2. dubna 2012 v 13:16 | renuška
|
Banány máme u nás doma moc rádi, proto se snažím je kupovat nejméně jednou týdně. Poslední várku si až na jeden vzal Honzík do školy, kde z pátku na sobotu měli připravenou
Noc s Andersenem a kde byl tudíž každý kousíček vitamínu navíc vítán. Ten zbylý čekal stejně jako jeho předchozí již snědené kolegy a kamarády veledůležitý úkol, ke kterému by bez onoho žlutého dlouhého nedošlo. Ono to vlastně všechno začalo náhodou ...
... ráno před odjezdem do práce a do školy posbírají kluci svačinu a stejně tak i já. Jen můj milý si balíček s překvapením brát nechce, a tak mu vnucuji alespoň banán, že mu přijde k chuti. Rozloučíme se a míříme do cíle každý ve vlastním voze, ale po stejné silnici, já jen s několikaminutovým zpožděním - klukům dávají tkaničky a Máša dost zabrat :-). Náhle si všímám, že těsně u krajnice vedle příkopu leží povědomá slupka a tipuji, komu že tam "náhodou" odletěla. Samozřejmě mám správný odhad a při odpolední rozprávce naoko hubuji, že toto by se nemělo, ač vím, že biologický odpad tohoto druhu je pro přírodu stejně snadno stravitelný jako popadaná jablka či švestky, které zůstanou na pospas svému osudu na podzim ležet pod stromy. Následně se pak dozvídám, že místo dopadu bylo zamýšlené právě do koryta podél cesty, ale slupka tam zkrátka nedokázala doletět a klesla dřív. Téma se tedy naoko uzavírá přeskočením do jiných rozhovorů a já nemám ani tušení, že by mělo v následujících dnech pokračovat ve formě, v jaké je známe já i děti a můj milý nyní.

Když totiž pán dostal "kázání", rozhodl se mě poškádlit následující ráno ještě víc, a to tak, že nikoliv omylem, jak tomu bylo v den předchozí, ale zcela bezostyšně a naschvál pohodil z jedoucího auta slupku doprostřed vozovky tak, abych si jí určitě všimla. Jeho plán dosáhl stoprocentního uspokojení, protože jsou zkrátka věci, které na určitých místech nečekáte a tím spíš, jsou-li tam, upoutají vaši pozornost. I tentokrát jsem předpokládala, že akce B. je u konce, zvláště když mise byla splněna, ale svůj omyl jsem si uvědomila s koupí dalších várek oblíbeného ovoce a následně při cestách do práce.
V současnosti máme největší potíže s malými plody - ty nejsou tak dobře vidět :-)! Nedávno se mi však podařilo koupit extrémně dlouhé "macky", které nejenže báječně chutnaly, ale jejich obal se na silnici obzvláště dobře a viditelně vyjímal a pro jejich sytost a velikost jsme předmět naší nové rodinné hry s kluky směli objevit až po mnohem delší ujeté trase, než bylo dosud obvyklé. O to napjatější a zvědavější jsme ale byli, když jsme všichni tři pozorně sledovali pravý i levý jízdní pruh, abychom pak ve finále společně jásali a uviděli konečně další z mnoha BANÁNOVÝCH POZDRAVŮ. :-)
tomu říkám zajímavá hra
