Kolik máme času?
20. března 2012 v 10:41 | renuška | Jak to vidím ...Jak hezky se zvyká na některé druhy stereotypu! Jedni ho považují za začátek nudného průběhu života, ale jsou i tací, kteří v něm nacházejí své kouzlo, resp. v určitých fázích. Jednou z těch příjemných, kterých si užívám(e), je ranní budíček ve dnech, kdy časně ráno vstáváme my dva velcí do práce a naši malí do školy.
První opouštím teplo peřiny a polštáře já, abych se v klidu osprchovala, umyla si vlasy atd. Pokud vše probíhá tak, jak má, koupelnu opouštím cca pět minut před půl sedmou společně s naší kočičkou Mášou, která už od svítání hlídá pečlivě budík na mobilu, aby nás pak ještě všechny obešla, čumáčkem oňuchala a pomohla nám se probrat. Většinou ale právě kvůli tomu, že jsem "první" na řadě, dělá společnici mně. Spolu pak také budíme oba synky a posíláme je za hygienou. Mášena je doprovází a já po dalších pár krocích zůstanu stát nad tvrdě spícím mužem. Něžně mu hladím tvář zarostlou několikadenním strništěm, prsty mu projíždím vlasy a tiše šeptám: "Miláčku, vstáváme!". Načež pan nejkrásnější traktorista podle nálady buď mrkne jedním okem a zakručí pozdrav na dobré ráno, nebo jen mlaskne a otočí se na druhý bok, abych ho probouzela ještě trochu déle či žertovně vybafne, co ho zase otravuji. To vše jen proto, aby pak odkryl část duchny a vpustil mě k sobě s pravidelně opakujícím se dotazem: "Kolik máme času?"
Většinou máme k dobru tak minutku, dvě, které se většinou protáhnou na pět; déle už si dovolit nemůžeme. Během nich si ale o to víc užíváme jeden druhého, pan T. má většinou ještě zavřené oči a nechává se konejšivě hladit, já si dopřávám jeho blízkost, teplíčko a především pak fakt, jak příjemné je začít nový den právě takovým startem. Po očku sleduji ty nepřátelské ručičky budíku, které rychlostí sprintera míří do cíle. Jsou to potvory! Ale nedá se nic dělat ... povinnosti jsou povinnosti a postel bude muset na pár hodin zůstat prázdná. A to až do večera, kdy do ní znovu ulehneme, aby se mohl ráno odehrát další z našich příjemných návyků :-).
Komentáře
1
Laluš | 20. března 2012 v 12:17 | Reagovat
))))