close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Co slyší a vidí zdi naší koupelny?

8. března 2012 v 9:47 | renuška
V listopadu jsem vám vyprávěla o tom, jaké zvláštní máme s mým milým koupelnové zvyky. Ona celkově naše koupelna, kdyby mohla převykládat vše, čeho, resp. jakých rozhovorů se stala svědkem, bylo by to asi na hodně zimních, ale i jarních, letních a podzimních večerů.
Není to o tom, že bychom neměli kuchyň nebo obývák, kde si lze v klidu sednout a pohovořit si o všem možném, naopak. Povídáme si moc rádi a to téměř pořád. Pravda - někdy jsme unavení a pak jsme sotva schopni doplazit se do postele, popřát si dobrou noc a usnout jako miminka. Ve většině případů si ale každý den - ať už osobně nebo telefonicky - najdeme chvílku k tomu říct si několik novinek, postřehů, informací, které jsme za uplynulý den nastřádali a potřebujeme se o ně podělit. A i když nám pohodlné křeslo nebo velká postel poskytnou možná větší komfort, nejvíce všemožná témata probíráme právě v koupelně. Rádi se společně poddáváme relaxaci v teplé vodě s voňavými bublinami a snad právě tou nahotou, tím svlečením jako bychom ze sebe sundali i zábrany a snad i stud. Jako bychom se chtěli zbavit nejen oděvu, ale i myšlenek, které se nám během bdělosti honí hlavou a jsou více či méně důležité a vhodné k tomu, aby se řešily. Zvláštní je, že se většinou nikdy nejedná o obecná témata typu politika, počasí atd. (ačkoliv i sem občas zabrouzdáme, ale to ve spojitosti s tím, o čem právě diskutujeme), ale jde spíš o srdeční záležitosti; o všechno, co se nás úzce dotýká a co nějakým způsobem burcuje naše emoce k činnosti. Počínaje rodinou, příbuznými, dětmi přes leckdy protivné probírání finanční situace (i to k životu patří a je dobře, když jsme s partnerem schopni o tom vést rozhovory v klidu a v pohodě) konče trojfází minulost/přítomnost/budoucnost. Zkrátka koupelnové zdi znají naše životy, názory, city a myšlenkové pochody skutečně velice dobře a já jsme jim vděčná za to, že nám tento azyl poskytují. Že existuje prostor, kde ze sebe opravdu vysypeme své niternosti a uleví se nám už jen tím, že se svěříme.
Ale aby to nevypadalo tak vážně, musím trochu zlehčit, poněvadž mimo čtení pohádek a příběhů, které šlo teď poněkud stranou, se ve vaně věnujeme i jiné činnosti, přejdeme-li tu, ke které je vana jako taková určena. Tuto aktivitu, dá-li se tak tomu říkat, lze provádět v podstatě kdekoliv. Zkoušeli jsme to i v autobusu, ale tam nám to ani jednomu moc nešlo - snad kvůli nepohodlí, kvůli hrkání, kdo ví? V posteli i na jídelním stole, v křesle, na gauči, na zemi, dokonce i na záchodě - tady všude "se to dá", ale v koupelně nám to chutná nejvíce. Však jsme si tam již postupně nanosili všechny propriety, které k tomu potřebujeme, neboť bez nich by jaksi nebylo možné dojít do finále. Nezaberou moc místa, takže je máme položené buď na okenním parapetě nebo v regále na naskládaných čistých ručnících. Naší pozornosti se jim dostává tak dvakrát třikrát do týdne, podle chuti a únavy, podle naší nálady. Je pravda, že po půlhodince nás to oba poměrně vyčerpá, mnohy u toho můj milý i "klimbne", ale jinak to na nás oba působí nesmírně pozitivně. Pochopitelně ... přece bychom to jinak nedělali.
Když se vrátím do vzpomínek, tak se o této - dejme tomu - zábavě zmiňoval můj milý již dávno předtím, než se mnou začal tak napůl bydlet. Povídal, že to doma taky dělá a že poté vždy usne a vzbudí se v úplně ledové vodě. Abych mu ve svém domově poskytla co největší pohodlí, umožnila jsem mu jeho návyky provozovat i tady. Ze začátku jsem ho chodívala jen kontrolovat, později jsem dostala odvahu a občas se k němu připojila, stydíce se, že "to" ještě moc dobře neumím, ale on mi pokaždé ochotně pomohl a díky své metodě mě naučil být při plnění této zábavy skoro stejně tak šikovnou, jako je on sám. V současnosti to vypadá tak, že si po uvelebení ve vaně tak, abychom si nenamočili ruce, každý vezmeme svůj
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
sešitek a propisku, najdeme si místečko, kde jsme naposledy skončili, a s nadšením a elánem se věnujeme luštění SUDOKU :-).

PS: Kdo čekal nějaké pikantnosti, tak je pěkný čuník!!!
(Což ovšem neznamená, že by v koupelně na ně nedošlo ... nedojde pouze na jejich zveřejnění :-D)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mi-lada Mi-lada | Web | 8. března 2012 v 13:03 | Reagovat

Já nečekala pikantnosti, já čekala jaká kulišárna se z toho nakonec vyloupne. :-)

2 Marie Marie | 8. března 2012 v 20:29 | Reagovat

A já zase čekala pikantnosti,alespoň takové jaké tam děláme my.

3 Werri Werri | E-mail | Web | 8. března 2012 v 20:39 | Reagovat

Tak si mě zase rozesmála :-). Já se tedy nenachytala, jen jsem čekala, cože z toho vyleze :-D . Renuško ty se tak krásně čteš :-)

4 Lenka Lenka | Web | 11. března 2012 v 19:49 | Reagovat

:-D hezký, Reni! Krom takové té domácí pohody Ti trochu závidím i tu velkou vanu, do které se oba vejdete a věnujete se tam všemu, nač máte chuť. Ale zrovna Ty si tu pohodičku a všechno kolem zasloužíš! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama