5. listopadu 2011 v 14:13 | renuška
|
Ani přesně nevím, kdy to začalo, ale přišlo mi tenkráte moc hezké, když mi můj milý řekl, že při práci každou neděli od jedné poslouchá na Českém rozhlase Dvojce pohádku. Matně si vybavuji, že ještě v dětství jsem právě na tyhle vyprávěnky chodívala k prababičce - pěkně po obědě jsme se sestrou přeběhly dvorek a utíkaly za naší nejmilejší "babičkou starou", která rádio poslouchala velice ráda. Spolu s ní jsme pak pravidelně vnímaly konejšivý hlas z reproduktoru a nechávaly se unášet na vlnách fantazie a snění.
Sama bych si asi vůbec nevzpoměla rozhlasový přijímač zapnout a relaxovat podobným způsobem, ale právě snad tím spíš na mě zapůsobilo ono přiznání, že pan traktorista má tyhle pohádky tolik rád. A poněvadž jsem o ně tuze stála, ale časově bych je nestíhala, požádala jsem jednou o jejich převyprávění. Na tom by nebylo asi nic až zas tak závratně zvláštního, kdyby se tenkrát nepočaly tyto reprodukce odehrávat při společné koupeli. Naše soukromá rituálna čím dál víc získávala podobu vany plné horké vody se spoustou voňavých bublinek, dvou hrnků kafe, popelníku a "zdavotní" cigaretky (nikoliv zlozvyk můj, nýbrž pana protějška) a neustálého popojíždění nahých těl po stranách kluzké "nádrže". Až se toto stalo tradicí. Koupelna dostala hodnost tichého svědka našich vážných rozmluv, ale především pak pohádkových chvilek, kdy jsme si na oplátku věnovali po jedné, někdy i po více. Pan Tomáš vždy cituje ty nedělní a já si přinesla silnou velkou knihu "Zlatý věnec", ve které je tolik popsaných listů, že se jen těžko vybírá takový, jemuž v daný den dáme slovo.
A tak si říkáme - existuje snad na světě pár lidí, kteří by na pračce místo prášku na praní a aviváže měli knihu pohádek? Extistují tací, kteří společné chvíle tráví podobným způsobem? Jako by nestačilo to, že pro většinu společnosti jsme stále těmi exoty, co si vykají ... a do toho se teď ještě tak krásně vracíme do dětských let. Že ty návraty jsou nesmírně hezoučké, to je snad zbytečné konstatovat. A že jsem za tyhle okamžiky tolik ráda, to je snad zbytečné konstatovat ještě víc. Je to totiž něco opravdu úžasného, ta naše SOUKROMÁ RITUÁLNA.
Tak si to pořádně užívej dokud to jde.To je mě ale romantika!!!!