11. dubna 2012 v 9:44 | renuška
|
Jakkoliv jsem příznivcem tradic a zvyků, pak v případě jarních svátků již nějaký ten rok volím ne snad útěk před koledníky, ale spíš možnost využít volný den malinko jinak, dle mého názoru mnohem lépe a ve finále i možná daleko levněji. Začalo to před
čtyřmi lety a do dnešní doby v cestování, akorát že v pozměněné sestavě, pokračujeme. Počasí nám zatím pokaždé přálo, ačkoliv minulý rok jsme na hradě Pecka přece jen trošek prochladli, ale přežít se to určitě dalo.
Letos padl los po zhodnocení všemožných variant na návštěvu nedalekého
Babiččina údolí, kde shodou okolností probíhaly tzv. Staročeské velikonoce ve mlejně. K dispozici by bývalo bylo mnohem více lahůdek i kultury, ale protože akce letos začala již 5. dubna, kdy nebylo nikterak přívětivě, pořadatelé omezili program na minimum. Ve finále jediným slunečným dnem bylo skutečně až velikonoční pondělí, což jsme využili nejen my, ale i další spousta návštěvníků, která nechtěla trávit čas doma zavřená za dveřmi a v očekávání, zda se připravené chlebíčky sní a obarvená vajíčka rozdají. Tato ostatně byla k dispozici i v jednom ze stánečků, jež sousedil s plochou zakrytou poctivými domácími buchtami a metýnkami. Jinde se prodávaly grilované Proškovy klobásy nebo pečená kýta. Všem těmto lahůdkám konkurovaly bramborové placky se škvarkama, chleba se sádlem a s cibulí nebo s tvarohem a pažitkou. K zapití bašty pak mohlo posloužit i podmáslí, zkrátka všem podle chuti.

Honzík si bramborovu placku dal rovnou dvakrát, do toho stihl jednu tvarohovou buchtu, která rozhodně nebyla malá, aby pak vše završil slušnou porcí pečené kýty. Cestou domů ještě stihl jeden trdelník a nakonec byl rád, že si objednaný zmrzlinový pohár měl ještě kam schovat :-).
A aby mé vyprávění nebylo jen o jídle, přidám ještě informaci, že jsme si naši procházku od zámku až k Viktorčině splavu zpestřili různými úkoly, kdy všichni tři chlapi plnili určitá zadání, jež vznikala náhodně a improvizovaně tak, aby ve finále Ondra s Honzou svá vítězství oslavili nad zmrzlinovým pohárem. Zkrátka velikonoční výlet měl nejen fajn cíl, ale také výborné podmínky, prima náplň a moc hezký průběh, a to od začátku do konce. Jsem náramně zvědavá, kam se podíváme příště :-). Ale teď už honem na obrázky. :-)
Socha babičky, vnoučátek i Sultána a Tyrla nemůže chybět. Milé bylo, že v košíčku u babiččiných nohou byly vyskládané vejdunky, stromky byly ozdobené barevnými stužkami a široké okolí svou dekorací symbolizovalo svátky jara.
Ondra ohledně focení stávkoval, takže jsem mohla být ráda, že Honzík byl sdílnější ... A ti za námi také neprotestovali :-)
Momentky probouzející se přírody nenechají nikoho na pochybách, že jaro už je tady!
Pohled do babiččiny světničky - zpravidla se v takových prostorách nesmí fotit, ale paní byla moc milá a kromě vyprávění historie vztahující se k tomuto místu mi práci s fotoaparátem dovolila.
A na závěr reportáže obrázky z konečné na trase zámek - splav.
Viktorka by asi dnes žasla nad tím, kolik lidí má zájem vidět její oblíbené místo. Voda přitahovala sluneční paprsky i ryby, které se v ní hloučkovaly; dokonce jsme mohli sledovat honičku kačerů a kachen nad hladinou, kdy občas svými křídly zčeřili poměrně klidnou vodní plochu.
A paličatý Ondra v nestřeženém okamžiku stal se objektem mého zaznamenávání :-).
Tak za prvé: když jsem se podívala na obrázky čtyři roky staré, tak jen žasnu, jak ti chlapci poporostli a zmužněli. Jestli za stejnou dobu já tak chátrám, no potěš nohavice!
))
Za druhé: letos jsme byli poprvé na velikonoční pondělí taky na výletě, že to bylo do Babiččina údolí a potkali jsme Renušku s jejím mužným doprovodem byla fakt jen náhoda
Velkým bonusem letos bylo počasí, na to, co jsme slyšeli v předpovědi, bylo krásně. Fajn jste i jsme si to užili.