Srpen 2011

Kombajn erotik

25. srpna 2011 v 10:45 | renuška |  Jak to vidím ...
Tak jo, tak jo ... Osmdesát dní nic a teď druhý článek v týdnu - že by se země zachvěla? :-) Kdeže! Jen se mi poštěstilo poslední dva večery a vlastně i noci strávit v kabině traktoru, který svážel čerstvě sklizené obilí z pole. Pro někoho absolutní nuda, pro mě dvojnásobný zážitek. Na prvním místě se samozřejmě ocitá fakt, že jsem tak měla jedinou možnost, jak být se svým milovaným panem T.♥, a dlouho za touto radostí pak figuruje skutečnost, že jsem poprvé na vlastní kůži zažila průběh žní. Ačkoliv se mě toto zemědělsky nejnáročnější období úzce profesně dotýká, tak pouze v technickém směru - dodávám zákazníkům veškeré potřebné náhradní díly na sklízecí mlátičky i traktory, a že jich je požehnaně! Nikdy jsem ale v praxi neviděla, jakou úlohu mají zvedáky, dvojprsty, kosa, pásy, vysýpací komín atd., pouze chabá teorie mi umožňovala tipovat, k čemu že se uvedené díly hodí.
Teď už jsem vzdělanější. Například jsem obeznámená s tím, jak řidič traktoru nebo náklaďáku pozná, že prostor určený ke sběru zrna je již naplněný a potřebuje vyprázdnit. Morzeovka ani smsky nejsou potřeba (ovšem posunky mezi sebou kolegové mají, obzvláště pak, mají-li ve voze místo mužského závozníka ženu :-). Těch gest, které jsem včera viděla! A co jich bylo, o kterých jsem neměla ani ponětí!!! :-D) - majáky automaticky začnou signalizovat stav plnosti. Právě v tuto chvíli přichází na řadu má fantazie a představivost, protože ... Blikající světlo hlásí ostatním, že si chce ulevit a s příjezdem techniky s vlekem se mu začne "stavět" komín do polohy vzpřímené. Jako by jej ten blížící se traktor vzrušoval, zdá se. V několika centimetrovém odstupu od sebe pak oba stroje stále plní svou "nudnou" funkci, ale mlátička je na tom lépe - ejakuluje své semeno do hlubokého vleku, a to až do naprostého vyčerpání. V zápětí vysýpací roura pomalu začíná uvadat a sklápí se zpátky do původní polohy. Po lásce už není ani vidu, ani slechu. Jen u některých jedinců vydrží stav stání po celou dobu jejich práce - že by modrá véčková chemie? :-o

Přiznávám, někdy jsou mé úvahy opravdu ulítlé a nesmyslné, ale proč si občas neudělat legraci z tak normální a pravidelné záležitosti, jakou bezesporu žně jsou? Vždyť už jen pár posledních hektarů a zemědělci budou mít víceméně sklizeno. Začne období přípravy půdy pro podzimní setí a než se nadějeme, přijde zima a příroda bude nabírat síly na jarní zelenání. A mně se do té doby třeba poštěstí být učastníkem nějakých dalších erotických hrátek na polích a lukách, aniž bych byla sama aktérkou :-).


Šťastná

23. srpna 2011 v 10:58 | renuška |  Jak to vidím ...
Po dvou měsících zpátky, jen na skok, na pár slov, na kafe. Bez slibů, kdy se vrátím, ale s radostí, že jsem přišla na návštěvu, píšu tyhle řádky a jsem ... šťastná. Ne proto, že klapu na písmenka a vidím před sebou se zvyšujícím se úderem prstů stále více černých znaků, které vám sdělí, jak se mám. Jsem šťastná, protože jsem prostě šťastná.
Učitelka češtiny na střední škole byla nejen kantorkou, a to výtečnou, ale především nadšenkyní a milovnicí našeho národního jazyka a kladla nám - svým žákům - na srdce, abychom v žádném slohu nepoužívali konkrétní slovo více jak dvakrát, neboť je to tak nesprávně. Musím se jí teď v duchu - stejně jako vám - omluvit, protože nadpis titulku tu bude figurovat častěji, než je zdrávo a já neznám žádný jiný ekvivalent mimo "mušky jenom zlaté", který by se dal použít. Maximálně mohu ušetřit místo a shrnout ono osobní štěstí do jednoho "eška" tedy Š, což mi přijde poněkud ošizené a především pak k obsahu slova samotného neuctivé, snad i nevděčné.
Teď někdy to byly tři roky, co jsem začala blogovat a současně s tím si myslela, že své emoce dokáži vždy vyjádřit psanou formou. Ať už nadšená a rozjásaná nebo naopak uplakaná a v chmurném rozpoložení jsem své pocity skutečně pouštěla ven, ale teď najednou ... nepotřebuji. Nechce se mi, jsem líná, pohodlná, ovšem ne žít, jen psát. Minimálně jsem se přistihla při tom, že mi to chybí, že Múza potřebuje provětrat šaty, že foťák vyžaduje navýšení snímánků na své maličké paměťovce. V kostce - mám něco, co naplňuje můj život po okraj, co bylo mým snem; mám své štěstí. Mám lásku, jejíž chuť je ta nejlahodnější, jakou si vůbec člověk umí představit. Připadám si jako nejbohatší z nejbohatších proto, že se mám každý den na co těšit a každý den dostávám ten největší a nejvzácnější dárek nevyčíslitelné hodnoty. Denně mohu slyšet, vidět, hladit ... milovat. Jak těžko se mi hledají slova, která by alespoň z části dokázala vyjádřit to, co se ve mně rozpíná. Tak proto, proto jsem šťastná. A vděčná. Za své rozhodnutí, kdy jsem dala přednost lásce před svobodou, určitým závazkům před volným polem působnosti. Kdy jsem i přes dobře míněné rady zůstala věrná právě svým snům a svému přesvědčení, že to, co dělám, je to jediné správné.
Netvrdím, že existují pouze rovné a upravené cestičky za štěstím. Louže a klacky pod nohami se objevují v nepravidelných intevalech každému, který se za ním vydá. Jen se nesmí bát, že když zakopne a natluče si koleno, tak do cíle nedojde. Naopak! Posílení díky nesnázím je tím nejúčinnějším prostředkem k tomu uvědomit si, že konáme od srdce a ne na povel okolí. A hlavně - kráčí-li se ve dvou, kaluže zázračně vysychají a z klacíků se stávají piliny, které vítr stihne odfoukat dřív, než se na ně vkročí. Není z čeho mít strach, stačí věřit! :-)

Tak zase někdy nashledanou! Vaše renuška :-*