close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zpestření

9. února 2012 v 9:58 | renuška |  Jak to vidím ...
Dny se ve většině případů až na maličké rozdíly podobají sobě navzájem jako vejce vejci. Ale jsou to právě ty maličkosti, které je kolikrát dělají výjimečnými a nezapomenutelnými. Jednu takovou krásnou vzpomínku si připíšu k dnešku ...
Bylo devět hodin ráno, sedím si za počítačem a pracuji, když se mi rozhraje telefon tím nejoblíbenějším tónem, jež nepatří nikomu jinému, než mému milému. Na tom by nebylo ještě nic tak závratně úžasného - ačkoliv slyšet jeho hlas je pro mě stále tak příjemné, jako z počátku vztahu; srdce mi pokaždé začne rychleji tlouci a úsměv si sedne na tvář jako motýl na slunečnici. Najednou jde všechno samo ... Inu, pozdravíme se, pohovoříme, ale jen chvilečku, neboť mi pan T. říká, že pokud opustím svou "kukaň" a vylezu na mráz, uvidím ho padesát metrů od sebe, jak tam s traktorem skládá slámu. A tak vybíhám, jen tak nalehko, do té třeskuté zimy, abych si ověřila, že to je skutečně tak - A JE! Pár slov ještě prohodíme skrze neviditelné spojení, načež oba opatrně chvátáme (námraza je námraza) k plotu z pletiva, který nás dělí. Pro to nejjemnější pohlazení, pro ten nejsladší polibek, pro ten všeříkající pohled ... Vteřinky rychle ubíhají a chlad námi prostupuje i přes lásku příliš rychle, proto se brzy loučíme, naše vzdálenost se zvětšuje, poslední mávnutí a "nashledanou odpoledne".
Bez třešinky na dortu by to ale nebylo ono, proto - jakmile zaslechnu známý zvuk vracejícího se Zetoru (pro tentokrát můj pan traktorista vyměnil stroj a Masseye nechal odpočívat), vybíhám znovu spěšně ven a mířím směrem k silnici, abych ještě alespoň zamávala a stejným gestem byla zároveň obdařena. ♥

Nemusela jsem dostat zlatý šperk ani žádný jiný hodnotný dar, ale přece jsem zase o kousek bohatší. Bohatší o lásku, o štěstí, o nečekané milé překvapení, které mě hřeje mnohem víc než norkový kožich. Pro jednoho by to mohlo být obyčejné nic, ale pro mě je to nesmírná vzácnost, které si vážím a vážím si i člověka, který mi takové poklady dává. A také právě (nejen) proto mého "nejkrásnějšího traktoristu na světě, pana Tomáše" miluji. Umí totiž udělat radost pouhou drobností ♥♥♥.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | 9. února 2012 v 12:12 | Reagovat

Je krásné tohle číst. Nějak dlouho jsem na tomto blogu nebyla a ráda vidím samé dobré zprávy. :-)

2 Mi-lada Mi-lada | Web | 9. února 2012 v 13:44 | Reagovat

Hezké povídání to bylo a já u toho Vašeho štěstíčka alespoň na dálku ohřála. :-)

3 Vendea Vendea | E-mail | Web | 9. února 2012 v 14:36 | Reagovat

jak psala Mi-lada - hřeje to i na dálku ;-) a je to nádhera :-)

4 Marie Marie | 10. února 2012 v 13:49 | Reagovat

Moc se přez ten drátěný plot neolizujte nebo vám přimrzne jazyk.I když to je taky dobrá varianta-navždy spolu!!!! :-D

5 Lenka Lenka | Web | 12. února 2012 v 19:12 | Reagovat

Renuško, myslím, že jsou ženy, kterými se muž zavděčí jen drahými kovy a diamanty a nepohrdnou třeba ani novým vozem, a ženy, které by všechny své drahé kovy a diamanty, kdyby je měly :-D, daly za to, co prožíváš s NTNSPT! ;-)

6 hospodynka hospodynka | Web | 13. února 2012 v 19:57 | Reagovat

To je hezké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama