale pro samé dění nebylo na snímánkování moc času. Přesto se podařilo udělat tento snímek, ze kterého mám obrovskou radost :-).

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lada Lada | 9. května 2012 v 10:09 | Reagovat

Parádní piknik, parádní povídání, parádní foto.
Úplně jsi mě naladila na piknik. :-)

2 Laluš Laluš | 9. května 2012 v 12:08 | Reagovat

To je krásný!!! Taky bych si dala něco takového říct, ale tatuš není až takový romantik, leda že bychom měli piknik někde na posedu nebo na kazatelně ve větvích. A u toho ani muk. Ani mlask. Teď už vím, že z toho nic nebude. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama