close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Když pohár přeteče

20. února 2012 v 12:39 | renuška |  Ze života J.A.R.
Místo toho, abych se tu rozepisovala o nádherném zážitku, jež nám o víkendu nabídly italské Benátky a především pak kouzelný karnevalový rej, musím se tu rozohňovat a zlobit. Někdy mi stačí být maličko "nakřáplá" a pak stačí jen zlehka škrtnout a já vzplanu jako poctivě "ponaftovaná" vatra, která se pravidelně pálí o čarodějnicích. Jako třeba dnes ...
... snad ještě únavou z cesty, snad možná kvůli PMS, snad kvůli tisíci jiných maličkostí jsem dnes po ránu neměla nikterak příjemnou náladu, melancholie se ve mě míchala se vztekem, který jako by se těšil, až vyskočí a rozchrlí své prskavice kolem sebe. Tušil, že příležitost dostane, a to hodně brzy. Jak jsem dříve čekala na okamžiky, ve kterých přicházely záchvaty smíchu z Jaroušových hlášek, teď se bojím každého slova, které směrem ke mně vypustí. Jakým tónem, podtextem a způsobem mi podá jakoukoliv informaci, počínaje ranním pozdravením, ve kterém by se vřelost jen těžko dala nalézt a konče např. pokynem k další práci (nechce-li něco soukromého, to se pak mazlavostí táhne jako med a sladkého z něj ukapává jako vody z naplno otevřeného kohoutku).
Koncem minulého roku si nás jeho tatínek - náš společný kolega a nadřízený - vzal k sobě a požádal nás o podání rukou a uzavření smíru. Ani jeden z nás tehdy nebyl ochoten udělat první krok s tím, že Jaroslav se ani nevyjádřil k tomu, proč je teď situace taková, jaká je a jakou já ji pořád nechápu. Oba jsme přivítali vánoční volno a nechali čas pracovat s tím, že po svátcích se uvidí. Neuvidělo se ale vůbec nic. Přibylo slušnosti, alespoň z mé strany se snažím o maximální ochotu, která ale není nekonečná stejně jako onen pohár trpělivosti. Tudíž není možné nereagovat neustále na nenápadné poznámky urážející mou osobu, ať už se jedná o přímou řeč nebo zprostředkovanou skrz další lidi, kteří se na pracovišti nacházejí. Nemám v povaze po někom šlapat, buzerovat ho, připomínat mu jeho nedostatky. Nemám za potřebí se po někom vozit, ale může mě naprosto odrovnat, když se kdokoliv chová nespravedlivě a přes namachrované řeči si nevidí na vlastní nos. A přestože je do očíbijící mnohé, mlčím ... nestojí mi za to, abych mu způsobovala nepříjemnosti a vše nechávám na druhých jen proto, že nemám zájem o to, aby se mi to vrátilo s daleko tvrdším úderem. Chci-li cokoliv, požádám v rámci slušného vychování, vysvětlím, zeptám se tak, aby nebylo patrné z gest ani tónů hlasu, že se v Jardově přítomnosti cítím velice nepříjemně. Proto jeho společnost vyhledávám jen v momentech nejnutnějších, jinak se snažím poradit si sama.
Dnes mi ale Jarda dal opět důvod k tomu se na něj zlobit - ošklivě a jedovatě mě okomentoval u kolegy, jež se mi kvůli vybitému telefonu nemohl dovolat - pochopitelně. Prý je k podivu, že si ještě nezvykl, že zásadně nezvedám telefony! Jak si tohle může ten syčák dovolit? Nezná okolnosti a pomlouvá, navíc ještě tak, aby se to doneslo k mým uším? Špiní mé jméno, mé chování, mě samotnou! Takto to vypadá jako hloupost, což vlastně tak v reálu i je. Mám mnoho kolegů, žádný z nich není stoprocentní a už několikrát se mi stalo, že mi zákazníci volají, protože jim ten a ten tzv. nebere mobil nebo je nedostupný. A právě od toho jsme spolupracovníci, abychom si navzájem vypomohli a v případě potřeby zastali jeden druhého, což se o J. říci nedá - alespoň ve vztahu ke mně. Už jsem neměla sil opět udusit své pocity a dělat, "jako že nic". Už jsem ze sebe musela vypustit páru a Jaroslava sprdnout za to, co si to vůbec dovoluje. Jak je neférový a zlý, jak je nespravedlivý a že hodnotí, aniž by znal pravdu! Jak kritizuje, přičemž chybuje stejně jako kdokoliv jiný. Už jsem nevydržela ten tlak na mou osobu, tu negaci, jež ke mně chrlí v hodně solidních dávkách. A tak jsem vybouchla ...

