close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Soukromá rituálna

5. listopadu 2011 v 14:13 | renuška |  Jak to vidím ...
Ani přesně nevím, kdy to začalo, ale přišlo mi tenkráte moc hezké, když mi můj milý řekl, že při práci každou neděli od jedné poslouchá na Českém rozhlase Dvojce pohádku. Matně si vybavuji, že ještě v dětství jsem právě na tyhle vyprávěnky chodívala k prababičce - pěkně po obědě jsme se sestrou přeběhly dvorek a utíkaly za naší nejmilejší "babičkou starou", která rádio poslouchala velice ráda. Spolu s ní jsme pak pravidelně vnímaly konejšivý hlas z reproduktoru a nechávaly se unášet na vlnách fantazie a snění.
Sama bych si asi vůbec nevzpoměla rozhlasový přijímač zapnout a relaxovat podobným způsobem, ale právě snad tím spíš na mě zapůsobilo ono přiznání, že pan traktorista má tyhle pohádky tolik rád. A poněvadž jsem o ně tuze stála, ale časově bych je nestíhala, požádala jsem jednou o jejich převyprávění. Na tom by nebylo asi nic až zas tak závratně zvláštního, kdyby se tenkrát nepočaly tyto reprodukce odehrávat při společné koupeli. Naše soukromá rituálna čím dál víc získávala podobu vany plné horké vody se spoustou voňavých bublinek, dvou hrnků kafe, popelníku a "zdavotní" cigaretky (nikoliv zlozvyk můj, nýbrž pana protějška) a neustálého popojíždění nahých těl po stranách kluzké "nádrže". Až se toto stalo tradicí. Koupelna dostala hodnost tichého svědka našich vážných rozmluv, ale především pak pohádkových chvilek, kdy jsme si na oplátku věnovali po jedné, někdy i po více. Pan Tomáš vždy cituje ty nedělní a já si přinesla silnou velkou knihu "Zlatý věnec", ve které je tolik popsaných listů, že se jen těžko vybírá takový, jemuž v daný den dáme slovo.
A tak si říkáme - existuje snad na světě pár lidí, kteří by na pračce místo prášku na praní a aviváže měli knihu pohádek? Extistují tací, kteří společné chvíle tráví podobným způsobem? Jako by nestačilo to, že pro většinu společnosti jsme stále těmi exoty, co si vykají ... a do toho se teď ještě tak krásně vracíme do dětských let. Že ty návraty jsou nesmírně hezoučké, to je snad zbytečné konstatovat. A že jsem za tyhle okamžiky tolik ráda, to je snad zbytečné konstatovat ještě víc. Je to totiž něco opravdu úžasného, ta naše SOUKROMÁ RITUÁLNA.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marie Marie | 5. listopadu 2011 v 19:56 | Reagovat

Tak si to pořádně užívej dokud to jde.To je mě ale romantika!!!!

2 Laluš Laluš | 5. listopadu 2011 v 21:34 | Reagovat

Na nechápající obličeje kvůli vašemu vykání prď, ty pohádky a všechno to kolem je dáááleko důležitejší.
Marie to vystihla přesně, užívej, dokud to jde. :-)

3 Lenka Lenka | Web | 6. listopadu 2011 v 19:18 | Reagovat

Renuško, právě tohle je na vztazích to krásné - to, co je odlišuje od jiných vztahů a co je právě pro ty dva osobité. Je to to, co si Vy dva spolu vytváříte a čím hezčí si to uděláte, tím hezčí to máte! :-)

4 Mi-lada Mi-lada | Web | 7. listopadu 2011 v 8:42 | Reagovat

Jééé, úplně jsem si vybavila, jak jsme u babičky poslouchali pohádky z rozhlasu. Úplně cítím tu vůni nedělí.
P.S. Vaše rituály jsou moc krásné.

5 Werri Werri | Web | 9. listopadu 2011 v 18:31 | Reagovat

Renuško to jsou krásné a především vaše rituály a nenech si je vzít. Myslím, že všichni mají svůj rituálek a je to dobře, moc dobře. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama