O Máše už od loňského května víte. Díky mé nečinnosti ohledně blogové aktivity jsem vás ale ochudila o její dospívání a vyrůstání. Už dávno to není malininké roztomilé kotě, které se teprve rozhlíží po novém domově a učí se důvěřovat neznámým páníčkům. Teď už je to dáma s velkým Dé, vznešená, sebevědomá a pyšná, plná energie, toužící se prát a řádit - nejlépe pak na lidských rukách, které dodrápe do krve (když jí to dovolíme, ale častokrát nestihneme včas utéct jejímu pevnému sevření silných ťapek). A i když si na klín pro pomazlení neskočí a pro pohlazení si dojde zřídkakdy, každý náš návrat domů je z její strany vítán rozvaleným tělem do všech stran - jakoby nás chtěla najednou všechny obejmout, aniž by se zvedla ze země. Tenhle klid jí vydrží pár minut, zbývající čas musíme být stále ve střehu, obzvláště v době, kdy uléháme ke spánku, neboť Máša velice ráda loví naše prsty na nohou schované pod peřinou bez ohledu na to, jsme-li soustředěni na ni nebo na cokoliv jiného, co se v pelíšku může odehrávat :-).
Tady je pár obrázků z tohoto týdne, kdy se naše madam rozhodla úplnou náhodou pózovat objektivu a zůstat přitom ležet bez mrknutí oka a kroutění ocasem:




Dva velcí kamarádi - Ondrášek a Mášenka
Jejich přátelství je potvrzeno několika jizvami na Ondrově levé paži, kterou mu Máša kdysi v zápalu boje podrápala, nejspíš jako důkaz spojenectví na život a na smrt.
má naprosto úžasná kukadla :))