Než jsem nastoupila po mateřské do práce, mé místo zastávala jedna slečna, o které se Jarda vždycky vyjadřoval jako o krávě a nenašel na ní kousek dobrého. Její jméno sloužilo jako ostrašující příklad i jako symbol k omylům různě velkých formátů. Asi nebyla jednou z nejšikovnějších, ale když mi Milda (torzo z těch, které mám v práci opravdu, opravdu ráda a věřím jim) položil otázku: "A myslíš, že ta Michala byla opravdu tak strašná?", došlo mi to, že chyba není na mém přijímači. Porouchal se vysílač a vůbec by nebylo nemístné si teď pohrát s českým jazykem a místo písmenka "s" použít "r". Napadá mě jediné: Nevíte o nějakém servise, kde by se z vysírače stal zase normální člověk?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mi-lada Mi-lada | Web | 20. února 2012 v 15:48 | Reagovat

Reni, chceš po nás zázrak,ale  ten zázrak by musel udělat sám Jaroušek. Zvenčí ta pomoc nepřijde.Bohužel. Přesto všechno přeju hezký den a napísej nám o těch Benátkách. :-)

2 Peťka Peťka | Web | 20. února 2012 v 19:20 | Reagovat

stejně je zajímavý, jak se ty lidský vztahy dokáží během chvíli změnit? jak rychle můžou ochladnout a změnit se z pohodového přátelství, až skoro na nenávist... co ti na to mám říct? dokud on nebude chtít, tak se to asi nezlepší...

3 Lenka Lenka | Web | 20. února 2012 v 19:58 | Reagovat

Renuško, vůbec se mi nechce věřit, že tohle je ten Jára, o kterém jsi tu tak hezky psala... ach jo... :-(

4 mstajer mstajer | Web | 20. února 2012 v 22:29 | Reagovat

Ono je to možná zacyklené. Jeden zlobíte podvědomě druhého a roztáčíte to kolo pořád rychleji. Chce to maximální toleranci a možná třeba se i nějakou dobu nevidět (což je problém, když děláte na jednom místě). Taky mám ten pocit, že většina takových nešvarů pramení z paličatosti.
Posílám pozdravy a vinšuji vše dobré!

5 Laluš Laluš | 21. února 2012 v 8:25 | Reagovat

No já sy teda myslím, že z tvé stránky bylo té tolerance a snah o normální pracovní vztah už dost, proto bych volila taktiku nenechat si už nic líbit. Že se chodí do práce s nechutí je víc než jasný, ale nejde to do nekonečna. A zkusila bych si promluvit i se starým Jardou, přesto že bude hájit syna, ale ať je pořádně v obraze. Držím palce, tady totiž čas sám o sobě nic nespraví. :-(

6 Laluš Laluš | 21. února 2012 v 8:26 | Reagovat

Do prčic, první řádek a taková hrubka. Samozřejmě ... si teda myslím ...
Jsem to jelYto :-D  :-D

7 Mi-lada Mi-lada | Web | 21. února 2012 v 10:19 | Reagovat

[6]:Tvůj překlep mě vyloženě potěšil. Taky se mi občas podaří podobná chyba, tak alespoň v tom nejsem sama. :-D

8 renuška renuška | Web | 21. února 2012 v 12:12 | Reagovat
9 renuška renuška | Web | 21. února 2012 v 12:15 | Reagovat

[4]: Řekla bych, že vše, co se kolem nás dvou děje, je nejen dílem uražené ješitnosti, ale hlavně pak kvůli paličatosti. V dobách dobrého přátelství mi Jarda nejednou sdělil, že vydrží být "nepřítelem" na hodně dlouho, když ho někdo naštve. Tak teď už pomalu tři čtvrtě roku se nepřátelí se mnou, ovšem dosud nevím, čím jsem si to "zasloužila". A má doměnka, že je to proto, že žiji ve šťastném a spokojeném vztahu s mužem, nad kterým jsem dávno před tím áchala, je snad hloupým důvodem k tomu, abychom na sebe byli oškliví ...

10 Vendea Vendea | E-mail | Web | 21. února 2012 v 15:00 | Reagovat

Reni a nemůže Jaroušek prostě žárlit? Že už mu nevěnuješ takovou pozornost? Nevím podrobnosti, tak jen hádám. Oni pánové jsou velmi záhadná stvoření a není nic horšího než uražené mužské ego 8-O Snad mu  ale konečně dojde, že překročil určitou mez. Ono je krásné nechat si všechno líbit a snažit se to přejít, jenže to opravdu nejde vydržet nekonečně dlouho :-(

11 Marie Marie | 22. února 2012 v 13:56 | Reagovat

Zasloužila sis to tím,že jsi šťastná,zamilovaná a nad míru spokojená v soukromém životě.Nemůže přežít ten zvrat,kdy jsi byla sama a nešťastná.Asi jako on.Jenže ty jseš těď nadmíru spokojená,ale on je na tom pořád stejně,možná hůř.Přišel o tebe, nešťastnou bez lásky.

12 mardom mardom | 29. února 2012 v 14:06 | Reagovat

souhlasím s Marií - někteří lidé se těžce smiřují s tím, že ten druhý na tom není stejně "blbě" jako oni a místo toho, aby se snažili se z toho taky dostat, tak si v tom vyloženě rochní a druhého trápí. Ale můj osobní tip je i ten, že do tebe mohl být zamilován a teď už není středem zájmu. Prostě uražená ješitnost, když nemám já, proč by měl mít někdo jiný (a je jedno, jestli předtím vztah být mohl a třeba nechtěl...). Prostě muži jsou lovci a neradi prohrávají.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama