Kdo neviděl verzi F.R.Čecha "Dívčí válka", ať se laskavě přihlásí, protože tomu je nutné vysvětlit, že Vlasta v podání Báry Štěpánové takto o sobě hovořila ve vztahu k Přemyslu Oráčovi. Snažila se mu vlichotit coby příhodná nástupkyně zesnulé Libuše, Přemyslovy chotě a zároveň přítelkyně již jmenované Vlasty. A ačkoliv o tělesné půvaby vyvinuté rodinné kamarádky nebyla nouze, nehledě na to, že si jich sama V. byla velice dobře patrna, P. odolával a raději stále držel smutek nad ztrátou milované ženy. Temperament slečny V. byl totiž na něho příliš. Mám ale podezření, že k nějakým "techlům - mechtlům" dojít kdysi v historii mezi těmito dvěma hrdiny muselo, poněvadž právě Vlasta pak po dalším z mnoha Přémových odmítnutí naříká, že:
"A starej dobrej kombajn Vlasta ti už není dost dobrej, co!!!???"
Ráda bych humorně pokračovala, ale ... nejde mi to. Nejde mi ignorovat myšlenku, že jsem se stala kombajnem. Je sporné tvrdit, že bych si tak připadala neustále, ale chvilkami nabývám právě tohoto dojmu. Zpravidla do jednoho, dvou dní se mnohé vysvětlí, tzv. blbé pocity odezní a já zase funguji v příjemném rozpoložení, které mnou jemně vibruje a pomáhá mi snášet všechna příkoří, která si dovolí mě obtěžovat. Průser je, když se mi nespravedlnosti dějí v období "Vlasty". To potom padám, padám, padám a ač je kolem mě spousta vrb i vrbiček, kterým se můžu vyzpovídat, nepomáhá nic. Čekám na rána, co slibují, že jsou moudřejší večera; čekám na návrat sladkého mámení, cukrové vaty a zralých melounů.
Určitě jsem na blogu již zmiňovala jednu z citovaných vět, jež mi kdysi přednášel můj největší nejlepší klučičí kamarád, pan MRD. Říkal, že co se vleče, neuteče. Je to snad z nějaké pohádky, matně tuším, že z Krkonošské - mé znalosti jsou v této oblasti skutečně mizerné. Ostatně, když se vrátím k citaci, něco na tom bude, protože nic nemůže skončit dřív, než je předem určeno. Každičká potíž se vysvětlí, každý uzlík rozmotá, každá trampota vyjasní ... až bude čas zrání. Do té doby můžeme uvažovat o důvodech, proč se některé věci dějí jinak, než bychom si představovali. Můžeme donekonečna pokládat otázky, ale je nám to houby platné, když konec je ovlivněn někým jiným. Stačí mít trpělivost. A pak ... náhle začne svítat a po hloupých nocích přicházejí chytrá rána, Vlasta procitá z méněcenných charakteristik sebe samé a znovu se cítí jako na koni. Hrdá, sebevědomá, ale také láskyplná a milující, aby si zase začala říkat renuška.
každá trampota má svou mez - takže Vlasta určitě zmizí a v plné síle, kráse a něžnosti se vrátí Renuška
a na druhou stranu nebýt Vlasty, nebyla by ani Renuška tím, čím je a totiž skvělou ženskou :-*