5. března 2012 v 10:08 | renuška
|
... tohle bude asi dlouhý článek ...
Můj milý bydlí na vsi v klasické šestibytové bytovce, kterou obývají více či méně průměrně (prosím pěkně, nedržme se statistických průměrů, do nichž se zahrnují i příjmy poslanců a podobných týpků, kteří výslednou cifru značně navyšují, pohybujme se o padesát procent níže) vydělávající lidé. Celý dům patří majiteli, který pravidelně vybírá nájemné a ne každý podnájemník je schopen danou částku zaplatit - někteří si zdarma mezi čtyřmi stěnami žijí již několik let, protože zkrátka "nemají". Do jejich hospodaření nevidím, tudíž je asi nespravedlivé soudit a proto si odsuzující komentáře typu: "Když je na cigára ..." nechám pro sebe. Daleko spíš je zarážející, že ať už venku nebo uvnitř, všude je poměrně velký bordel. Neexistuje, aby se jednou za čas sešla celá "parta", společně vzali do rukou nářadí a nepoklidili společně užívané prostory, nezametli chodníky, nepohrabali nepořádek, nevyhrnuli sníh ... Každý si za sebou zavře a vnější svět jakoby pro něj přestal existovat. Není nic příjemného otevírat umatlané hlavní vchodové dveře a po překročení špínou obalených rohožek vystoupat po ještě špinavějších schodech do prvního patra, nejlépe bez doteku zábradlí, které také už asi sotva pamatuje, kdy ho kdo naposledy očistil saponátem. Stav malby na zdech raději ani nekomentuji, stejně tak nevyvětraný vzduch ... Jednou za čas, když mému milému přeteče pohár trpělivosti, stáhne chodbu s nadějí, že se ostatní spolupodnájemníci chytí za nos a budou ho týden po týdnu následovat. Omyl ... Chodba se pravidelné údržby a péče zatím nedočkala. Nyní se možná zablýská na lepší časy, neboť se po celé budově vyměnily okna a ta třeba vyprovokují některou z řad žen obyvatelek, aby je alespoň umyla ...
Protipólem k tomu je pak prostor, ve kterém žiji já. Celý dům je bývalá škola v majetku obce, kdy v přízemí je stacionář a zdravotní středisko, v poschodí pak jeden byt rodělený na půl pro dvě babičky a pak další, který slouží jako sociální zázemí na dobu určitou pro člověka v osobní tísnivé situaci. Tím člověkem jsem až do příštího října já a moji synkové. Budova je nově zrekonstruovaná, o plochu venkovní i drobné opravy uvnitř se stará obecní údržbář, za úklid je placena (nyní již bývalá) pečovatelka - paní P., která byla koncem loňského roku nahrazena mladší slečnou a nyní zastává pozici výdejčí obědů důchodcům, občasné masérky a především pak funguje jako uklízečka veřejných interiérů s tím, že o zdravotní středisko se stará jiná žena. Již krátce po nastěhování jsem byla několika zdroji varována, abych si na onu dámu dala pozor, protože mým předchůdcům vč. jejich malých dětí dokázala dělat ošklivé naschvály. Říkala jsem si, že nemám jediný důvod být v konfliktu s dámou před důchodem a budu respektovat pravidla, která se k obývání domu vztahují. Vzhledem k povinnostem obecních zaměstnanců mi přísluší v podstatě pouze to, abych jednou za čtrnáct dní - tak mi to bylo přímo paní P. řečeno - setřela chodbu, maximálně zametla venkovní schody. Bohužel již několikrát za poslední dobu se mi stalo, že ačkoliv jsem se úklidu věnovala pravidelně každý týden, vždy po mě paní P. ještě chodbu přetírala, třeba i ve stejný den a onehdy jí nebylo líno mi vytknout, kdy že naposledy jsem se této činnosti věnovala. Upozornila jsem ji, že pokud nejsem celý víkend úplně pryč (což se stává skutečně zřídkakdy), uklízím jednou týdně, včetně vyčištění rohožek atd. Plním své úkoly nad rámec toho, co bych měla, výzdobu v období vánoc či velikonoc nepočítaje. Pokud já nebo děti naděláme nepořádek, uklidíme si ho po sobě, abychom "nedráždili"; bohužel létat jsme se zatím nenaučili. Nejsme jediní, kdo tyto prostory používají a proto je mi velice nepříjemné, když mi paní P. - mmj. ublížená žena, kterou odvrhl manžel kvůli mladší milence, ač znovu vzdaná, k tomu navíc nyní zaměstnaná v "nižší" pozici než dříve - vyčítá, aby v zápětí prohlásila, že tam nikdy nebylo tak čisto jako teď. Co si o tom mám myslet?
Na jedné straně naprostý nezájem o to, jak to "venku" vypadá (viz příbytek mého milého) a na straně druhé přehnaná péče s vědomím, že nikdo to neumí tak dobře jako paní P. (viz příbytek mě samotné). Kdybych teď měla volit, co je mi příjemnější, raději budu bydlet někde, kde veřejné prostory uklidím pro svůj dobrý pocit klidně každou sobotu i s tím, že jsem jediná, než abych to dělala tam, kde bude má práce předělána někým "lepším", kdo umí asi lépe vyždímat handru a vypráskat kus starého koberce. To mě totiž ponižuje a znehodnocuje a mou práci zrovna tak.
Moc by mě zajímal váš názor na extrémní rozdíly v péči o společně užívaná místa. Budu ráda za vaše komentáře, třeba mi pomohou dívat se na onen svět jiným pohledem. Děkuji a přeji všem krásné jaro - UŽ JE KONEČNĚ TADY :-) .
Nemohu sloužit, bydlím ve svém. Ale dívám se kolem sebe a vidím velmi rozdílný přístup. Někdo při úklidu svého uklidí i před prahem, t.j. poseče před domem a zamete i chodník, druhý byť má travičku na zahradě sestříhanou pomalu nůžtičkami na nehty, nechá před vrátky na chodníku kopřivu, neboť ta je přece obecní.
P.S. Tedy, aby po mě někdo uklízel to by mi asi hnulo žlučí. Paní nemá co na práci?