20. dubna 2012 v 15:29 | renuška
|
Když jsem začala chodit do první třídy, byla jsem na kluka ostříhaná pihatá baculka, která nezapadala už tenkrát do šuplíku ideálních krásek. Docela samozřejmě jsem se přátelila s podobně "nedokonalými" slečnami, tedy konkrétně s jednou. Jmenovala se Gabča a kromě pih byla poctivá zrzka, takže i jí ostatní děti měly hloupý důvod se smát. S Gábinou jsme bydlely kousek od sebe a prožívaly jsme spoustu volných chvil buď v jejím nebo v mém pokojíčku, a to tradičními holčičími způsoby - šily jsme oblečky na panenky, vyměňovaly si drahocené šperky a bylo nám fajn. Totálně jsem si to ale podělala ve třetí třídě, kdy jsem nelichotivě kritizovala její malůvku v mém památníku, aniž bych tušila, že Gába stojí za mnou a slyší to. Dodnes je mi líto, že jsem ji tak zklamala a fakt mě ta nesmyslná povrchnost mrzí. Dnes se téměř nevídáme, protože na školní srazy nechodí z důvodu velké vzdálenosti a při jiných příležitostech prohodíme jen pár slůvek, ačkoliv vím, že bychom si měly co říct, jen ... není čas :-(.
Pak už se tzv. nejlepší kamarádky střídaly podle hudebního vkusu, oblečení ... no když na to teď koukám, říkám si, jak to bylo marnivé přátelství, ačkoliv tenkrát bych onomu "na život a na smrt" asi věřila. A když sedmimílovými botami pokročím do současnosti, zastavím se před novostavbou č. p. 177, ve které bydlí od loňského prosince má skutečná a opravdová přítelkyně, za kterou bych dala kdykoliv ruku do ohně a která je pro mě stejně důležitá jako má rodina. "Tričková" Katka, jak jsem o ní občas na blogu psávala, má dnes narozeniny a už jsme je spolu stihly i oslavit. Je to úžasná holka, s hodně podobným pohledem na svět, s racionálním uvažováním ohledně mnohdy ne zrovna snadných životních situací, s ohromnou dávkou empatie, s láskou ke všemu krásnému, kterého ona sama umí vykouzlit nepočítaně. Vím, že se jí mohu svěřit s naprosto vším a stejnou mincí oplácím i já. Dokáže pomoci, když dojde mouka, dokáže vyslechnout, když dojdou slzy, dokáže pobavit, když dojde smích. Dokáže obejmout i dát pusu na přivítanou. Dokáže se zaujetím vyprávět o svém životě, o lásce ke svému muži i o roli matky, která to vždy nemá jednoduché. A vůbec nezáleží na tom, kolik má pih (má-li vůbec nějaké), jakou má figuru (za poslední rok záviděníhodně zhubla a moc jí to sluší), do čeho se obléká (je mmj. textilní výtvarnicí, takže o jejím vkusu není pochyb) nebo co poslouchá (naučila mě "rozumnět" Kryštofům i Chinaski ...). Zkrátka Katku mám moc moc ráda proto, jak je bezva přítelkyní do nepohody a jsem velice vděčná tomu, že "se máme". Ostatně takhle jsem jí to napsala i do přání a tak to budu tvrdit do nekonečna. Protože velmi dobře vím, že mít v životě člověka, jakým paní Kateřina je, je opravdová vzácnost. ♥
Je krásné mít takového človíčka blízko sebe :))
Přeji vše nejlepší k narozeninám a ať vám vaše přátelství vydrží
