Prosinec 2011

Máte doma Igora?

5. prosince 2011 v 10:45 | renuška |  Jak to vidím ...
  • Igor by měl být součástí každé domácnosti.
  • Igora by měli používat všichni členové rodiny bez výjimky
  • O Igora je důležité dobře pečovat, a to tím způsobem, že ho zkrátka nenecháte ležet ladem.
  • Igor je dědičná záležitost.
  • S Igorem jde všechno líp.
O historii Igora toho vím málo, v podstatě ho znám až od svého narození a to, jak si žil předtím, je mi cizí, resp. se mi nedoneslo. Ale už od útlého dětství mi byl vždy, když jsem ho potřebovala, tím nejlepším lékem na mé bolístky, bylo mi s ním tuze dobře a věděla jsem, že se nikdy neztratí a že ho vždy najdu tam, kde ho budu hledat. Neuteče mi, naopak bude rád, že se mnou může být a já s ním.
Když jsem vyrostla, přišlo mi samozřejmé, že se mi Igor bude hodit i v dospělosti. Protože jsem ale věděla, že ho nemůžu jen tak zabalit a odnést do svého nového domova, poradila jsem si a zcela automaticky si vytvořila svého vlastního. Neztratil nic ze svých kvalit a stále poskytoval a dosud poskytuje své jedinečné služby nejen mně, ale také mým dětem a partnerovi. Jsem si jistá, že i jim je s ním tak dobře jako mně; vůbec o tom nepochybuji už jen proto, že je tak často žádán. Je to zkrátka takový náš Igor domácí.

Ono takhle, on Igor se původně vůbec nejmenoval Igor, my mu doma tak říkáme cca poslední měsíc. Vlastně od shlédnutí filmu Obecná škola, kde výrazně vystupuje postava přísného, ale přece velice oblíbeného kantora v podání pana Třísky. Zavřu oči a vidím před sebou stupínek ve školní třídě, na zdi zavěšenou tabuli a před ní muže ve vojenském úboru, jež svou pevně nataženou paží ukazuje na své, křídou napsané, jméno, načež dlaní prudce uhodí do dřevěné desky, aby dodal této informaci ještě větší důraz. IGOR HNÍZDO.

Právě ono příjmení je původním názvem dnešního Igora. Hnízdo, chcete-li hnízdečko (donedávna nejpoužívanější termín pro "něj"), čili poloha těla, kdy jeden leží na boku schoulený do půlklubíčka, tedy zrovna tak, aby se do něho vešel další člověk. Prdelkou se zavrtí do připraveného klínu, koleny opíše tvar, jež mu Igor ve svém položení určuje, stejně tak naloží se zbytkem svého těla. Jen ruce nechá ležet před sebou, kdežto ty "Igorovy" mohou hladit boky, vlasy, paže nebo jen "obyčejně" objímat. Bože, jak je s ním krásně! Na kousíčku světa leží největší kus míru a štěstí, harmonie a lásky. Náhle, jako mávnutím kouzelného proutku, nic už tolik nebolí, nic netrápí, nezáleží na ničem jiném, než na tom nesmírně příjemném klidu. Nikde není napsáno, že Igor vyžaduje ticho, proto je často takovéto tělesné sdílení ideální kulisou k rozhovorům bez výrazných emocí, ke konejšení utrápených myšlenek, k vyznávání citů. I cestou k vášni. A nezáleží na tom, zda vám Igor zlehka dýchá do ucha a šimrá vás svými týden neoholenými vousy, nebo zda vy coby Igor sám cítíte, jak vám po rukách cestují dlaně vašich ratolestí.

Igor je mým nesmrtelným přítelem a odejde pouze tehdy, až odejdu já. Moc dobře ale vím, že ještě spousta jemu podobných Igorů zůstane naživu a k dispozici těm, kteří o ně budou stát. Těm, kteří pochopí, že právě Igor je jednou z nejdůležitějších součástí našeho života, bez něhož by se - to nepopírám - určitě dalo dobře fungovat, ovšem s ním to jde daleko, daleko líp. :-)

Tak co ... máte doma Igora?